bohužel tento návrh, který před námi leží, není tím, za co je vydáván. Je to bohužel takový vlk v rouše beránčím, respektive zakuklené paragrafy, které si hrají na to, že něčemu pomohou, tak to ale není.

Relevantní, významné organizace, jako například Charita České republiky, se vyjádřily proti tomuto návrhu, protože může poškodit desetitisíce lidí, kteří za nic nemohou, lidí s postižením, s invalidními důchody, které jsou příliš nízké, a proto potřebují dávky v hmotné nouzi, lidí, kteří mají specifická onemocnění, třeba duševní povahy. Proto se k tomuto zákonu vyjádřila i národní rada, která se věnuje duševnímu zdraví, a opět přijala záporné stanovisko v tom smyslu, že to je přímo cílené, ten návrh zákona, na projevy určitých onemocnění, a není možné, není správné a není ani ekonomické ty lidi za to postihovat.

Já jsem proto chtěla apelovat ještě jednou na vás všechny, kdo zde sedíte, abyste přehodnotili svůj postoj k tomu, co vydáváte za řešení obchodu s chudobou. Vyřešení lidí, co profitují na chudých, bychom si přáli všichni, ale tento návrh, byť se tváří jako řešení, je právě ten vlk v rouše beránčím. On nažene další lidi do náručí skutečných obchodníků s chudobou, zejména těch, kteří mají velké ubytovny. To je potřeba zdůraznit a je potřeba si říct, že je to tam dobře paragrafově schováno. Proto se vám nedivím, pokud jste si toho nevšimli. Chápu, že je to velmi složitá materie, ale nebyl by důvod, aby se tolik relevantních organizací vyjádřilo proti, kdyby tomu tak nebylo.

Já se pokusím zdůraznit tu hlavní věc. Dnes máme sociální systém nastavený na principech kontroly a principech toho, že ten, kdo si nemůže pomoci sám, dostává podporu. Já myslím, že tak to je správně. A jestli chceme řešit to, že kontrola a vymáhání dodržování práceschopných lidí nefunguje, prosím, řešme to, ale nezasedávejme si, nezaklekávejme na ty, kteří za svou situaci nemohou. A znovu říkám, to jsou zejména lidé, kteří jsou uznáni například jako plně invalidní, ale kvůli špatnému systému, který u nás máme, žijí z dávek hmotné nouze, a tento zákon bohužel jde přímo proti nim. Proč? Protože je namířen na odebrání dávek pomoci v hmotné nouzi na bydlení a živobytí, čili nejenom na bydlení, ale i na jídlo na celých šest měsíců, na půl roku za nevhodné bydlení, a to ne na ubytovně, ale za nekvalitní byt. A to je prostě první věc, která nedává smysl. Kam mají ti lidé jít a proč mají kvůli nekvalitnímu bydlení přijít i o příspěvek na živobytí, i peníze na jídlo? A poslední věc, majitelům ubytoven a jiných než obytných prostor doplatek na bydlení zůstane. Odebrání dávek kvůli nekvalitnímu bytu, nikoliv v ubytovně, ještě jednou zdůrazňuji bytu, prostě povede k prohloubení chudoby, k další kriminalitě a dál to zatíží stát.

A jedna souvislost, která tady musí zaznít velmi hlasitě. Je řada rodin, které se obávají, aby nepřišly o děti právě kvůli bydlení, které svou kvalitou je na hraně. A já tady chci apelovat na všechny, kteří se zaštiťujete podporou dětí a jejich ochranou, myslete prosím na to, že právě tento návrh bohužel nepodporuje prevenci, nepodporuje to, aby rozumně nastavený systém dávek umožnil rodinám, které se snaží starat o své děti, aby to zvládly díky pomoci státu, aby si zvládly udržet bydlení. Bohužel, tento návrh předložený SPD je přímo zacílen tak, že hrozí masivním odebíráním dětí z rodin, přičemž ústavy pro děti jsou velmi plné, a zase tady zaznívá často, a jsem za to ráda - nikdo si nepřeje, aby děti končily v ústavní péči, hrozí i to, že nedostatek pěstounů, o kterém všichni víme, jenom se ještě prohloubí a ukáže se tenhle nedostatek. Nechci tedy odebírání dětí z rodin kvůli nekvalitnímu ubytování. Chci lepší a levnější variantu a to je prostě rozumně nastavený sociální systém, který umožňuje lidem, kteří se snaží, aby nějakým způsobem zvládli životní těžkosti, které před nimi jsou.

