Za likvidací Poldi Kladno stál závazek tehdejší vlády vůči EU

Bývalý šéf kladenských hutí Poldi akademický architekt Doc. Vladimír Stehlík podal dne 15. 1. 2019 žalobu za náhradu škody na Obvodním soudu pro Prahu 2 a to ve výši 9 a půl miliardy korun. Podstatou jeho žaloby jsou důkazy, že likvidace světoznámé Poldi Kladno byla plánovaným organizovaným trestným činem v souvislosti s Přístupovými protokoly k EU (www.eur-lex.europa.eu). Konkrétně přístupový protokol č. 2 o restrukturalizaci českého ocelářského průmyslu totiž obsahoval závazek tehdejších vlád zlikvidovat podstatné části ocelářských kapacit v ČR. Poldi tak byla zlikvidována tehdejším ministrem průmyslu V. Dlouhým a předsedou Fondu národního majetku R. Češkou prostřednictvím Komerční banky. Příkaz k zastavení úvěrování Poldi Kladno totiž umožnil Komerční bance (tedy státu) podat návrh na konkurs. Komerční banka se tehdy dopustila organizovaného trestného činu.

Celková účetní hodnota celé ekonomické skupiny Poldi Kladno byla určena mezinárodní společností Lloyd ve výši 48 miliard korun a to u deseti fungujících výrobních závodů. Jelikož však došlo k fyzické likvidaci všech podniků, lze předpokládat, že při neúspěchu této žaloby může dosáhnout škoda až do výše 200 miliard euro - v případě, že by následnou žalobu začal projednávat mezinárodní soud. Snahou oceláře Vladimíra Stehlíka ale je vyhnout se mezinárodnímu soudu s jasným cílem: zachránit výrobní tajemství patřící České republice a zachovat tak výrobu pro příští generace.

Zde je text celé žaloby, ze kterého jasně vyplývají mafiánské praktiky tehdejšího vedení naší země.

Prezident ČR Miloš Zeman: „Bránění spravedlnosti je trestný čin“

(TV 2018)

Obvodní soud pro Prahu 2

Francouzská 16

120 00 P r a h a 2

Žalobce: Doc. akad. arch. Vladimír Stehlík,

Žalovaná: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 16, Praha 2

Ž a l o b a na náhradu škody

Společnost Bohemia Art, spol. s r.o., IČ: 00675661, se sídlem Praha 4, Mezi Lysinami 7 byla založena v r. 1990 a je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 316,

Společnost Poldi Ocel byla založena dne 13. 9. 1993 a zapsána do obchodního rejstříku ke dni 2. 11. 1993, přičemž tato společnost byla založena za účelem privatizace části kladenského hutního průmyslu.

Důkaz: výpisy z obchodního rejstříku

Společnost Bohemia Art, spol. s r.o. vyhrála v r. 1993 veřejnou soutěž na 66% obchodního podílu společnosti Poldi Ocel. Společnost Bohemia Art, spol. s r.o. se stala postupně vlastníkem 54% obchodního podílu společnosti Poldi Ocel. Při jednání ohledně způsobu úhrady kupní ceny byla jednou z podmínek Komerční banky, že společnost Bohemia Art převezme dluh Poldi Ocel u Komerční banky ve výši 855 966 338,78 Kč. Na tuto částku byl následně Komerční bankou, a.s. poskytnut úvěr. K úvěrové smlouvě na základě požadavku Komerční banky a. s. přistoupila společnost Poldi Ocel, zavázala se úvěr splácet a také jej řádně splácela. Přesto byl Komerční bankou podán návrh na prohlášení konkurzu, a to navíc i na společnost Bohemia Art, spol. s r.o. Komerční banka byla v té době ve vlastnictví Fondu národního majetku, tedy České republiky. Konkursy na obě společnosti byly prohlášeny v r. 1997. Konkurs na Poldi Ocel byl již ukončen, v konkurzním řízení na společnost Bohemia Art, spol. s r.o. bude vydáno rozvrhové usnesení.

Důkaz: výslechem žalobce

návrh na prohlášení konkursu na společnost Bohemia Art s výhradou důkazů dalších

V roce 2017 probíhalo v kauze „Poldi“ u Krajského soudu v Praze pod č. j. 5 T 26/2008 trestní řízení, zahájené v r. 1996 a zastavené amnestií prezidenta republiky Václava Klause v lednu r. 2013, neboť žalobce na projednání věci trval.

Při tomto řízení vyšlo najevo, že likvidace obou společností, resp. zejména Poldi Ocel (Bohemia Art byla poslána do konkursu, neboť byla vlastníkem obchodního podílu Poldi Ocel) byla zcela záměrná, plánovaná, a to v souvislosti s přístupovými protokoly ČR k EU.

