Pane doktore, v posledním rozhovoru jste mi říkal, že prezident by měl mít spíše reprezentativní roli bez přímého vstupu do politiky. V posledních dnech ale sledujeme další spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou kolem účasti na summitu NATO a vymezování zahraniční politiky. Kde podle vás leží hranice mezi rolí prezidenta a vládní odpovědností v této konkrétní situaci?
Nemyslím si, že by reálně existoval spor o to, kdo má na starosti zahraniční politiku České republiky. Že je to vláda v čele s premiérem. Jakékoliv snahy o výklad Ústavy ČR směrem k rozšiřování pravomocí prezidenta považuji za nesmyslné a zbytečné. Chápu to spíš jako součást propagandistického boje opozice s vládou, než jako nějakou reálnou právní diskusi. Pokud jde o účast na summitu NATO, doporučil bych každému, aby se podíval, kdo vedl týmy jednotlivých států v minulosti. Vždy převažovali předsedové vlád. Prezidenti zastupovali až na výjimky jen státy s prezidentským nebo poloprezidentským systémem. A ten my nemáme. Je pravda, že Českou republiku zatím zastupoval skoro vždy prezident. Podle mě to ale spíš naznačuje, že předchozí vlády podceňovaly význam naší aktivní účasti na jednáních Severoatlantické aliance. To, že se to nyní má změnit a že motivem můžou být i žabomyší války mezi vládou a opozicí, nic nemění na tom, že by ČR na podobných fórech měl zastupovat premiér.
Do diskuse o zahraničním směřování České republiky vstoupil prezident Petr Pavel také výrokem o Spojených státech evropských jako možném řešení pro budoucnost Evropy. Výrok vyvolal ostré reakce, některé hlasy – například europoslanec Ondřej Dostál – ho dokonce označily za jednání na hraně velezrady. Jak tento návrh hodnotíte z pohledu role prezidenta a ústavního rámce České republiky?
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
Tyto spory o směřování státu a fungování institucí se zároveň promítají i do konfliktu kolem médií, zejména České televize. Ministr kultury Oto Klempíř představil návrh na změnu financování ČT a ČRo. Co podle vás tento návrh reálně mění a co naopak v celé diskusi zůstává v pozadí?
Už dávno před schválením velké mediální novely předchozí vládou jsem kritizoval to, že zde dochází ke změnám bez reálné diskuse o tom, zda a k čemu veřejnoprávní média potřebujeme. Současný systém financování médií nesmyslný je, o tom není sporu. Proč mají podnikatelé platit podle počtu zaměstnanců? Proč platí domácnosti podle toho, zda mají chytrý telefon? Jakoukoliv změnu financování ČT a ČRo směrem k větší smysluplnosti považuji za správnou. Z toho, co dnes reálně probíhá, považuji ale za asi nejdůležitější otevřít možnost Nejvyššímu kontrolnímu úřadu kontrolovat hospodaření veřejnoprávních médií. Naprosto netuším, proč se tento návrh někomu nelíbí. Chce snad někdo vážně tvrdit, že když veřejnost uvidí i do dnes začerňovaných částí smluv České televize, ohrozíme svobodná média? Politici hlavně musí najít odvahu vytvořit koncepci veřejnoprávních médií 21. století a tu realizovat. Ne za každou cenu kosmeticky upravovat dinosaura, který snad stojí před vyhynutím. Podle mě by měl vzniknout profesionální tým krizového řízení, zahrnující právníky, ekonomy, odborníky na zpravodajství, tvorbu a média obecně. A ten by měl přijít s vizí, zda a k čemu by tato média měla být. A tuto vizi by měl následně takový tým realizovat. Situace, kdy vláda po každých volbách přijde s oním pověstným „odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“, je směšná a nikam nepovede.
Psali jsme:
Do celé věci navíc vstoupil Miroslav Kalousek, který se ostře vymezil vůči novinářce Zdislavě Pokorné z Deníku N i Milionu chvilek a jejich argumentům o „zestátnění“, které označil za dezinformační – tedy vůči lidem, kteří sami často jiné z dezinformací obviňují. Jak tento konkrétní střet vnímáte a co podle vás ukazuje o kvalitě veřejné debaty?
