já bych začal možná tím, co jako první zmínil zde ve svém projevu i pan premiér Babiš. Já jsem mu v sobotu napsal, že bych se s ním rád spolu s Vítkem Rakušanem sešel. Proč jsem to udělal? Abych s ním diskutoval nouzový stav? Ne. Sešel jsem se s ním, protože jsem viděl, co se chystá na pondělní jednání vlády, že čísla stále rostou a že vláda nehodlá s tímto trendem nic jiného v danou chvíli dělat.

Pan premiér tady říkal, jak nikdo nepřináší konkrétní návrhy. Já, když se podívám zpětně na ten rok, co jsme strávili s covidem, tak každý jeden návrh, který přišel od Pirátů, ale věřím, že i od dalších lidí z opozice, byl vždycky v kontextu projednávaných věcí, byl vydiskutovaný a vládě předložený, aspoň za nás vždy, kompletní. Já pak uvedu třeba jeden příklad, pandemický zákon, a kdybychom se chtěli bavit, co kde zaznělo, o tom dneska pan premiér řekl, že moc neví, co ten zákon vlastně má řešit, ale to nechme stranou. Já jsem se s premiérem sešel, já si vezmu jednu věc, kterou jsem s ním chtěl řešit, abych ilustroval, jak to funguje. A já bych byl strašně rád, kdybychom ty věci mohli řešit s konkrétními ministry, což jsme se doposud snažili, ale ministři vám toho hodně slíbí, možná i mají dobrou vůli, ale jakmile ta věc přistane na vládě, tak asi nějakou výrazně špatnou koordinací to zapadá.

Já jsem za panem premiérem přišel s jednou věcí, která tíží občany České republiky a která má významný vliv na šíření pandemie v České republice. Přinesl jsem mu k tomu analýzu, kterou jsme poslali panu ministrovi Blatnému, která se opírá o tvrdá data a fakta.

A ta otázka byla jednoduchá - proč, ačkoliv Česká republika je v lockdownu, tvrdém, v lockdownu, který se skládá z řady opatření vyhlášených v nouzovém stavu, některá ta opatření nemusí být pod nouzovým stavem, ale k tomu se asi dneska dobereme - a říkám mu, pane premiére podle této studie a podle tohoto návrhu Češi nemohou chodit do karantény a nechtějí chodit do karantény, protože jsou solidární k sobě navzájem. Tady od vás zaznělo, jak manželka nenahlásila manžela na hygieně. A víte, proč ho nenahlásila? Protože když skončí doma dva lidi v karanténě a každý fakticky má padesát procent platu, když jsou zaměstnanci, anebo jeden z nich je IČař, co po vašem dnešním hlasování, ten nemá stále nic, tak ti lidi na konci měsíce nezaplatí nájem, nezaplatí. Nezaplatí... tady za mnou mluví... nezaplatí nájem, nezaplatí proud, já mám souseda, kterého po dvou měsících neplacení nájmu, mu normálně rozvázal smlouvu a ten senior skončil na ulici, bydlel vedle Riegeráčů, teď bydlí v charitě, aspoň, že ta charita existuje, kde z toho důchodu těch sto korun - nebo kolik tam stojí to přenocování - může dát a nemrzne venku.

Tohle řešíme. To jsou rodiny, které normálně fungují, co mají třeba doma dítě na distanční výuce. Z těch čísel z Rakouska, kde je ta covidová nemocenská, prostě na té vysoké úrovni, na sto procentech, ani to jsme nechtěli, chtěli jsme devadesát procent, tak tam ti lidé prostě jsou do té karantény, protože vědí, že je to nezlikviduje, zatímco průměrný kontakt člověka v České republice je tři až pět kontaktů na člověka při tom běžném provozu - tady v Poslanecké sněmovně je těch kontaktů asi více - tak celorepublikově vykazujeme po shledání toho člověka covid pozitivního 0,8 a v Plzeňském kraji 0,2. Tolik oficiálně v průměru člověk nahlásí kontaktů. Takže když vám ten den vyjde sedm tisíc pozitivních testů nebo deset, tak byste měl očekávat, že do té karantény půjde zhruba dvacet tisíc lidí a ono jich chodí pět.

Takže ačkoliv máme zavřené školy, máme zavřené obchody, tak to zásadní, že ti lidé prostě nenastupují do té karantény, protože by neměli za co žít, jste řešit nechtěl nebo jste to tam ode mě slyšel poprvé, přitom paní ministryně Maláčová ten vládní návrh už tam předkládala, my jsme tohle probírali už před pěti měsíci, že jste si to poslechl teď od nás poprvé, já tomu nevěřím. A teď abychom věděli, jak to pokračuje. Takže paní ministryně Maláčová tento návrh přinesla do Sněmovny. Je tam konsenzuální návrh, že tedy s Tripartitou vyjednáno 375 korun. To je dobře. Většina lidí v České republice nemá, má plat třeba do - teď nevím, kolik je průměr, ale abych řekl - pokud bychom řekli, že nějaká hranice bude pětadvacet tisíc hrubého, potom tedy toho čistého, tak těch 375 korun za těch deset dní to tak nějak jako do těch existenčních nákladů dorovná. To ten člověk nosí domů.