Byla vyslechnuta řada svědků, zejména bývalí zaměstnanci Komerční banky, a.s. vypověděli, že podání návrhu na prohlášení konkursu na Bohemia Art je překvapilo, nebylo pro KB a.s. vůbec výhodné, úvěr byl vysoce úročen a rovněž jeden ze svědků vypověděl, že nebylo vůbec běžné podávat návrh na prohlášení konkursu po jediné (a již poslední) neuhrazené splátce úvěru v daném termínu. Komerční banka a.s. nebyla ochotna jednat o event. odkladu, ačkoli věděla, že společnost měla dostatek finančních prostředků ve výrobcích, které byly připraveny k expedici. Z výslechu svědků jednoznačně vyplynulo, že existoval zájem návrh na prohlášení konkursu podat a touto formou obě společnosti zlikvidovat. Bývalý zaměstnanec KB a.s. vypověděl, že zcela nečekaně obdržel od tehdejšího ředitele KB příkaz přestat úvěrovat obě společnosti s tím, že pokyn tehdejší ředitel KB, a.s. obdržel od tehdejšího předsedy Fondu národního majetku Romana Češky, a pokyn FNM vydal patrně ex. ministr průmyslu Ing. Vladimír Dlouhý. Zákaz úvěrovat uvedené společnosti vedl logicky k insolvenci (jak potvrdil znalec vyslechnutý v řízení 5 T 26/2008) a k možnosti žalované podat návrh na prohlášení konkursu.

Přístupové protokoly k EU (www.eur-lex.europa.eu) – přístupový protokol č. 2 o restrukturalizaci českého ocelářského průmyslu obsahoval závazek tehdejších vlád zlikvidovat podstatné části ocelářských kapacit nejen v kladenských hutích. Poldi byla zlikvidována tehdejším ministrem průmyslu Ing. V. Dlouhým a předsedou Fondu národního majetku R. Češkou prostřednictvím Komerční banky, a.s. Příkaz k zastavení úvěrování obou společností umožnil Komerční bance (státu) podat na obě společnosti návrh na prohlášení konkursu.

Komerční banka, a. s., tehdy vlastněná Fondem národního majetku, prostřednictvím JUDr. Jiřího Černého, tehdy ředitele právního odboru, podala dne 18. dubna 1996 návrh na prohlášení konkursu na společnost Bohemia Art, spol. s r.o. a tento konkurs byl prohlášen dne 15. 4. 1997. Krátce na to byl prohlášen konkurs i na společnost Poldi Ocel. JUDr. Černý se vyjádřil, že mu toto bylo nařízeno. Není pochyb, že obě společnosti byly zlikvidovány záměrně. Na základě jednoho podpisu úředníka KB a.s., zaniklo 8 prosperujících závodů Bohemia Art, spol. s r.o. a dvě Poldovky.

Pro upřesnění žalobce uvádí, že ředitelka jedné pobočky Komerční banky paní Kaplanová převzala v kanceláři Poldi Kladno neodvolatelné akreditivy v hodnotě 820 mil. Kč s tím, že zajistí profinancování výroby a zároveň krytí nedoplatku poslední splátky poskytnutého úvěru u KB v hodnotě 50 mil. Kč. Tyto akreditivy předala tzv. finančníkovi z Vídně panu Baraku Alonovi, který následně okradl Komerční banku o 11 miliard Kč. Tyto transakce vyřizoval lobbista sociální demokracie Ing. Šlouf. Tímto činem byly kroky KB podvodné a byla tím zahájena likvidace celé ekonomicky spjaté skupiny.

Důkaz: výslechem žalobce

výslechem Hany Dvořákové

výslechem JUDr. Jiřího Černého s výhradou důkazů dalších

Pouze účetní hodnota společnosti Bohemia Art, spol. s r.o. činila 1 mld. 82 mil. Kč. Účetní hodnota společnost Poldi Ocel činila 1 mld. 750 mil. Kč. Obě společnosti provozovaly všechny výrobní agregáty a zaměstnávaly celkem 8000 zaměstnanců. Dne 26. 11. 1996 byl žalobce Vladimír Stehlík se svým synem Marko Stehlíkem zatčen a umístěn do vazební věznice Praha – Ruzyně. V období jejich vazebního stíhání bylo vyvezeno ze skladů Poldi Ocel 30 tisíc tun výrobků na sklady Kruppových závodů v Essenu v BRD v celkové hodnotě 240 mil. USD. Marko Stehlík byl propuštěn na kauci a žalobce na slib.

