Od chvíle, kdy Černochová usedla do ministerského křesla, se transparentnost v armádních zakázkách prakticky vytratila. Veřejnost má minimální možnost ověřit, na základě čeho se tyto miliardové kontrakty uzavírají, a když se vůbec něco dozví, jsou to často pouze marketingové slogany a propagandistická videa. Tvrdá fakta, odborné studie či otevřené srovnávací analýzy? Ty jakoby neexistovaly.

A není to jen otázka ceny. Předražené zakázky jsou často spojené s dodávkami, které přijdou až za mnoho let, nebo v horším případě s technikou, která nefunguje podle očekávání. Kolikrát jsme už slyšeli, že nová výzbroj má “drobné nedostatky”, které se musí roky ladit? Kolikrát se nakupovalo něco, co v reálných podmínkách neobstálo?

Česká armáda si zaslouží moderní a funkční vybavení. Ale občané si zaslouží také jasné odpovědi na otázky, proč platíme mnohem více, než je nutné, proč se nevyužívají výhodnější formy nákupu a proč je u nás tajemství a mlžení normou.

Jana Černochová nikdy neměla usednout do čela Ministerstva obrany, je to jako postavit cukráře za katedru fyziky. Výsledek? Totální chaos, rozklad a destrukce armády i všeho, co s ní souvisí.