Ale když je rodina, co nosí domů peněz víc, tak bydlí v dražším pronájmu, tak mají leasing na auto. Takže protože to není vypočítané z toho jejich příjmu, ta nemocenská, tak oni stejně ty peníze na konci měsíce dohromady neposkládají. Ale ta procentuální varianta neprošla. Dnes jsme mohli schválit a v České republice je milion lidí pracující na IČO, my jsme jim v té první vlně tady horko těžko - a děkuji Mikulášovi Ferjenčíkovi, Olze Richterové a děkuji paní ministryni Schillerové a asi paní ministryni Maláčové - tak jsme se tedy dohodli, že těm lidem aspoň to ošetřovné dáme, když už tedy doma hlídají ty děti, které nemohou do školy. V tomhle návrhu dnes Sněmovna mohla schválit ty IČaře, to se nestalo. Faktem je, že to tedy paní ministryně Schillerová navrhne na vládě, vláda to sem předloží příští týden a budeme o tom hlasovat ve čtvrtek.

Takže to je ta jako spolupráce, ta nutnost ty věci řešit teď hned, dejte nám ještě čtrnáct dní, jo. A my prostě neděláme ten handl za nouzový stav. My devět měsíců, my jsme vám dali tenkrát plán, budoucnost řešíme teď. Když jsem k vám přijel v neděli s Vítkem Rakušanem, tak jsem vám položil pět rozpracovaných věcí, týkajících se zdravotnictví, týkajících se návratu do škol, bavili jsme se o možnostech testování, to jsou všechno konkrétní věci, to nejsou nějaké nahozené věci na tiskovku. Já jsem vám dneska ráno dal, ještě tedy našim ministrům, zase nějakou strategii, kde třeba je i ta strategie očkování, kde jsou parametry pandemického zákona v (buletech?), abyste to nemusel číst celé, já tady nechci, abyste studoval paragrafy každého zákona do posledního detailu, to jsou všechno konkrétní návrhy.

Takže tu bramboračku - a já to slovo použiji - z toho děláte, pane premiére, nejčastěji vy. Já bych byl rád, kdyby ministři, kteří, když si s vámi sednou ke stolu a řeknou, dobře, to se nám jeví jako rozumné, my s nimi třeba strávíme několik odpolední na ministerstvu nebo telefonicky nebo jako na setkání s panem Blatným, tak pak jako nezvedli takhle ruce, no jo, my víme, ale nic z toho nebude. Takže ta komunikace, o které vy tady hovoříte a já čekám, kdy většina lidí uvidí, že prostě tak, jak vy to rýsujete a jak to vykládáte, to není, bude skutečná, že to nebude - doteď jsem měl tady partnera, proto jsem se s vámi nemusel bavit, ale teď vám za čtrnáct dní vše splním. Vy jste hovořil o tom, že se zaručíte svým slovem. No tak já jsem slyšel před x měsíci, kdy se dařilo dobře, protože virus přes léto ustoupil, kdy jste říkal: Já, já jsem zachránil, za všecko přebírám zodpovědnost. V momentě, když šlo do tuhých, tak už před sebou tlačíte jednotlivé ministry.

Já bych chtěl říct, že důležité je skutečně dělat opatření, která mají efekt, která jsou lidi ochotni dodržovat. Řada opatření, která byla vyhlášena už v nouzovém stavu a byla taky komunikována, byla krátkodobá. Teď na chvilku zavřeme maloobchody, lidé si odloží nákupy. Ale ono to trvá měsíce. Já si pamatuji ještě za pana ministra Prymuly, že školy otevřou. Aby neotevřely, to by musela vybuchnout nějaká elektrárna, určitě to bude! Proč vysíláte takovéto sliby, když vše záleží jenom na tom, jaká data vám druhý den vylezou? To nemáte datové predikce na měsíce dopředu? Musím říci, a my jsme už čtyřikrát nepodpořili prodloužení nouzového stavu, že pokud vláda deklaruje, že myslí na lidi, tak to není otázka toho, jestli pokles HDP České republiky v daném měsíci nebyl dvouciferný, jak někteří predikovali, což říká třeba paní ministryně. O tom to přece není. Vy musíte vzít komplexní chování lidí, ekonomické důvody, sociální aspekty, ale i srozumitelnost toho, jakým způsobem postupujete a co lidem slibujete. Plané sliby jsou nejhorší rozčarování těch lidí.

Školy měly být krátkodobě vyřešeny - jsou v tom nejhorším stavu celou dobu. Je to otázka dostupnosti úřadů. Nemůžou být najednou hodiny na úřadech a na poštách dlouhodobě zkráceny, ti lidi si tam někdy prostě už dojít musejí. A každý měsíc tady o tom hlasujeme a za ten měsíc fakticky kromě toho, že vyjednáváte vakcíny, se nic zásadního z pohledu toho, jakým aparátem disponuje vláda jako celek, kolik úředníků mají jednotlivá ministerstva, směrem k běžným občanům toho zas tak příliš neděje.