Co je další velmi špatná věc na tom návrhu, na odebrání dávek v hmotné nouzi na bydlení a živobytí na šest měsíců se bude vztahovat i kvůli neumožnění vstupu do obydlí kvůli kontrole kvality bydlení. Jenže vy si musíte prosím představit tu realitu. Za nevpuštění je považována i chybějící jmenovka na zvonku nebo na dveřích. Za tohle je možné na šest měsíců podle toho návrhu, na půl roku, odebrat podporu v hmotné nouzi. Čili nejenom bydlení, ale i živobytí - jídlo, základní potřeby. Tedy to takzvané neumožnění vstupu do obydlí kvůli kontrole kvality bydlení je naprosto likvidační například právě pro lidi s duševním onemocněním nebo pro lidi, kteří byli oběťmi trestné činnosti. Proč? Protože mnozí mají různé druhy obav, právě v důsledku onemocnění nebo traumat, z toho, co zažili, a někteří zažívají reálné pronásledování. Jenom chci zdůraznit, že prostě jde o situace, kdy je nezbytné brát v potaz, že přímo projev onemocnění způsobuje, proč například na ten zvonek dotyčná osoba není schopna odpovědět.

Třetí věc. Problém je i v tom, že ten návrh zavádí nově, úplně nově takovou pracovní neschopnost, která zatíží praktické lékaře, úplně zbytečně. Proto existuje i negativní stanovisko praktických lékařů, jejich sdružení, protože nechtějí být zatíženi další zbytečnou administrativou. Ten návrh chce, aby osoby, které nejsou nezaměstnané ani zaměstnané, jenom chudé, a to můžou být senioři, právě lidé invalidní, závislí na péči, nebo osoby o ně pečující, a rodiče na mateřské či rodičovské, aby měli nově nutnost při každé rýmě si nechat vystavit neschopenku. Stanovisko sdružení praktických lékařů České republiky jste dostali všichni do mailu.

Já mám ještě další body, za co je navržené odebrat na půl roku dávky pomoci v hmotné nouzi na bydlení a živobytí, ale chci zdůraznit: ty věci jsou sice významné, je jich asi osm, ale ještě mnohem významnější je to, co jsem už právě uvedla, nahnání lidí do náruče obchodníků s chudobou. Zbytečná, velice přísná sankce za neumožnění vstupu do obydlí, byť by se jednalo o člověka, který byl obětí trestné činnosti, důvodně se obává pronásledování, anebo má duševní onemocnění, které způsobuje obavy z cizích osob. Kvůli tomuto mají tito lidé skončit na ulici? Stejně tak ten nový návrh pracovní neschopnosti - zbytečná zátěž pro praktické lékaře.

Chci tedy zdůraznit takto na úvod debaty tyhle tři argumenty. Zdůraznit, že chceme vyšší odměny pěstounům, že chceme, aby se projednal zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ale nechceme, abychom byli vydíráni jako stát tím předchozím návrhem. Nechceme, abychom byli jako stát rukojmí k návrhu SPD, bohužel. Rozumně nastavený systém dávek umožňuje, aby nebyly odebírány děti z rodin kvůli bydlení. Umožňuje, aby díky preventivním službám, podpůrným službám zůstaly ve svých rodinách.

Já jsem pomáhala sbírat podpisy pro minulou schůzi, tedy tu týkající se právě pěstounů, kterou bohužel z vůle některých stran v této Sněmovně nebylo možné dokončit, je mi to líto. My jsme dávali konkrétní návrhy, jak projednat návrh zákona, který by zvýšil odměny pěstounům. A nyní ještě jednou zopakuji: nechci, aby byli pěstouni bráni jako rukojmí. Chci, abychom projednali zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ale současně prosím, není možné devastovat sociální systém, jaký máme, který se stará o ty nejzranitelnější. Znova zdůrazňuji, jde zejména o ty lidi, kteří jsou uznáni jako žijící s těžkým onemocněním, jako lidi, kteří jsou plně nebo částečně invalidní, ale jsou podporováni právě ze systému dávek hmotné nouze.

