Za svůj život jsem viděla příliš mnoho dopravních nehod. Viděla jsem bolest, slzy i okamžiky, kdy už nikdo nemohl nic vrátit zpátky. Proto vím, že když po nehodě zůstanou “jen” rozbité plechy, je to vlastně obrovské štěstí.
Neštěstí si nevybírá podle politických názorů, stran ani podle toho, koho máme rádi a koho ne. Může potkat kohokoliv z nás. A právě v takových chvílích se ukazuje charakter člověka.
Posmívat se cizímu neštěstí není projev síly ani odvahy. Je to jen ztráta obyčejné lidskosti. A té mi v poslední době chybí ze všeho nejvíc. Protože názory nás mohou rozdělovat. Ale soucit, respekt a radost z toho, že nikdo nepřišel o život, by nás měly spojovat.