Vy jste nám ráno říkal, jak nám můžete ukázat dopisy. Myslíte si, že poslancům v Poslanecké sněmovně za jejich regiony nechodí stovky e-mailů? Že nechodí ne případy do médií, kde pak někdo vykládá, tady ta paní mi napsala - že mi nechodí konkrétní požadavky od lidí: Pane Bartoši, kde bychom si mohli půjčit peníze? Já jsem matka samoživitelka, nemám na nájem, já jsem "íčař", musel jsem prodat firmu.

V měsíci lednu v České republice zavřelo podnikání, zrušilo 25 000 lidí, "íčařů". Jenom v lednu. Protože furt to vypadalo, že někde je světlo na konci tunelu. To světlo na konci tunelu není a rozhodně není v nouzovém stavu. My jsme přesvědčeni a mám k tomu opět právní analýzy, že řada opatření, která jste vyhlásili, nebyla odůvodněna a nedávala smysl ani v momentě jejich vyhlášení. A to nehovořím o kávu do kelímku u okénka ano či ne odnést. Řada opatřeních, o kterých hovoří i pan ministr Blatný, se, pokud budou dobře vyhlášena, dají řešit v rámci zákona o ochraně zdraví. Spoustu řešení přináší pandemický zákon, který předložil 20. 1. v paragrafovém znění panu ministru Blatnému Jakub Michálek za Piráty.

My jsme se s ním včera bavili na té schůzce, už se to zase rozjelo, ale ten jeho člověk se tomu mohl věnovat v rámci hodin. My se věnujeme věcem v rámci stovek hodin, když nám sem pošlete zákon, o kterém máme druhého dne hlasovat. Podle mě zásadní problém je, že nouzový stav neřeší kvalitu života v zemi, neřeší funkčnost jednotlivých opatření. Je to skutečně - já to slovo nepoužíván rád - bianko šek, který vládě umožňuje z hodiny na hodinu měnit nějaké parametry chování, ale ty parametry chování se týkají desítky milionů lidí, kteří žijí v České republice.

Proto, a já to znovu zopakuji, důležité je ty věci dělat odůvodněně v rámci strategického plánu. Neřešit jenom finance nebo jenom zdravotní otázku. Protože ekonomika a finance jsou úzce propojeny.

A vrátím se k tomu prvnímu příkladu. Je to ten příklad té nemocenské, je to příklad toho Rakouska. Čeští lidi nejsou horší, a já vím, že vy možná zastáváte názor, na lidi musí být přísnost, ale jsou zoufalí, nevěří vládě a na konci měsíce vy musíte položit peníze na stůl, zaplatit složenky, koupit jídlo, zaplatit dětem - přes internet je to výrazně dražší, protože do obchodu pro boty nemůžete - zaplatit třeba zimní oblečení; a lidi ty peníze nemají. Takže beru to, co tady říkal pan Blatný, my se musíme soustředit na podporu zdravotních zařízení. Já si myslím, že přehození povinnosti pomoci v nemocnicích pro ty poslední ročníky, že ti lidé jsou obětaví. Naopak, kdyby tam byla finanční motivace, když jsem viděl, že nabíráme do nemocnice za 75 korun, přišlo mi to smutné. Tam si myslím, že je ta cesta skutečně dobře zaplatit zdravotníky i ty "dobrovolníky" a spousta věcí se dá řešit skutečně napřímo dobrým managementem. Ten já ve vládě jako celku nevidím. Z tohoto důvodu si myslím, že nouzový stav jako institut, který vláda používá pro svá rozhodnutí, není vhodný a nemohu ho podpořit s tím vědomím, že spoustu věcí, které zde zazněly, včetně pomoci armády, která byla povolána poprvé v červenci nebo v červnu, bylo to 68 vojáků, teď jich je tam 900. Nebylo to pod nouzovým stavem, takže armádní pomoc je stále možná. A my budeme nápomocni vládě pomoci toto řešit i mimo nouzový stav. Pan premiér ráno řekl, že nehledě na to, zda se nouzový stav schválí, či ne, bude s námi jednat ne o těch pro Piráty zajímavých tématech, ale o těch pro společnost důležitých tématech. A toto bude nějakým způsobem pokračovat, protože společná cesta z krize vede přes ten konsenzus a umožnění vybrání těch nejlepších nápadů, které jsou prospěšné pro lidi.

To je moje prosba a na závěr také bych se chtěl obrátit na občany. Ať nouzový stav dnes bude schválen, či ne, pandemie tímto rozhodnutím v neděli nekončí. Je důležité dbát na hygienu. Dodržovat pokud možno přirozená hygienická opatření a používat lidský rozum pro to, co je bezpečné. Věřím, že Češi jsou zodpovědní a že pokud jim vláda dá i pomocnou ruku zejména v ekonomické otázce a bude se zajímat o to, zda můžeme umožnit nějaký způsob jiné než distanční výuky, která je pro děti drtící a pro rodiče už velmi těžko udržitelná, tak že se nám podaří to zvládnout i bez institutu nouzového stavu.

Děkuji.