Vše mají i podloženo rozbory, anketami, grafy a čím vším možným ještě. Ovšem to podstatné, to jest výsledek, se jaksi nedostavuje, a přátelé, ani možná až na světlé výjimky nedostaví, protože to je vše, co jsou ochotni za krátký život na planetě Zemi pro společnost udělat. Pominu momentálně ještě chlácholení svého ega jménem Já… To je věc další, která sráží na kolena veškeré lidské počínání. Když ono to Já na začátku jakékoliv činnosti vypadá nadějně. Bohužel, časem se z tohoto nadějného Já stává jen Já a například udržení se za každou a jakoukoliv cenu u moci či v čele, bez ohledu na cokoliv. Prospívá to celku, společnosti? Ano, v začátku zcela jistě ano. Když nové koště a jeho já mete dobře a dokonce správným směrem. To ovšem do doby, než přijde nějaký fetiš, který jsme si jakýmsi vývojem vymysleli. Moc, peníze - dva nejznámější. Ano, tito dva záškodníci dokážou změnit člověka ve většině případů až k neuvěřitelným koncům.

Větší umění je ukázat, že umím a nepotřebuji kolem žvanit. Ano, přirozenou skromností opravdu »velkých« z nás. Dalším kouzlem je i včas odejít. V nejlepším přestat. Odhadnout, to by nemělo být složité. Jsou však tací, kteří k tomuto poznání a na tuto skutečnost nepřijdou bohužel nikdy. Je mi za ně stydno, avšak o to více je mi líto nás všech, kteří pod takovými elitami žijí svůj obyčejný a prostý život. Bojíme se, máme strach z toho, co bude. No, bude to, co si utvoříme. Přátelé, nikdo to za nás neudělá, jen my sami. A je na nás pomoci těm, co sami z opravdových, a nikoli pseudodůvodů tak činit nemohou. Je pro nás povinností se o takové jedince postarat. Myslíte si, že nebudeme nemocní a staří? Ano, mysleli jsme si to také, když jsme byli mladší, krásnější, v rozletu, bez závazků, nota bene v době svého dětství, kdy za nás měli starosti naše babičky, dědové a rodiče, kdy rodina byla opravdovým základem státu. Ne jako dnes, kdy rodiny přestávají existovat a lidé se stávají chodícími mumiemi navzájem se míjejícími v prostoru. A moderně v kyberprostoru. Ano, ten nám nahrazuje opravdový život, bohužel.

Ve jménu koho a proč ničíme lidské životy a planetu? Na jednom konci světa lesy kácíme pro půdu k zemědělské činnosti, na druhém půdu plodnou plundrujeme betonem a zaséváme trávou pro dotace. Nevím, kteří předkové by po svých zkušenostech s dřinou na živobytí nás k životu na svět přivedli. Nechtějme nemožné. Chtějme žít bez »starostí«, bez starostí zbytečných.

Oldřich DUCHOŇ, kandidát KSČM do Senátu ve volebním obvodě č. 58 – Brno-město