V minulých dnech jsme na hospodářské a sociální radě Ústeckého kraje řešili fakt, že Severočeské doly plánují propustit až 500 lidí. Přestože má podnik dobrý hospodářský výsledek, jeho většinový vlastník, polostátní ČEZ, nařídil část zaměstnanců do konce roku propustit. 

Je naprosto nepochopitelné, že když na jedné straně platí stát miliardy na dotovaná pracovní místa, nebo dává třeba 3,8 miliardy pobídek jihokorejskému Nexenu, tak na straně druhé stovky lidí propouští. Jako radní kraje pro sociální věci budu o tomto problému jednat s ministryní práce  Michaelou Marksovou –Tominovou. Ministerstvo musí jasně říci, že tudy cesta k úsporám nevede. Nejde ale jen o tento jednotlivý případ, byť je pro obyvatele našeho kraje velmi nepříjemný. Jde o princip.

Ústecký, ale také Moravskoslezský kraj, díky svému uhlí, elektrárnám a oceli pomohly celé České republice vybudovat moderní průmysl a tedy celkem slušnou životní úroveň. Není možné, aby nyní byly oba kraje za Popelku, která bude trpět za ostatní. Není možné, aby nepřišla pomoc z Prahy s její pětiprocentní nezaměstnaností, ale i z dalších částí republiky, kde je i díky severočeské a severomoravské elektřině nezaměstnanost také znatelně nižší.

Dluhy se zkrátka mají vracet, a nyní přišel ten čas. Vláda musí velmi pozorně zvažovat, jak její rozhodnutí dopadnou na naší regionální zaměstnanost. A mnohem více se musí věnovat skutečným rozvojovým projektům, například dokončení dálnice D8, modernímu využití domácího uhlí, nebo vysokorychlostní železnici do Německa.