škoda, že tady není pan premiér, to jistě není náhoda, že se dneska omluvil, když máme schůzi zrovna, která řeší jeho střet zájmů.
Já se na to podívám naprosto věcně, možná bez nějakých rozjitřených emocí a rád bych tady některé věci pojmenoval – navzdory různým mediálním vlnám a mlhám, které vaříte – kolem landsmanšaftu, kolem sporů s prezidentem republiky o cestě necestě na shromáždění NATO, tak my nenecháme usnout tyto zásadní věci, které se možná snažíte tak trošku přikrýt a tak trošku nechat mediálně spát – a je to střet zájmů premiéra této země, který ještě zlehčujete a přiživujete tím pozměňovacím návrhem nebo tím návrhem zákona, já se k tomu ještě stručně vyjádřím.
Tak tedy věcně nejprve tři takové poznámky. Zákon o střetu zájmů, který v České republice platí, tak říká, že: veřejný funkcionář se má zdržet jednání, při němž mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce, a nesmí upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmem veřejným. To za prvé.
Za druhé, dnes platí, že firmy, v nichž člen vlády nebo jím ovládaná osoba vlastní alespoň pětadvacetiprocentní podíl, se nesmějí účastnit zadávacích řízení a nesmějí dostat dotaci nebo investiční pobídku. A Ministerstvo spravedlnosti tuto úpravu shrnuje jako zákaz účasti takových obchodních společností v zadávacích řízeních a zákaz poskytování dotací či investičních pobídek.
A za třetí. Ústavní soud, ten už k takzvanému lex Babiš řekl jednu podstatnou věc. Tato úprava nikomu nebrání ucházet se o veřejnou funkci – no samozřejmě, máme demokratický stát – ale říká, že když člověk veřejnou funkci zastává, a pokud ji získá, musí řešit střet mezi svou funkcí a svým majetkem. Stát se nemá přizpůsobovat soukromým zájmům uchazečů o moc. To tady ještě jednou ode mě uslyšíte v jiném kontextu.
Takže my tady dnes řešíme na této mimořádné schůzi, zda v České republice platí, že veřejná moc slouží občanům, a to bez rozdílu, anebo zda se zákony budou ohýbat podle soukromého majetkového zájmu, v tomto případě přímo předsedy vlády. A to, prosím, samozřejmě není nic, co bychom mohli jako opoziční poslanci – nebo co byste vy i jako koaliční poslanci mohli, měli v Poslanecké sněmovně tedy pominout. Pokud je premiér nebo pokud ten, kdo řídí vládu – což je logicky premiér, ovlivňuje ministry, nastavuje rozpočet, rozhoduje o směřování státní politiky, to je přirozené, pokud je tento člověk zároveň spojen s obřím holdingem, který čerpá veřejné peníze, pak tedy nestačí jenom říct: Věřte mi, já jsem to vyřešil. V právním státě, v sekulárním státě nestačí jenom taková víra. V právním státě musí být jasná pravidla, nezávislá kontrola a hlavně ochrana peněz nás všech, daňových poplatníků. Pravidla platí pro všechny stejně, má to tak být.
Střet zájmů premiéra Andreje Babiše je střetem veřejné a ekonomické moci. Agrofert – si snad nikdo nemyslí, že je nějaká malá rodinná firma na okraji ekonomiky – je to obrovský holding zaměřený na zemědělství, chemii, potravinářství – a všichni to dobře známe – a taková firma je přirozeně v přímém kontaktu se státem: skrze dotace, veřejné zakázky, regulace, zemědělskou politiku – a mohl bych pokračovat. A premiér není obyčejný ministr s nějakým jedním rezortem. Je to předseda vlády, který má logicky z ústavy v našem státě největší moc. A argument tedy, že předseda vlády přímo neřídí Ministerstvo zemědělství nebo zdravotnictví, je z politického hlediska absurdní. Premiér určuje složení vlády, určuje program, vládní priority, rozpočtové rámce a tak dále – premiér má přece vliv na celou vládu, nikoliv jenom na Úřad vlády.
