Peter, před rokem jsme se bavili o tom, že Robert Fico si zaslouží kritiku, ne však toho typu, jakou ho častuje opozice. Čelí nyní Robert Fico kvalifikovanější opozici?

Slovenská opozice má do kvalifikovanosti daleko. Vláda Roberta Fica právě podrobuje zemi bolestivé konsolidaci veřejných financí, jejíž výsledky jsou rozpačité. Je pravda, že se rozpočtový deficit podařilo snížit, máme ho nižší než Poláci, Maďaři či Rakušané, ale s hodnotou okolo 4,5 procenta HDP výrazně zaostáváme za vašimi dvěma procenty. Obyčejní Slováci toto utahování opasků pociťují zvyšováním daní a odvodů na jedné straně a snižováním sociálních benefitů na straně druhé.

Navzdory tomu opozice nedokáže z tohoto vývoje těžit, přičemž preferenčně v zásadě stagnuje. Podle většiny průzkumů by volby vyhrála, ale ne velmi přesvědčivě. Nedávný průzkum agentury Focus například ukázal, že případné sjednocení opozice do společného bloku by vedlo k tomu, že Ficův SMER, koaliční HLAS a jejich pravděpodobný budoucí spojenec, strana Republika by získali většinu mandátů.

Anketa

Jak jste zatím spokojeni s činností Babišovy vlády?

Jsem velmi spokojen(a)

11%

Jsem spokojen(a)

80%

Jsem nespokojen(a)

5%

Jsem velmi nespokojen(a)

1%

Nevím / Je mi to jedno

3%

hlasovalo: 3292 lidí

Jak je to možné?

Může za to víc faktorů. Jedním z nich je nevýraznost Michala Šimečky, který je předsedou Progresivného Slovenska, nejsilnější opoziční strany. Šimečkovi navíc teď uškodil skandál neziskovky Projekt Fórum, kde je statutářkou jeho matka Marta Šimečková. Veřejnost se díky zjištěním dozvěděla, že tato známá nevládní organizace falšovala doklady, neoprávněně pobírala státní granty a platila účty za Šimečkův telefon v době, kdy byl asistentem europoslanců.

Hlubší problém opozice je ale to, že neumí představit přesvědčivou pozitivní vizi pro Slovensko. Umí kritizovat politiku a kauzy vlády Roberta Fica. Dodejme, že často dobře a oprávněně. Neumí ale odpovědět, jak čelit demografické krizi, vysokým cenám energií, hrozbě deindustrializace a podobně. Lidé to vidí a nemají důvod být ohledně opozičních stran entuziastičtí.

Z České republiky se slovenská situace jeví poněkud filtrovaně: Fico jede do Moskvy, Fico omezuje nákupy pohonných hmot cizincům, Fico se hádá s Peterem Magyarem o Benešovy dekrety. Vezměme to takto: S čím je a s čím není spokojen slovenský konzervativní novinář?

Anketa

Který národ více ublížil českému národu?

Rusové

2%

Němci

97%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 20106 lidí

Začnu kriticky. Jako konzervativec těžce nesu, že ani vláda Roberta Fica nedokáže představit jakoukoliv smysluplnou strategii pro demografickou krizi, která určí budoucnost Slovenska. Porodnost na Slovensku je mírně vyšší než u vás v Česku, ale daleko zaostává za hodnotami potřebnými k udržení velikosti populace.

Vláda ale rodiny odstavila na třetí kolej, snížila odvodový bonus na děti a zrušila rodičovský důchod, který kompenzoval důchod těm rodičům, jejichž děti žijí a pracují na Slovensku. Tím vláda demografický vývoj jen zhoršila.

Také mě štve, že zmíněnou konsolidaci Ficova vláda dělá hlavně zvyšováním daní a až poté šetřením sama na sobě. Premiér například po volbách vyjádřil záměr propustit 30 procent zaměstnanců státní správy a ministerstev, k ničemu podobnému však nakonec nepřistoupil.

Naopak z pozitivních věcí bych vyzdvihl, že Robert Fico prosadil novelu ústavy, pro kterou hlasovala i část opozice. Novela zakotvila vícero důležitých věcí. Například, že v kulturně-etických otázkách má Ústava SR přednost před právem EU, že Slovensko uznává jen biologicky určené pohlaví muže a ženy anebo že adoptovat děti mohou jen manželé. A manželství, připomeňme, je už déle v ve ústavě definované jako svazek muže a ženy.

