Zatímco tedy můžeme vidět snahy sousedního Německa a Polska o zajištění své hranice, a to jak oficiálními silami, tak různými domobraneckými skupinami, česká hranice zůstává propustná jako cedník.

Vedle preciznější ostrahy hranice Němci po proběhlých volbách zavádějí změny i v azylové politice a v sociální oblasti. Německý sociální systém stále počítá po udělení azylu s integračními a jazykovými kurzy (na rozdíl například od Polska, kde se preferuje pravidlo „nejdříve práce“). Slibují si od toho větší uplatnitelnost na trhu práce dle skutečné pracovní kvalifikace azylantů a následně větší odvody do sociálního systému.

Obecně mají v Německu uprchlíci z Ukrajiny nárok na občanský příspěvek nebo sociální pomoc. Ta se vyplácí během absolvování jazykových a integračních kurzů, ale i pro nezaměstnané. Pro svobodné uprchlíky tato částka může činit 563 Euro měsíčně. K této částce mohou přibýt pomoc s nájemným, s vytápěním, nebo třeba pomoc na zdravotní péči.

V nové koaliční dohodě z 9.dubna 2025 se však uvádí, že žadatelům o azyl, kteří vstoupili do země po 1.4.2025 se tato dávka sníží na 441 Euro, budou podléhat dalším omezením a nebudou již dostávat občanský příspěvek.

V Polsku je zaveden sociální program 800+. Jedná se o plošný příspěvek pro rodiny s dětmi do 18 let ve výši 800 Zlotých (cca 4200 Kč). Příspěvek je univerzální a není vázán na příjem ani majetkové poměry. Nárok na něj mají všechny rodiny splňující podmínky. Zaveden byl již v roce 2015 tehdejší vládnoucí stranou Právo a spravedlnost ( PiS). V platnosti zůstal i po masovém přílivu uprchlíků po roce 2022, respektive byl rozšířen i na rodiny s dětmi z Ukrajiny. Po nástupu vládní koalice Donalda Tuska v roce 2023 bylo rozhodnuto o pokračování tohoto příspěvku. V současné době je tato sociální dávka předmětem kritiky různých politických stran a je možné, že dojde k její úpravě. Národovci tuto dávku nechtějí platit imigrantům. Liberální strany zase nechtějí dávat „populistům“ náboje ani prostor pro případné další posilování.

Podle dat Eurostatu v zemích EU, Norsku a na Islandu získalo právo dlouhodobého pobytu do konce března 2025 v rámci směrnice o dočasné hromadné ochraně téměř 4,3 milionu válečných uprchlíků z Ukrajiny, z toho jen v Německu cca 1,2 milionu, v Polsku 999 700, v České republice 401 000. V poměru k počtu obyvatel je největší koncentrace uprchlíků z Ukrajiny v České republice. 

V České republice si může rodina ve složení dospělý rodič evidovaný na úřadu práce, matka pečující o dítě do 6 let a druhé dítě do 10 let bydlící v registrovaném bytě přijít na humanitárních dávkách ve výši cca 40 000 Kč za předpokladu, že prokáží, že nemají na bankovních účtech žádné úspory. Pokud by se prokázalo, že rodina úspory má, měla by žít z prokazatelných úspor. Pokud by byl rodič výdělečně činný, ponižuje se výše dávky o příjem. Do jaké míry je tedy motivační najít si práci a ponižovat si tak humanitární dávky, je k diskusi. Nicméně humanitární dávku je možné aktuálně čerpat po 150 dní od udělení statusu dočasné ochrany. Výše dávky je kalkulována na výši životního minima, po uplynutí lhůty se snižuje na výši existenčního minima v případech, kdy se osoba nesnaží zajistit si finanční prostředky vlastním přičiněním a zároveň nemá žádné objektivní překážky k práci, respektive není zranitelnou osobou. Pro objektivitu nutno dodat, že humanitární dávku aktuálně využívá cca 25% osob s dočasnou ochranou.

Zatímco v ČR nejsou dosud Ukrajinci vpuštěni do standardního sociálního systému a pomoc je řešena skrze humanitární dávku, v Polsku mají uprchlíci s povolením k pobytu právo na rodinné přídavky stejně jako polské rodiny. Tuto možnost využívá cca 40 procent Ukrajinců. Nepracujících Ukrajinců v Polsku je evidováno pouze nějakých 11%. Zbytek pracuje (převážně pod úrovní své kvalifikace kvůli neznalosti polštiny) nebo si práci aktivně hledá. Pokud by Poláci tedy opravdu sáhli na výši sociálních dávek, a to zásadnějším způsobem, lze očekávat, že část utečenců půjde hledat štěstí jinam. S ohledem na nastavení humanitárních dávek v České republice po dobu pěti měsíců, by se tak naše země mohla stát cílovou destinací pro další část ukrajinských uprchlíků.

Co s tím můžeme dělat?

Dokud převládá válečný konflikt na Ukrajině (a můžeme si o něm myslet cokoliv), můžeme mít určitou morální povinnost pomáhat válečným uprchlíkům. Ta pomoc má však svá pravidla a své limity. Vraťme se zpět k číslům. V Maďarsku, které s Ukrajinou sousedí, evidují „pouhých“ cca 68 000 uprchlíků z Ukrajiny, v Rumunsku s 19 miliony obyvateli cca 182 000 uprchlíků. Z čísel je patrné, že počet uprchlíků z Ukrajiny rozhodně nesouvisí s tím, zda cílová země sousedí nebo nesousedí s Ukrajinou, ani s tím, jak velká cílová země je, ale spíše z nastavení protimigrační - či spíše proimigrační - politiky vlády.

Pokud je někdo opravdu v nouzi, pomozme mu přečkat nejhorší a pomozme mu postavit se na vlastní nohy. Nemůžeme však podporovat humanitární turistiku a dělat ze sebe užitečné idioty nejen před utečenci, ale před celou EU. Česká republika dle dublinského systému není první bezpečnou zemí na cestě z Ukrajiny, tudíž naše pomoc by měla být spíše na bázi dobrovolnosti, a tedy by rozhodně měla více reflektovat nejen zájmy občanů ČR, ale současně i možnosti naší ekonomiky. Pokud se tedy dostaneme do příští vlády, bude namístě rozsáhlá revize celého systému udělování statusu dočasné ochrany a s tím spojených humanitárních dávek, ale i vypovězení Migračního paktu EU  coby dalšího zbytečného ohrožení suverenity naší země i její vnitřní bezpečnosti.