A problém není jenom ten faktický vliv, ten problém, který tady se snažíme v tom nasvěcovat, je i otřesení – a možná ztráta důvěry veřejnosti ve stát, ve státní instituce, v pozici vlády, v pozici premiéra, ať v ní je kdokoliv v danou chvíli. I kdyby někdo tvrdil, že k žádnému konkrétnímu zásahu nedošlo, zůstává tady objektivní problém: Občan prostě neví, zda stát rozhoduje nestranně. A v právním státě nestačí, aby rozhodování bylo čisté, musí být taky důvěryhodné – to je to důležité, ta atmosféra.
Svěřenský fond není automaticky vyřešením problému – to je podstatné. Vložení Agrofertu do RSVP Trustu je prezentováno jako definitivní řešení, ale Evropská komise žádá další vysvětlení, žádá další podklady a české úřady neprovedly dopředu důkladné posouzení, zda fond tedy skutečně odstraňuje střet zájmů premiéra – a to je jádro problému. Premiér tvrdí: vyřešeno, ale kontrolní instituce říkají: doložte to, že jste to vyřešil. A riziko pochopitelně potom dopadá na české daňové poplatníky.
Jestliže české orgány vyplatí Agrofertu peníze a Evropská komise je následně neproplatí, nebude to platit Andrej Babiš, nebude platit samozřejmě ani Agrofert, zaplatí to český státní rozpočet, zaplatí to každý jeden český daňový poplatník, občané a jeho případně tedy státní instituce.
Lex Babiš z pera koaličních poslanců – to je další věc, kterou bych tady chtěl zmínit, protože jsem si našel v systému sněmovní tisk 221, který byl nahrán některými koaličními poslanci, třeba Filipem Turkem, který se dušuje, že pohlídá Andreje Babiše, tak tady už tedy popřel úplně všecko z toho, co před volbami vykřikoval. Myslím, že to tady má jednoznačně zaznít, protože to je oslabení zákona o střetu zájmů.
Co tedy ten návrh dělá, naprosto technicky? V § 4b zákona o střetu zájmů ruší současný tvrdý zákaz účasti firem spojených s členem vlády ve veřejných zakázkách. V návrhu je to napsáno stručně: § 4b se zrušuje. Působí to nevinně a je to naprosto, naprosto zásadní. Dneska platí jasné – nesmí, ale pokud tohleto schválíte, tak bude nově otevřený prostor pro: může, posoudíme, vyložíme, a pak to nějak zdůvodníme.
To znamená, projde to. To znamená malá domů na dotacích pro Agrofert. Zákaz dotací se v tom návrhu zužuje jen na nenárokové dotace a jen na úřad, který daný politik přímo vede. A příklad, promiňte. Příklad by mohl být, že třeba firma ministra zemědělství by nesměla brát nenárokové dotace z Ministerstva zemědělství, ale firmy předsedy vlády by mohly vždycky argumentovat, že premiér přece neřídí Ministerstvo zemědělství, průmyslu nebo zdravotnictví. To je přece nebezpečné a naprosto účelové zúžení! Já na to upozorňuji. To je účelové využívání státu pro malou domů pro Agrofert. Tady se to odblokuje.
Nárokové dotace mají být výslovně vyňaty podle toho, co tady navrhujete, a návrh tedy výslovně říká, že zákaz se má vztahovat jenom na dotace, na které není právní nárok, a to se týká zejména přímých zemědělských plateb, tedy právě oblasti, která je pro Agrofert naprosto významná. Návrh výslovně vyjímá nárokové dotace, především přímé platby v zemědělství. Pamatujme si to. To je důležité. Působí to nenápadně, ale je to naprosto účelové.