V době vazebního stíhání nařídil tehdejší ministr průmyslu Ing. Vladimír Dlouhý zastavit výrobu, propustit všechny zaměstnance a vše prodat. Majoritní vlastník obou společností Vladimír Stehlík – žalobce trvá na náhradě škody za likvidaci obou společností s následným zánikem 10 závodů, propuštěním 8 tisíc zaměstnanců, likvidací všech již uzavřených i budoucích zakázek, za ztrátu ocelí na skladech a ušlý výdělek v paušální částce ve výši 9 miliard 500 milionů Kč (z jedné miliardy Kč musí být vyplaceno všem zaměstnancům odstupné ve výši 4násobku mzdy dle kolektivní smlouvy a odškodné, a to i pozůstalým). Likvidace obou společností byla organizovaným trestným činem. Žalobce je přesvědčen, že pokud měla být hutní výroba v ČR silně omezena, utlumena, nemělo k privatizaci tohoto podniku vůbec dojít. Neměla být vyhlášena veřejná soutěž, účastníkům této veřejné soutěže nebylo nic známo o tom, že Poldi má být zlikvidována.

Žalobce jako vítěz veřejné soutěže byl uveden v omyl a cítí se podveden. Veškeré kroky žalované po uzavření kupní smlouvy na 66 % obchodní podíl Poldi Ocel ztěžovaly od počátku vítězi soutěže výkon vlastnických práv, převedeno bylo pouze 10,2%, dále docházelo k pozdnímu vydávání movitého majetku, avšak zejména oddělení energetického centra bylo zcela nelogickým krokem, provoz Poldi nesmírně zatěžujícím krokem.

Důkaz: výslechem žalobce

výslechem Ing. Františka Soukupa

protokoly z jednání u Krajského soudu v Praze (2017), č. j. 5 T 26/2008 s výhradou důkazů dalších

Celková účetní hodnota celé ekonomicky spjaté skupiny byla určena mezinárodní společností Lloyd ve výši 48 mld. Kč, a to u 10ti fungujících výrobních závodů. Jelikož došlo k fyzické likvidaci všech podniků, lze předpokládat, že v případě neúspěchu žalující strany může dosáhnout škoda až do výše 200 mld. euro, a to v případě, že by žalobu projednal mezinárodní soud. Cílem oceláře Vladimíra Stehlíka – žalobce, je vyhnout se mezinárodnímu soudu s jasným cílem: zachránit výrobní tajemství patřící České republice a zachovat tak výrobu pro příští generace. S tímto záměrem seznámí žalobce nezávislý soud při ústním jednání.

Žalobce požaduje částku 9 mld. 500 milionů korun převést na účet u České spořitelny v Praze. Zároveň bude předložena soudu k nahlédnutí veškerá fotodokumentace zničených podniků a hotových ocelových výrobků vyvezených na sklady v BRD.

Žalobce je přesvědčen, že Poldi Ocel neměla být privatizována, žalovaná pochybila, když privatizovala společnost, která byla určena k likvidaci, jak vyplynulo z průběhu trestního řízení konaného v loňském roce u Krajského soudu v Praze. Tímto chybným krokem žalované byla (nejen) žalobci způsobena značná škoda, neboť na tento chybný krok navazovaly návrhy na prohlášení konkursů na obě společnosti. Žalobce byl v důsledku těchto kroků ze strany žalované připraven zejména o společnost Bohemia Art, spol. s r.o., která zahrnovala 8 prosperujících závodů.

Důkaz: výslechem žalobce

protokoly z jednání u Krajského soudu v Praze, č.j. 5 T 26/2008

přístupové protokoly k EU – protokol č. 2

Z výše uvedených důvodů žalobce navrhuje vydání tohoto

r o z s u d k u :

Žalovaná Česká republika je povinna uhradit žalobci Doc. akad. arch. Vladimíru Stehlíkovi na náhradě škody částku 9 mld. 500 milionů korun českých, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V Praze dne 15. ledna 2019 Doc. akad. arch. Vladimír Stehlík

Komerční banka se tehdy dopustila organizovaného trestného činu. Z toho důvodu bude podána žaloba na obstavení veškerého movitého majetku Komerční banky v ČR. Po úspěšném rozhodnutí soudu se samozřejmě počítá s režijními náklady pro všechny zúčastněné strany.

Dopis Doc. Vladimíra Stehlíka, bývalého šéfa Poldi Kladno, který obsahuje podrobný popis plánované a cílené likvidace Poldovky a jeho osoby.

https://issuu.com/lucikadesign/docs/dopisvaclavuklausovi