Pane doktore, v posledním rozhovoru jste mi říkal, že prezident by měl mít spíše reprezentativní roli bez přímého vstupu do politiky. V posledních dnech ale sledujeme další spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou kolem účasti na summitu NATO a vymezování zahraniční politiky. Kde podle vás leží hranice mezi rolí prezidenta a vládní odpovědností v této konkrétní situaci?

Nemyslím si, že by reálně existoval spor o to, kdo má na starosti zahraniční politiku České republiky. Že je to vláda v čele s premiérem. Jakékoliv snahy o výklad Ústavy ČR směrem k rozšiřování pravomocí prezidenta považuji za nesmyslné a zbytečné. Chápu to spíš jako součást propagandistického boje opozice s vládou, než jako nějakou reálnou právní diskusi. Pokud jde o účast na summitu NATO, doporučil bych každému, aby se podíval, kdo vedl týmy jednotlivých států v minulosti. Vždy převažovali předsedové vlád. Prezidenti zastupovali až na výjimky jen státy s prezidentským nebo poloprezidentským systémem. A ten my nemáme. Je pravda, že Českou republiku zatím zastupoval skoro vždy prezident. Podle mě to ale spíš naznačuje, že předchozí vlády podceňovaly význam naší aktivní účasti na jednáních Severoatlantické aliance. To, že se to nyní má změnit a že motivem můžou být i žabomyší války mezi vládou a opozicí, nic nemění na tom, že by ČR na podobných fórech měl zastupovat premiér.

Do diskuse o zahraničním směřování České republiky vstoupil prezident Petr Pavel také výrokem o Spojených státech evropských jako možném řešení pro budoucnost Evropy. Výrok vyvolal ostré reakce, některé hlasy – například europoslanec Ondřej Dostál – ho dokonce označily za jednání na hraně velezrady. Jak tento návrh hodnotíte z pohledu role prezidenta a ústavního rámce České republiky?

Názory pana prezidenta nepovažuji za nijak relevantní. O naší suverenitě prezident naštěstí nerozhoduje. A nemyslím to jen ve vztahu k Petru Pavlovi, ale obecně k funkci, kterou vykonává jediný člověk, v podstatě bez jakékoliv kontroly. Otázkou spíš je, co za tím vězí. A možná bych trochu doplnil svůj výrok o propagandistickém boji opozice s vládou. Stále více nabývám přesvědčení, že se pan prezident, vědomě nebo nevědomě, mohl stát součástí větší hry o ekonomické zájmy zbrojařských firem, ale i dalších průmyslových odvětví, která souvisejí s bezpečností, jako jsou informační technologie a podobně. Věřím, že pro mezinárodní korporace by větší integrace Evropské unie například ve stylu společných nákupů zbrojní techniky a různých technologií byla splněným snem. Nakonec, o tom, jak efektivně a v čí prospěch umí Komise nakupovat, že si nijak neláme hlavu s transparentností, že jí k jednání stačí zpětně nedohledatelné SMS zprávy, víme už od dob objednávek covidových vakcín. Kde jsme přišli o miliardy v souvislosti s jejich nákupem, distribucí a následně i likvidací. I otázku společné evropské armády vnímám jako cestu k tomu, jak vyvést peníze daňových poplatníků do soukromých rukou bez jakékoliv funkční kontroly. O tom, že projekty, jako je federalizace Evropské unie nebo budování jednotné armády, by za současných podmínek vedly k zásadnímu ohrožení bezpečnosti i suverenity České republiky, asi pochybuje jen málokdo.