Já vám možná trošku politicky přeložím. Největší a nejstabilnější dotační proudy se mají dostat mimo tvrdý zákaz a místo zákazu se v té vaší novele, v tom návrhu zavádí námitkové řízení. To je mechanismus, že poskytovatel před poskytnutím té nenárokové dotace zveřejní záměr a osoby, které mohou být zkráceny na právech, mohou podat námitky. Proti rozhodnutí o námitkách se podle návrhu ale nelze odvolat. Zase, dovolte politický překlad. Odpovědnost se tedy přesouvá ze státu na ty, kteří by měli střet zájmů hlídat zvenčí. Místo jasné prevence dostaneme složitý, slabý a snadno obejitelný a hlavně nenápadně obejitelný proces.
Zkracujete tam taky lhůtu pro vymáhání neoprávněných dotací z 10 na 4 roky. To je zajímavé, že zrovna na 4 roky. Jestli náhodou třeba funkční období vlády nebo Poslanecké sněmovny není 4 roky. Návrh mění zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu a rozpočtová pravidla právě tak, že desetileté lhůty nahrazuje těmi čtyřletými. Přechodné ustanovení navíc říká, že nová lhůta se použije i na neoprávněné platby poskytnuté před účinností zákona – před účinností zákona. Kam tím asi míříme? Opět vám to přeložím. Nejde tedy o budoucí dotace. Může jí to omezení možnosti státu vymáhat zpět peníze, které byly proplaceny v minulosti. A kdo to tedy zaplatí? No, jedině daňový poplatník, protože stát jiné peníze nemá.
Veřejné zakázky se přesouvají do režimu, zadavatel může vyloučit. To doslova cituju z vašeho návrhu. To znamená, že návrh do zákona o zadávání veřejných zakázek vkládá ustanovení, podle něhož zadavatel může vyloučit účastníka, pokud jde o firmu, jejímž skutečným majitelem je veřejný funkcionář stojící v čele ústředního správního úřadu, který je v tomto řízení zadavatelem. Opět můj politický překlad. Z povinné ochrany veřejných peněz se stává volitelná možnost. Pro pána krále! Veřejné peníze budou volitelně chráněny. To je v oblasti střetu zájmů přece krok špatným směrem.
Nejde o to, dámy a pánové, že by zákon byl příliš přísný. Jde o to, že jeden člověk je pro tento zákon příliš velký problém. A koaliční poslanci neřeší střet zájmů, oni řeší, jak to udělat, aby ten střet zájmů přestal být vidět. Zákon má chránit občany před politiky, kteří mají soukromý zájem na veřejných penězích, kteří mají soukromý zájem na jejich penězích. To je důležité. A tento návrh dělá pravý opak. Chrání politika před zákonem. Je to, jako kdyby člověk, kterého zastaví radar na silnici, nepřemýšlel, jestli jel rychle a nepřekročil rychlost, ale šel do Sněmovny odhlasovat zákon, který ty radary na silnici zruší. Když Evropská komise říká: doložte, že střet zájmů není, vláda neodpovídá přesvědčivým řešením: doložíme to, nebude, vyřešíme to, ale odpovídá novelou, která má problém zamést pod koberec. To není legislativa v obecném veřejném zájmu, to je legislativa osobní potřeby. A to je něco, proti čemu tady naléhavě protestuji.
Slýchám někdy takové námitky, jako že Andrej Babiš střet zájmů vyřešil svěřeneckým fondem. Tak pozor, kdyby byl střet zájmů skutečně vyřešen, nebylo by potřeba narychlo měnit zákon. Sami se usvědčujete z toho, že to není pravda, a pokud je vše v pořádku, proč se tedy oslabují pravidla? Proč se zužuje zákaz? Proč se vyjímají nárokové dotace? A proč se zkracuje lhůta na vymáhání jenom na čtyři roky? A proč právě ty čtyři roky?