Abyste chápali rozsah toho problému, tak si vám dovolím představit konkrétní příběh konkrétního člověka, kterého by zásadně negativně ovlivnilo přijetí toho zákona. Jak jsem se k tomu příběhu dostala? Je to příběh samoživitelky Magdy, která žije v podnájmu v bytě s plísní. Dostala jsem se k němu tak, že mě oslovili sociální pracovníci s pomáhajících organizací, že mají konkrétní příklady lidí, kteří budou zásadně poškozeni tím návrhem, že je opravdu nedomyšlený a že si asi nikdo neuvědomuje, jaké škody způsobí, pokud bude přijat. Já bych si vám dovolila na tom příběhu ukázat principy, o které jde, které jsem popsala, v jakých je ten návrh škodlivý. Jde o konkrétní příběh o paní - samozřejmě jména jsou změněná, aby to bylo anonymní, ale sedí, jsou skutečné a odehrávají se po celé České republice. Představte si mladou maminku Magdu, je jí 26 let a má čtyřletého syna, takže ve dvaadvaceti měla dítě, zůstala s ním sama a je klientkou sociální služby Terénní programy - pomoc lidem v sociální nouzi. Tu poskytuje organizace Maltézská pomoc, obecně prospěšná společnost. A teď, co je důležité. Ta nezisková organizace se na mě obrátila proto, že s tou maminkou, 26letou Magdou, dlouhodobě řeší její nepříznivou sociální situaci, dlouhodobě s ní pracují na tom, aby se vymanila z dluhové pasti, a dlouhodobě jí pomáhají, aby si udrželi vhodné bydlení, samozřejmě i proto, že má čtyřletého syna. Jenom zdůrazním, když se dítě dostane do dětského domova, tak ty náklady mohou být okolo 77 000 korun měsíčně na pobyt v dětském domově. Několikatisícová podpora pro takovéto rodiny, což představují dávky v bydlení pro takovéto rodiny, je prostě mnohem levnější, to je mnohem efektivnější.

Jak tento konkrétní příběh pokračuje? Pro paní Magdu se podařilo od nadace získat finanční příspěvek na kauci, jenže bylo těžké najít vhodný byt, který by zvládla uplatit a kde by pronajímateli nevadilo malé dítě. V tomto konkrétním případě pomohlo, že paní ještě pobírala rodičovský příspěvek, a koncem roku 2018 se právě díky pomoci organizace Maltézská pomoc podařilo vhodný byt najít, ale až potom, co vlastně se podařilo konečně - a všichni byli rádi, že to dobře dopadne - tak zjistili, že byt je družstevní. A co znamená družstevní byt? Že se na něj nevztahuje nárok na příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory. Takže klientka té organizace začala pobírat dávku hmotné nouze - doplatek na bydlení.

Ta situace je úplně typická. Paní v dubnu 2019 vyčerpala rodičovský příspěvek, nyní má čtyřletého syna, je závislá na dávkách hmotné nouze, což znamená, že pobírá doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, ale musíte si představit, že stejně její aktuální příjem činí zhruba 14 500 korun, to je státní pomoc, ale podnájem stojí 13 000 korun. Paní je zadlužená, ale při této výši tržního nájmu prostě nedokáže svoji situaci vyřešit. Samozřejmě, jak jsem říkala, organizace s ní na vymanění z dluhové pasti pracuje. Ještě jí hrozí riziko vypovězení z podnájmu i proto, že dávky hmotné nouze nejsou vypláceny pravidelně, a majiteli bytu se ty různé termíny plateb prostě nelíbí, i když paní na nájmu na bydlení nikdy nedlužila. Teď jsme si popsali tu situaci a která je dost typická, a jsme u toho, že v bytě se objevila plíseň, ale majitel bytu to odmítá řešit. Pokud bude schválena ta předložená novela od SPD, tak bohužel to není novela o pomoci v hmotné nouzi, ale je to novela o odebírání pomoci takovýmto lidem. V tomto případě samoživitelky Magdy by jí prostě byl časem odebrán doplatek na bydlení nebo by jí v obavě z kontroly majitel vypověděl podnájemní smlouvu a ona by skončila i s dítětem na ulici, což vede k odebrání dítěte do ústavní výchovy. Už jsme si řekli, že dítě v dětském domově může stát ke 77 000 korun na měsíc.