Otázka financování nesouvisí s otázkou, zda veřejnoprávní média budou plnit své zákonem stanovené úkoly. Miroslav Kalousek to poměrně přiléhavě vysvětlil připomenutím mandatorních výdajů státního rozpočtu. Pochybuji ale, že to lidi z médií – zdráhám se v tomto případě použít slovo „novináři“ – akceptují. Jejich práce už dávno přešla na úroveň propagandistiky. Vykřikují bezobsažná hesla, nepřemýšlejí nad souvislostmi a hledají někoho, koho by mohli označit za „experta“ a kdo by ta jejich hesla nějak zaštítil. Žádná veřejná debata není. Zatím vidíme jen to, jak jedni nadávají na to, že ČT a ČRo dávno přestaly plnit své zákonné povinnosti, druzí na to, že komunikace o změnách v médiích veřejné služby je zmatená. Já osobně souhlasím s oběma názory. No a pak tu je ona čistě ideologická skupina politiků, médií a aktivistů, která se drží hesel o svobodě slova a demokracii, kterou je potřeba ignorovat. Protože to, co říkají, nemá hlavu ani patu.
Na to navázaly i aktivity Milionu chvilek, například demonstrace na Letné, kde zaznívala varování před poradkyní premiéra Andreje Babiše Natálií Vachatovou jako údajnou bezpečnostní hrozbou. Následně se ale ukázalo, že k tomu nejsou důvody, což konstatovala i příslušná sněmovní kontrolní komise. Jak podle vás iniciativa Milion chvilek s podobnými argumenty pracuje a jak tento případ zapadá do jejího způsobu komunikace s veřejností?
Milion chvilek vnímám jako typický příklad toho, čemu se dnes říká politická neziskovka. Je to nástroj propagandy, který má velkou podporu řady politiků a médií, včetně těch veřejnoprávních. O diskusi jim nejde. Jejich rolí je evidentně udržovat mezi lidmi strach z kritiky a kritiků a vytlačovat z veřejného prostoru kohokoliv, kdo nepodporuje ty správné cíle, dnes definované hlavně Evropskou komisí. Ono se stačí podívat do veřejného rejstříku, co o sobě spolek říká. Chce například mobilizovat lidi v případě závažných hrozeb a přešlapů důležitých demokratických mantinelů, vzdělávat v tématech týkajících se politické kultury, mediální gramotnosti a podobně. Oni se tím, že jde o politickou propagandistickou a lobbystickou neziskovku, vůbec netají. To, co mi ale vadí nejvíce, je, že své útočné kampaně vedou s obrovskou podporou největších médií, včetně České televize, a řady politiků, vykonávajících často i ty nejvyšší ústavní funkce. O to destruktivnější jsou pak dopady jejich pomlouvačných až likvidačních výpadů proti lidem, kteří se stanou cílem jejich propagandy.
Psali jsme:
V této souvislosti jste Milion chvilek vyzval k omluvě kvůli tvrzení o europoslanci Petru Bystroňovi, že je placen Ruskem, a také kvůli použití fotografie Petra Štěpánka bez souhlasu autora. Jak se tento případ vyvíjí a jaké konkrétní kroky budou následovat, pokud k omluvě nedojde?
Petr Bystroň neudělal nic špatného. Pokud za špatné nepovažujeme to, že kritizuje negativní důsledky politiky německých vlád a Evropské unie na hospodářství, bezpečnost a vůbec kvalitu života v Německu i Evropě jako takové. Na základě zcela nepodloženého nařčení přitom už čelil desítkám domovních prohlídek. Dodnes nebyl formálně obviněn, nebyla proti němu vznesena žádná obžaloba, nenašly se žádné důkazy, které by uvedená nařčení potvrdily. Výsledky se ale dostavily. Milion chvilek svým výrokem poškodil pověst pana Bystroně. A udělal to navíc tak, aby současně poškodil poradkyni premiéra Babiše, a získal nové podporovatele. Bohužel, je to reálný příklad taktiky, kterou propagandisté v posledních letech vedou proti komukoliv, kdo si troufne byť i jen zpochybnit politiku reprezentovanou Evropskou komisí. Taktiky známé jako „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. To, co v tomto případě Milion chvilek udělal, překročilo všechny meze etiky, morálky i práva. Tohle už nejde přehlížet. A protože v sobě pan Minář nenašel ani náznak sebereflexe, konkrétní kroky už běží.
Fotogalerie: - Na chvilku na Letnou
Když se přesuneme k dalšímu výraznému tématu veřejného prostoru, v Nedělní debatě České televize minulý víkend zazněl spor o očkování proti chřipce, kde padaly výtky o „propagandě“ i argumenty o záchraně životů. Co podle vás toto vystoupení ukazuje o přístupu státu k očkování?
