24.03.2010 14:23:00
Finance hledejme v organizovaném zločinu
Řeč na 17. Schůzi Senátu Parlamentu ČR, 24. 3. 2010
Já si myslím, že pokud chceme nějak v této oblasti, to znamená ekonomické nastavit dlouhodobé spravedlivější podmínky, že bychom se tímto měli zabývat a nebránit se diskusi promítnout počet narozených a vychovaných dětí do systému důchodového zabezpečení do budoucna. I tam si myslím, že by to mělo určitou logiku. Stručně řečeno, až jednou zestárneme, nebo ti, co už zestárli, všichni potřebují a potřebujeme prostě děti. Takže já se řídím touto úvahou a považuji ji z ekonomických kategorií za nejdůležitější. Jinak dávám za pravdu, že je celá řada jiných věcí, na základě kterých se lidé rozhodují, kolik budou mít dětí a kdy je budou mít. Je to dané pracovními příležitostmi, je to dané hodnotovou orientací a prostě těmi věcmi, které moderní společnost přináší.
Tady bylo hodně hovořeno o tom, jak vlastně tímto krokem, když vrátíme mateřskou a placení ošetřování člena rodiny na úroveň, která byla před 1. lednem letošního roku, jak zase zhoršíme veřejné finance. A vůbec diskuse o veřejných financích se mi zdá, že je docela řekl bych neadekvátní, že je dokonce až nicotná, když se podíváte na naprosto zásadní dopady do finančního sektoru, do rozpočtu rodin a zejména do státního rozpočtu z pohledu toho, co se v současné době děje.
Světová finanční krize – způsobily tu finanční krizi rodiny s dětmi v České republice nebo ve světě. Přece víme, že převážně, drtivě určitě ne. Copak finanční krize má příčiny v chování finančního sektoru a některých nezodpovědných aktivit, které převážně směřují k tomu, aby se prováděl byznys jenom v oblasti peněz a ne investic do služeb a materiály výroby. Já to říkám proto, že například z naší země za poslední léta každý rok vytéká 160 miliard korun, 160 miliard korun formou dividend, to znamená zisků do zahraničí. Ale k čemu je ta naše diskuse skutečně nicotná, je například to, co tady uveřejnil minulý týden – já jsem to tady říkal i minulý týden – Euro, kde se píše, velmi řekl bych fundovaně o tom, že každý Čech v průměru údajně má jeden milion korun ulitých v zahraničních bankách. Tady v tom článku není náhoda, že tomu figuruje obrázek nebo snímek pana Janouška – víme, jaké má napojení – a to je nejhorší, že tady je propočet, jak se trendy peněz v zahraničí enormně zvýšily zejména mezi rokem 2006 až 2008, rok 2009 ještě není k dispozici. Tyto částky jsou vypočítány z těch návratů peněz za výnosy z úroků, které podle určité evropské směrnice musí ty země, které mají kryté bankovní tajemství, zemím vracet a nejsou to úplně všechny úspory. Ale jsou to v těch zemích, na které se dohody vztahují.
Já si myslím, že ti, co tady neustále straší a burcují veřejnost zadlužením na hlavu okolo 115 tisíc korun, tak že by měli stejně intenzivně spolu s námi se snažit hledat cestu, co udělat pro to, aby tyto ulité peníze, které bohužel mohou mít svůj původ i v organizovaném zločinu nebo minimálně v šedé ekonomice, nebyly takovýmto způsobem zdrojem bohatství úzkých skupin lidí, které zpětně velmi výrazně ovlivňují veřejný život. Tam si myslím, že by se měla napřít pozornost a ne škrtat rodinám s dětmi na mateřské, na přídavkách na děti a na podobné věci. Tam potom můžeme najít zdroje, protože to bohatství je vytvořeno, jenom je přesměrováno někam jinam.
V této věci mi dovolte poznámku, že státní dluh se nerodí jenom ve spotřebě, státní dluh se především podle mého názoru tvoří v nastavení pravidel, zákonů pro fungování veřejných financí a prostě platí – já bych zde parafrázoval rčení, že hůl si přichystáme a pes se najde. Myslím, že tady bychom měli hodně přemýšlet jako politici v určitém nadčasovém měřítku o tom, jak omezit tyto úniky, které destabilizují nejen veřejné finance, ale morálku, protože lidé to cítí, lidé vedle sebe vidí paláce lidí a velké majetky, které třeba za rok nezaplatí skoro žádnou daň. Proč to potom nejde?
Dále, co jsem ještě k tomu chtěl říci, je to, že jsme tady slyšeli, co udělat pro to, abychom pomohli a motivovali do určité míry mladé rodiny k tomu, aby měly více dětí. Ano, já si myslím, že recept neexistuje, ale na druhé straně vím určitě, že oslabení podpory rodinám s dětmi, oslabení té solidarity s rodinami s dětmi nepomůže problém vyřešit, ale naopak ten problém prohlubuje, to znamená, že zhoršuje v ekonomické oblasti postavení rodin s dětmi.
Samozřejmě měřítko co je to dobrá životní úroveň, se mění. Ale jsem přesvědčen, že cesta příjmové polarizace, kterou v posledních letech svět prochází, i naše země, není cestou, která by pomohla tento problém zmenšit. Tady pan kolega Čáslava posunul otázku zase do oblastí, kdo za to může, že pan ministr, který je nominovaný na Ministerstvu práce a sociálních věcí sociální demokracií, jméno nepadlo, ale jednalo se o pana Šimerku, mohl nebo neměl s tím souhlasit, že on to vlastně předložil a dneska se nám směje. Já bych stejně tak mohl říci, že mantinely a to, že má Ministerstvo práce a sociálních věcí připravit restrikce, vlastně vládě nutil nominant ODS pan Janota. A já si myslím, že vést takovouhle polemiku nemá cenu a nepomůže to tomu, abychom do budoucna hledali snáze shodu.
A ještě k poznámce pana kolegy Kubery – benefity mu nedají spát, ale myslím si, že benefity nejsou záležitostí dopadů do státního rozpočtu. To jsou záležitosti prostě firemní kultury a jsou to prostředky firem, které buď budou levnější, nebo budou dražší. Ale mně do určité míry zaráží, když jsem si teď přečetl návrhy ODS pro zaměstnanost, které nejsou vůbec ničím novým, je to forma přístupu, kterou jsme viděli před dvěmi lety a v loňském roce byla na podzim zrušena, tak vlastně tam se slibují úlevy na pojištění těm firmám. Vždyť to zase bude ochuzení veřejných financí. To je taky takový skrytý benefit pro firmy.
A poslední poznámku: Myslím si, že bychom měli přemýšlet o tom, když pořád se do benefitů někteří strefují, zdali také si uvědomují, že kdyby se zvýhodnění benefitů zrušilo, tak pak už zůstanou vlastně jenom benefity, které si myslím, že jsou nejméně oprávněné. A to jsou benefity, které máme my poslanci a senátoři a benefity, které jsou například v podobě, že je možné místo práci na pracovní smlouvu vykonávat práci dohodou o vykonané práci bez odvádění sociálního pojištění. Řada firem se k tomu v poslední době uchyluje. Zaveďme to všem! Budiž, ale z čeho budou veřejné finance a zejména sociální systémy fungovat?
Takže mně se zdá, že na jedné straně se něco kritizuje a na druhé straně se to ještě v daleko větší míře navrhuje jako systematické řešení do budoucna. Já se domnívám, že to je určitá schizofrenní situace a té bychom se měli vyvarovat. Děkuji za pozornost.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