Zákon je nespravedlivý k firmám, říká se. Nikdo přece Andreji Babišovi nebrání podnikat. Já jsem první, kdo tady bude v Poslanecké sněmovně bránit živnostníky a podnikatele, protože to jsou lidé, kteří produkují reálné daně. To jsou lidé, ze kterých náš stát bohatne a nejenom my jako zákonodárci, ale všichni státní zaměstnanci a tak dále, znáte to, jsme prostě živi. Nikdo nebrání Andreji Babišovi podnikat. Nikdo mu nebrání ani vlastnit majetek. Nikdo mu nebrání odejít z politiky, pokud bude chtít. Ale bude si muset vybrat. Nikdo mu nebrání prodat firmu. Nikdo mu nebrání zvolit skutečně nezávislé a důvěryhodné řešení, ale nemůže chtít všechno zároveň. To nejde. V demokratickém, v právním státě, kde mají pravidla platit padni komu padni, nemůže chtít všechno zároveň. Nemůže chtít být premiérem, ovlivňovat stát a zároveň mít ekonomický prospěch z firem závislých na veřejných penězích.
Objevuje se taky námitka: premiér přece neřídí jednotlivá ministerstva. Já už jsem na to narazil. Tak to je z mého pohledu pouze formalismus, který odporuje politické realitě, když tohleto někdo říká. Předseda vlády je hlavou vlády. Vláda rozhoduje kolektivně. Premiér určuje agendu, premiér navrhuje ministry, drží politickou většinu a má zásadní vliv na chod celé exekutivy. A tvrdit, že premiér nemá vliv na rezorty, je popírání smyslu funkce premiéra. To přece nemůžete myslet vážně.
Nárokové dotace jsou automatické, tam střet nehrozí. To jsem si taky našel, že se říká. A já na to říkám, že u nárokových dotací stát nastavuje pravidla, parametry, kontroly, metodiky a výklady. A pokud o těchto pravidlech rozhoduje vláda vedená člověkem spojeným s velkým příjmem těchto peněz, těchto dotací, střet zájmů nezmizí jen tím, že dotaci nazveme nárokovou.
Je to evropská hysterie a udávání do Bruselu. To jsem si přečetl na Facebooku. Tak to tedy není. Je to ochrana peněz českých občanů, a pokud Evropská unie peníze neproplatí, nezaplatí to Brusel, nezaplatí to Evropská unie, zaplatí to výhradně český daňový poplatník. To je důležitá věc. Pamatujme na to. Vlastenecká politika nemůže být zametání problémů pod koberec, ale mělo by být naším zájmem, naším vlasteneckým zájmem, milí kolegové z SPD, zabránit tomu, aby se z veřejného rozpočtu stala pokladna pro holding premiéra. Veřejné peníze nemohou být kořistí jednoho člověka, nemůžou být ani třeba kořistí hnutí ANO. Nejsou to peníze vlády, nejsou to peníze premiéra. Jsou to výhradně peníze daňových poplatníků, jsou to výhradně peníze nás, občanů, daňových poplatníků v České republice. Každá koruna, kterou stát vyplatí v režimu pochybností a kterou Evropská komise následně odmítne proplatit, tak to je koruna, která může chybět ve zdravotnictví, ve školství, v obraně, v dopravě, obcích, kdekoliv jinde, co stát spravuje. A ve vašich deficitních rozpočtech je to ještě naléhavější problém.
A proto já říkám jasně, jestli má někdo nést podnikatelské riziko spojené se střetem zájmů Andreje Babiše, tak to v žádném případě nemůže být česky občan. Nemá to být daňový poplatník a nemá to být tím pádem ani státní rozpočet. To jsou peníze daňových poplatníků. Má to být ten, kdo si vybral být současně politikem a majitelem impéria závislého na veřejných penězích. Právní stát, a to Česká republika pevně věřím stále je, se pozná podle toho, že pravidla platí pro všechny stejně, pro mocné i pro toho nejposlednějšího v našem státě, o kterého se máme postarat. Ne podle toho, že dokáže stát trestat slabé, a ne podle toho, že umí kontrolovat malé obce, školy, malé podnikatele, živnostníky a tyhle všechny, jak o sobě oni sami říkají, pidižvíky. Právní stát se pozná tak, že když zákon postaví premiéra ke konfrontaci, tak i ten musí uznat, že tady jsou hranice, které dodržuje prostě každý.
