Vypadá to, že jde o novinku, která nejdřív musí vůbec vejít ve známost. Kdepak. Po rozsáhlých přípravách Chartu přijala Rada evropských samospráv a regionů, kde je zastoupeno 38 evropských zemí, už v roce 2006. A nejde přitom o pouhou deklaraci, ale ve většině z 30 článků Charty jsou uvedena i konkrétní doporučení, jak a co pro zajištění rovnosti mužů a žen udělat. Že by právě to některým politikům vadilo? Je to možné, protože například ODS při posuzování toho, jak je otevřená ženám, u poroty složené převážně z politologů zcela propadla. Ze stran zastoupených ve sněmovně skončila na posledním místě. Porota přitom posuzovala zastoupení a umístění žen na kandidátkách, kolik jich bylo skutečně zvoleno, i to, jak se ve volebním programu strany odráží potřeby žen a mužů. Jsem ráda, že KSČM se z tohoto pohledu umístila na druhém místě.
Jedním ze základních nástrojů, který zajišťuje na úrovni státu, kraje, obce či města rovnost žen a mužů, je rozpočet. Při jeho sestavování se ovšem někteří politici tváří, jako by byl určen pro jakési »obecné« občany. Můžeme zaslechnout konstatování, že je z hlediska prosazování rovných příležitostí žen a mužů »neutrální«. Což jen zamlžuje skutečnost, že jen velmi málo zohledňuje právě potřeby žen. Rovnost přece není pokroucená představa amerických filmařů, že emancipovaná žena je ranařka, které se ani nesmí přidržet dveře, když vstupuje do místnosti. Snad proto, že v akčních snímcích si je sama vykopne? Žena má přitom své specifické potřeby i životní úkoly, které by neměly být opomíjeny.
V poslední době je takovým příkladem rozdílný přístup pravice a levice k otázce zvýšení mateřské na loňskou úroveň. Pravice pod rouškou nezvyšování deficitu státního rozpočtu této úpravě bránila. Ve skutečnosti problémy žen-maminek politiky ODS či TOP 09 nezajímají. Netroufnou si to, pravda, říci tak tvrdě, jako nedávno zástupci tří malých pravicových stran Koruna česká, Moravané a Liberálové.cz při televizní debatě na ČT24. Podle nich žena bude mít dítě, když chce, bez ohledu na svou sociální situaci. Není proto třeba jí žádnými sociálními opatřeními pomáhat. A je to.
Při rozpočtování na úrovni měst a obcí jsem od některých pravicových politiků také zaslechla, že je zbytečné vyhazovat peníze za nové mateřské školky. Co s nimi, až porodnost zase klesne? Však ony si teď maminky nějak poradí.
V tomto případě jde o spojení hned několika stereotypů, které brání faktické rovnosti žen a mužů v řadě míst. Uplatnění ženy ve společnosti je stále řadou mužů vnímáno jako »podřadné«, čili je spatřováno především v »tradičně ženských« oborech. Pokud vykonávají stejnou práci jako muži, mají často nižší plat. V České republice až o 30 procent. Na vyhlášení výsledků uvedené soutěže byl uveden údaj ke konci srpna 2009, kdy nezaměstnanost dosahovala oficiálně 8,5 procenta. Ovšem u mužů byla 7,3procentní a u žen 10,1procentní. Přístup pravice k zajišťování potřeb a uplatnění žen je v příkrém rozporu s jejími rétorickými cvičeními na téma, že důchodový systém je v ohrožení, protože bude ubývat práceschopného obyvatelstva. Mezi ženami je mnoho velmi schopných současných nebo budoucích zaměstnankyň. Využití jejich potenciálu je pro ekonomiku důležité. Bez změny postoje k vytvoření odpovídajících podmínek a bez odměňování jejich práce na patřičné úrovni však zůstane jen u licoměrného strašení, kterým chce pravice nahnat ženy i muže do náruče soukromých penzijních fondů.
Číst volební programy se tedy opravdu vyplatí. A posuzovat i konkrétní činy jednotlivých stran. I náměty z u nás opomíjené Evropské charty za rovnost žen a mužů na úrovni života ve městech a obcích se při správné volbě mohou dostat z papíru do každodenní činnosti politiků a političek.
Milada Halíková, poslankyně a kandidátka za KSČM pro volby do PS PČR v Moravskoslezském kraji