O čem je příběh samoživitelky Magdy, který - zdůrazňuji - je reálný, konkrétní? Je o tom, že úřady práce mimořádnou okamžitou pomoc, takzvanou MOP na kauci na bydlení, přiznávají jenom nahodile nebo vůbec. Pomáhají spíše nadace, jenže podporu nadací pak úřad práce strhává z příspěvku na bydlení v dalším období. Za Piráty jsme proto předložili návrh definovat bytovou nouzi a MOP, mimořádnou okamžitou pomoc, určenou na kauci vyplácenou pronajímateli v návratné podobě. Je to sněmovní dokument číslo 8408 a v hlasovací proceduře jde o písmeno E33.

Co dalšího ukazuje příběh samoživitelky Magdy? Že s podnájemní smlouvou není možné žádat o příspěvek na bydlení, ale na doplatek na bydlení je nárok jenom do 1,3násobku životního minima. Proč je to špatně? Rodiny to nemotivuje ke zvýšení příjmu, protože by přišly o bydlení. Proto navrhujeme srovnat právní tituly k bydlení pro obě ty dávky. Opět jde o sněmovní dokument číslo 8406, v hlasovací proceduře o písmeno E31. Přiznat příspěvek na bydlení do podnájmu umožní i přijetí návrhu ČSSD ve sněmovním dokumentu číslo 6736, v hlasovací proceduře pod písmenem F2.

A poslední věc, co ukazuje příběh samoživitelky Magdy, že pronajímatelé bohužel odmítají řešit nevyhovující kvalitu bytů. A zase - v případě přijetí toho komplexního pozměňovacího návrhu, což je sněmovní dokument číslo 8404 - to ohrozí bydlení rodin i setrvání dětí s rodiči.

Jaké navrhujeme řešení? Úplně logické. Po kontrole kvality pokutovat pronajímatele, kteří ve lhůtě stanovené úřadem práce neuvedou byt do pořádku. Pronajímatelé si přece dělají pečlivou dokumentaci, v jakém stavu byty předávají, mohou prokázat, pokud někde dojde k zavinění nájemcem, ale celkově za nekvalitní byt má odpovídat pronajímatel. Nechceme pokutovat ty lidi, co nic jiného nesehnali, nechceme zaklekávat na lidi, kteří se snaží udržet nějakým způsobem svůj život a svou rodinu pohromadě. Pokuty pro pronajímatele jsou navrženy ve sněmovním dokumentu číslo 8411 a v hlasovací proceduře jde o písmena E36.2, E36.3, E36.4, E36.6, E36.7 a E36.8.

Příběh samoživitelky Magdy, která je v podnájmu a v bytě s plísní, mi sdělila Maltézská pomoc, ale mnohým z vás se jistě objevily v mailech i jiné apely. Pomáhajících organizací je naštěstí celá řada, ozvaly se i mnoha mým kolegům. Jde o konkrétní lidi, které ohrožuje předložený návrh z pera SPD, jde o konkrétní rodiny, které zvládnou vychovat své děti, když mají pomoc s bydlením. A jde o to, že přece nechceme vhánět děti z chudých rodin, z rodin, kde můžou být třeba komplexní problémy dluhových pastí a podobně, zbytečně do náhradní péče, a nechceme, aby ta varianta podpory rodiny, aby varianta rozumně nastavených dávek byla touto Sněmovnou zbořena, a ještě větší restrikce by vedly k odebírání ještě většího počtu dětí z rodin.

Prosím, apeluji a upozorňuji, takto škodlivý návrh v této Sněmovně ještě nebyl a ten půlrok, na který chce SPD odebrat pomoc v hmotné nouzi nejenom na bydlení, ale i na živobytí i na jídlo, je prostě nevídaný. Věřím, že bude šance věnovat se skutečně účinné represi těch, kteří zneužívají situaci některých lidí, skutečně zakročit proti obchodníkům s chudobou, ale ne, jako to dělá tento návrh, vyhánět lidi z bytů přímo do náruče majitelů ubytoven. Věřím, že to nikdo nechcete, a proto také nemůžete chtít tento návrh.