A právě proto je váš současný návrh, který jste nahráli do systému, tak nebezpečný. Neposiluje právní stát, říká když je pravidlo nepohodlné pro předsedu vlády, tak přepíšeme to pravidlo. Některá zvířata jsou si rovna, jiná jsou si rovnější. Zase to ten princip připomíná. Je to cesta pryč od právního státu. Je to cesta k účelové moci. Je to cesta k účelovému výkonu státní moci. Premiér musí veřejně a podrobně vysvětlit, jak přesně je jeho střet zájmů vyřešen. My jsme to pořád neslyšeli. A ptáme se tady za všechny daňové poplatníky v České republice. Oni budou platit ty škody.
Vláda musí zveřejnit relevantní právní posouzení, o která se opírá při tvrzení, že Agrofert může znovu čerpat dotace a do vyjasnění stanoviska Evropské komise mají být pozastaveny platby firmám spojeným s Andrejem Babišem, pokud tedy hrozí, že Evropská unie ty platby neproplatí. A Sněmovna tady má projednávat tu vaši účelovou novelu zákona o střetu zájmů, která zjevně dopadá na aktuální problém předsedy vlády. V žádném případě, pokud má být zákon o střetu zájmů novelizován, OK, pojďme se o tom bavit, ale musí to být po řádném připomínkovém řízení, posouzením dopadu, s účastí protikorupčních expertů a s jasnou garancí souladu s evropským právem. Na to narážíme. Nesmí být přijata žádná úprava, která zpětně omezuje možnost státu vymáhat neoprávněné proplacení dotace.
Dámy a pánové, je jisté, že tady nejde o jednu firmu, ale jde tady o jednoho člověka, jde o to a taková je ta bitva, kterou vedeme, zda si občané mohou být jistí, že stát rozhoduje v jejich zájmu, že stát je chrání a že stát odpovědně hospodaří s jejich penězi a nehrozí, že ty peníze skončí v kapse jednoho miliardáře. A jde o to, zda premiér slouží republice anebo zda si představujete, že má republika sloužit premiérovi. Zákony píšeme přece pro všechny občany stejně. Nemějme ambici přepisovat je podle aktuální potřeby nejsilnějšího muže ve vládě. Nemějme ambici přepisovat zákony podle potřeb člověka, který je v tuto chvíli a dočasně nejmocnějším člověkem v naší zemi.
Já proto odmítám tento pokus oslabit zákon o střetu zájmů. Odmítám, aby se z ochrany veřejných peněz stala nějaká formalita. Odmítám, aby riziko soukromého byznysu premiéra nesli čeští daňoví poplatníci, a vyzývám vládu, vyzývám vás, kteří navrhujete tuto novelu, stáhněte to. Nepřepisujte zákony podle toho, jak se hodí Andreji Babišovi. Vyřešte, pane nepřítomný premiére, střet zájmů podle zákona a nebude v ničem problém. Zrušte to riziko že český daňový poplatník bude muset zaplatit do vaší kapsy to, co Evropa kvůli vašemu střetu zájmů, kvůli tomu podezření, že si přihráváte peníze ze státní kasy pro svůj byznys, tak zrušte to. Předejděte tomu, aby musel tuto škodu hradit český daňový poplatník. Protože i kdybyste se s dalšími kulturními válkami snažili o to, aby to nebylo vidět, i kdybyste uvařili další mediální mlhu z nejrůznějších pseudoproblémů, pseudokauz, tak my to spát nenecháme.
My na to budeme upozorňovat a nikdy vám nedáme pokoj, dokud to nebude vyřešeno, protože my tady nestřežíme svůj zájem, my tady střežíme zájem českého daňového poplatníka.
Děkuji.