Aktuální debata se vede o tzv. Národní očkovací strategii. A opravdu nejde o očkování, i když se její propagátoři snaží tvrdit něco jiného. Národní očkovací strategie je prvním reálným krokem k obrovským zásahům do soukromí každého z nás, do ochrany nejcitlivějších osobních údajů. To netvrdíme jen my, právníci, potvrdil to ve svém stanovisku i Úřad pro ochranu osobních údajů. Očkovací strategie je vlastně jakýmsi popisem toho, jak peníze ze státního rozpočtu a z veřejného zdravotního pojištění vyvést do kapes soukromého sektoru. Nemám přitom na mysli jen farmaceutické firmy, ale i podniky v oblasti moderních technologií, různé sociologické instituce, média a další. S nimi se všemi tzv. NOS počítá. Je to dokument, který se navíc fakticky snaží legitimizovat praktiky tzv. povinně nepovinného očkování, které jsme zažili už během covidu. Naprosto nechápu, proč vláda Andreje Babiše a zejména osobně Adam Vojtěch za Národní očkovací strategii tak vehementně bojují. Je to dokument z dílny týmu exministra Vlastimila Válka, v němž figurovali například Roman Prymula, Česká vakcinologická společnost v čele s Romanem Chlíbkem a další hvězdy covidových restrikcí. Strategii schválila Fialova vláda již v demisi. Počítá se zvýšením nákladů zdravotních pojišťoven a státu o miliardy. Samotná strategie hovoří o 2 až 3 miliardách, ale to číslo zdaleka nezahrnuje všechny cílové skupiny, které mají být tlačeny k vakcinaci. Přitom přínosy vyšší proočkovanosti, jimiž se nyní zastánci NOS zaštiťují, jsou postaveny na jakési studii Hospodářské komory, kterou snad žádný odborník nemůže brát vážně. Zastánci NOS její kritiky označují za aktivisty a antivaxery. A veřejnost zahlcují bezobsažnými výkřiky o historických přínosech očkování proti záškrtu či neštovicím. Toho se ale kritika strategie vůbec netýká. Institut Pro Libertate k této otázce vypracoval několik právních analýz, které upozorňují na obrovská rizika pro práva lidí. Vedle toho kolegové ze SMIS, tedy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, společně s dalšími lékaři provedli analýzu bodů týkajících se zdravotních aspektů zmiňovaných v NOS. To, co nám vadí a co je skutečným tématem Národní očkovací strategie, je snaha znovu manipulovat veřejnost, šířit lži a zkreslené informace o efektivitě a bezpečnosti vakcín a vytvářet nátlak na zvýšení proočkovanosti. Pokud hovoříte o chřipce, účinnost tohoto očkování proti ní vždy byla a je velmi diskutabilní. Ale zajímavější je třeba skutečný přínos vakcinace proti HPV. Dvacet let se dívky proti HPV očkují, nyní by již na českých datech mělo být vidět, zda a jak v očkované skupině skutečně klesá výskyt nádoru děložního hrdla oproti skupině neočkované. Proč prof. Dušek, šéf Ústavu zdravotnických informací a statistik, data o tomto očkování zatím veřejnosti neukázal? My nebojujeme proti očkování. Jen dáváme přednost tomu, aby se mohl každý občan svobodně rozhodnout na základě informací od svého lékaře. Pokud dnes média stavějí diskusi o očkování do politické roviny, jako boj mezi společným týmem ANO a opozice na jedné straně a SPD na straně druhé, tak jen odvádějí pozornost od skutečného problému. Že Národní očkovací strategie není dokumentem vzniklým na základě konsensu, že čelí obrovské odborné kritice ze strany profesionálů z oblasti medicíny, dalších přírodních věd, statistiky či práva. Dokud bude otázka veřejného zdraví v rukou jakýchsi lobbystických útvarů typu Česká vakcinologická společnost nebo Ministr zdraví, lidí, jako je Roman Prymula nebo nynější poradce ministra Rastislav Maďar, tedy starých známých z dob covidu se všemi jejich střety zájmů a často i evidentní neodborností, nelze očekávat, že by se zdravotní politika v otázce očkování zaměřila jinam, než na vyvádění peněz z rozpočtu státu a zdravotních pojišťoven do soukromé sféry. Bez prokazatelného zásadního přínosu pro zdraví občanů.
Psali jsme:
Kritika směřuje například k tlaku na proočkovanost nebo k tzv. signalizačnímu kódu u lidí, kteří očkování odmítnou. Jak tyto konkrétní prvky hodnotíte z hlediska práv a fungování systému?
