Člověk nikdy nebyl a není pánem přírody, jak nám v této době opět připomnělo zemětřesení v Japonsku. Jsme její součástí a jen budeme-li si toho vědomi a budeme-li se podle toho chovat, můžeme jako lidstvo přežít.

Začít musí každý sám u sebe. Třeba tím, že dnes na hodinu doma zhasne a bude si jen tak povídat se svými blízkými, půjde se projít a vnímat probouzející se přírodu nebo bude jen tak při černé hodince přemýšlet. A zítra zhasne po sobě všude, kde zrovna nebude potřeba svítit, ohřeje jen tolik vody, kolik potřebuje na zalití kávy, odpadky vyhodí roztříděné a až si půjde koupit nový elektrický spotřebič, podívá se na jeho spotřebu energie.

A ještě něco může každý udělat. Chtít po politicích, aby nastavovali podmínky podporující společnost příznivou životu. Bez energie a vody život není možný. S obojím musíme šetřit a o to se musíme starat už nyní, i když mnozí mají pocit, že nás se to netýká. Jenže v těchto oblastech, stejně tak jako v oblasti vědy, se každé opatření projeví až za desítky let. Proto dnes zhasneme, abychom viděli o kousek dál.