22.09.2010 9:56:48
Reformním bourákům došla řeč
Vláda se v úterý odmítla bavit ve Sněmovně o snižování platů zaměstnanců.
Vůbec nepřipustila tento bod na pořad jednání. Zahalila se do mlčení a
ignorování toho, co se dělo venku za okny. Zřejmě přijala heslo premiéra
Nečase: „Když mají být stávky, ať to stojí za to“. Nevypadá to, že by
téhle vládě ležel na srdci nějaký sociální smír. Ministři se rozhodli
nemluvit s námi ve Sněmovně, stejně jako nikoho z nich nenapadlo jít
hovořit s lidmi, kteří proudili z Letné na Palachovo náměstí. Ti, co
dnes přijeli do Prahy, s sebou rozhodně nevezli „dobou náladu“.
Nespokojenost, rozladěnost, podrážděnost. Jednalo se často o
kvalifikované síly pracující řadu let ve své profesi. Nesli si s sebou
pocit velké nespravedlnosti. Proč? Uvedu příklad. Žena s právnickým
vzděláním pracuje skoro 30 let u policie, má dvě děti, žije sama a
poslední osekávání platu, zbavování všech výhod a zrušení směnnosti ji
připravilo o 7000 Kč měsíčně. Tenhle platový sešup tedy přišel ještě
dříve, než John odstartoval slíbené 10% snížení mezd. Žena má spočítáno,
že s hypotékou, kterou splácí, bude po všech úpravách v mínusu.
Zvažuje, jestli má policii opustit. A podobně přizvukují další
policisté, kteří stojí kolem nás. A pouze jako špatný vtip působí prý na
ně působí ujišťování ministra Johna v novinách, že si budou moci
vydělat odhalováním korupce. Policisté z obvodních oddělení mi
vysvětlují, že oni samozřejmě s něčím podobným přijdou do styku velice
zřídka. Je absurdní na tom stavět měsíční příjem.
Poté, co Ivan Langer zdecimoval finanční policii a paralyzoval útvar
pro odhalování organizovaného zločinu, přichází nyní s Radkem Johnem
další úder. Může si ale stát takto dovolit destabilizovat své
bezpečnostní složky? A hrozí dnes ještě víc. Hrozí celé rozbití
struktury veřejných služeb. Podobné věci mohl člověk slyšet u hasičů,
zdravotníků a nakonec i učitelů.
Ti, kdo dnes defilovali v Praze, byli zhusta představitelé oné střední
třídy, která by měla být základem stability občanské společnosti, ale
která u nás se ve skutečnosti zoufale snaží udržet si svůj sociální
statut a to, co ji vláda ve snížení platů připravila, ji sráží někam
dolů.
Rozhořčení řady těch na Palachově náměstí mělo zdroj v pocitu hrozné
nespravedlnosti, že po letech toho, co odvádějí poctivě státu, se k nim
tento stát chová naprosto macešsky. Jakoby říkal: „Když se vám to
nelíbí, můžete jít“.
Když průvod procházel kolem Úřadu vlády, vypadla Strakova akademie jako
naprosto prázdný dům se zavřenými dveřmi a okny, ve kterých se nikdo
neobjevil. Ty zavřené dveře zřetelně působily na demonstranty jako
projev pohrdání. Mlčení ministrů ve Sněmovně - to bylo jen pokračování.
To, že dnes vláda odmítla mluvit s demonstranty a dokonce i ve Sněmovně
odmítla jednat o nich, to byla jen další chyba a krok k rozdělení
společnosti