Jak jsem uvedl, kritika směřuje k mnoha otázkám očkovací strategie. Informaci, že by nemocnice, kde je nejvyšší procento lékařů očkovaných proti chřipce, byly bezpečnější, než nemocnice s nízkým zájmem lékařů o vakcinaci, už po covidu nikdo nemůže brát vážně. Ale mediální nátlak na zdravotnický personál, aby se očkoval například proti chřipce, stoupá. Tento nátlak nemá lékařské a už vůbec ne právní opodstatnění. Očkování je zásah do integrity člověka, které musí zůstat svobodným rozhodnutím každého z nás. Už jsem hovořil o tom, že Národní očkovací strategie je prvním krokem k prolomení soukromí každého z nás, k zneužití našich osobních údajů a k postupnému zavádění nepřímé a časem třeba i přímé diskriminace, jak jsme si už vyzkoušeli za covidu. Strategie počítá se zavedením signálního kódu pro osoby, které odmítly vakcinaci. Pokud ministr Vojtěch tvrdí, že takový systém NOS nezavádí, pak je to jen hra se slovy. Ne, očkovací strategie podobné věci sama o sobě nezavádí. Ale je prvním krokem, schváleným vládou, který otevře cestu k přípravě legislativních změn, které sledování odpůrců vakcinace, omezování našich svobod a různé formy nátlaku umožní. A navrhovatelé budou argumentovat tím, že „jen“ naplňují cíle Národní očkovací strategie. A abych nezapomněl, cíle, které se nám snaží vnutit Světová zdravotnická organizace.
V poslední době se objevují analýzy dopadů očkování, například práce Tomáše Fürsta, ale také upozornění Angeliky Bazalové na limity těchto dat, například u tématu plodnosti. Co lze z těchto dat podle vás skutečně vyvozovat?
To není otázka pro mě. Ale protože s odborníky ze Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) spolupracuji dlouho a znám jejich až přehnanou pedantnost, nemám důvod jejich práci nedůvěřovat. Je například zajímavé, že v otázce vztahu mezi očkováním proti covidu a plodností žen SMIS formuloval hypotézu, že dostupná data potvrzují možnou souvislost a že by se této otázce proto měla věnovat větší pozornost. Nikdy netvrdil, že příčinná souvislost je jednoznačně prokázána. Příznivci očkování za podpory médií přesto odborníky ze SMIS, jako je Tomáš Fürst nebo Zuzana Krátká, označují za dezinformátory, kteří tvrdí, že očkování proti covidu snižuje plodnost. Je to obvyklá taktika nepřátel férové diskuse. Svým oponentům vloží do úst něco, co tito oponenti nikdy neřekli. A na takových nevyřčených výrocích pak založí své triviální argumenty, kritiky onálepkují různými urážlivými přídomky a nedají jim veřejně možnost na podobné útoky reagovat. Já bych rád připomněl, že odborníci ze SMIS neskončili jednou analýzou. Dál do větších detailů hypotézu o možném vztahu mezi covidovým očkováním a plodností ověřují ve snaze zjistit možnou příčinnou souvislost. To, co žádáme my z hlediska práva, to, co žádá SMIS z hlediska medicíny, je ukončení fáze bezobsažných frází, manipulací a jednostranné propagandy a návrat k tomu, co dřív bylo zcela normální, k otevřené pluralitní odborné diskusi.
Psali jsme:
Do veřejného prostoru vstupují i silné osobní příběhy. Imunolog Zdeněk Hel například uvedl, že mu očkování pravděpodobně zachránilo život, a to i v době vážných zdravotních komplikací. Jak takové případy podle vás ovlivňují vnímání očkování a celkovou atmosféru ve společnosti?
Nechci se nikoho dotknout, ale argument typu „sice jsem onemocněl, ale bez očkování bych na tom byl určitě hůř“ do odborné diskuse nepatří. Podobně bych mohl obhajovat jakýkoliv čarodějný přívěšek nebo alchymistický elixír. Z obecného hlediska považuji podobné typy kampaní za nemorální formu reklamy. Protože jde o propagaci humánních léčiv soukromých firem pomocí argumentů, které nemají nic společného s vědou či zkušeností lidí, které jen hrají na city. Bohužel, to je něco, s čím se minimálně od pandemie covidu setkáváme stále častěji. A jistě jsou lidé, na které to funguje. Na druhou stranu si myslím, že velká část společnosti ztratila k očkování svou původní bezmeznou důvěru. Odpovědnost za to podle mě nesou právě nekritičtí propagátoři covidových vakcín, popírači nežádoucích účinků a odpůrci odborné diskuse. Ti, kteří na nás tlačili tak agresivně a tak útočili na city, až ztratili důvěryhodnost.
|
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Má prezident zasahovat do zahraniční politiky?
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Další informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