A co zahraniční politika?

I v tomto ohledu si premiér zaslouží spíše pochvalu. Zejména pokud jde o jeho snahu, aby se Slovensko nezapojovalo do války na Ukrajině. Dovolím si říct, že většina Slováků soucítí s Ukrajinci, ale konflikt s Ruskem nevnímá jako naši válku. Průzkumy ukázaly, že jasná většina je proti dodávkám zbraní na Ukrajinu. Fico těmto voličům vyhověl, když zastavil dodávky ze státních skladů. Na druhou stranu ale umožnil, aby na Ukrajinu směřoval zbrojařský vývoz na komerční bázi, který za jeho vlády ještě výrazně vzrostl.

Vím, že v Česku i jinde v zahraničí je Fico často vykreslován jako proruský radikál, smyslem Ficovy zahraniční politiky je však ve skutečnosti pragmatismus až centrismus. Ano, premiér se vydal do Moskvy, ale například také podpořil členství Ukrajiny v EU. Slovensko také opakovaně hlasovalo pro sankce vůči Rusku. Můžete tento přístup kritizovat jako oportunistický anebo chválit jako pragmatický. Tvrdit ale, že „Fico nás táhne do Ruska“, je nesmysl bez reálného základu.

Fotogalerie: - O připravenosti armády

Ficova vládní koalice by nyní ve volbách zřejmě neuspěla, jak jsme již uvedli. Propad je nejen u SMERu a SNS, ale zejména u strany HLAS, z níž vzešel prezident Pellegrini. Co by Slováci rádi od své vlády, a Fico jim to nyní nedává?

Slováky, stejně jako lidi v každé jiné zemi EU, trápí hlavně životní úroveň. A ta napříč Unií v lepším případě stagnuje a v horším případě se snižuje. Těžko najdete v Evropě vládu, jejíž popularita by v této situaci rostla, přičemž Slovensko není výjimkou.

Mnoha lidem, včetně voličů koalice, se také nelíbí chaotické změny v trestním zákoně. Ty v některých případech vypadají účelově napsané, aby pomohly některým stíhaným politikům vládní koalice. Pak jsou tu také voliči, kterým Fico připadá nedostatečně suverénní, pokud jde o konflikt s Bruselem či s Ukrajinou. Robert Fico totiž od začátku volil jak vůči Kyjevu, tak vůči Bruselu o dost smířlivější tón než Viktor Orbán.

Máte pravdu, že kdyby se volby konaly dnes, Ficova vládní koalice by zřejmě neuspěla. Na druhé straně její preferenční pokles není až tak dramatický. U SMERu a i Slovenské národní strany nemůžeme hovořit o propadu preferencí, ale spíš o poklesu. SMER ve volbách získal 23 procent hlasů a stále se drží okolo dvacítky. Slovenská národní strana zase do parlamentu v roce 2023 jen tak tak prolezla a teď se pohybuje těsně pod hranicí volitelnosti. O propadu ale určitě můžeme hovořit u HLASu, který byl voliči vnímaný jako více „centristický“ SMER bez Fica. Ve volbách dostal skoro 15 procent a teď bojuje o přežití. HLAS byl voliči vnímaný zejména přes svého lídra Petera Pellegriniho, který se v žebříčcích popularity dlouho umisťoval na první příčce. Když ale Pellegrini zvítězil v prezidentských volbách a z funkce předsedy strany odešel, HLASu to paradoxně ublížilo.

Kdybych si měl v této situaci tipnout, řekl bych, že opozice bude příští rok sestavovat vládu. Do voleb je ale ještě daleko. Hodně stran je na hranici volitelnosti, rozhodovat mohou jednotky procent. Uvidíme také, jakého výsledku dosáhne Republika, která je potenciálním partnerem Roberta Fica.

Všichni „milujeme“ označení typu „extremista“, „krajní pravice“ apod. Nicméně hnutí Republika, které jste zmínil, podobné nálepky schytává a v průzkumech se pohybuje kolem 10 %. Jde o „evropského“ partnera našeho Okamurova hnutí SPD. Provokativně řečeno: Bude po příštích volbách zástupce Republiky předsedou Národní rady SR, podobně jako je u nás Tomio Okamura předsedou Poslanecké sněmovny?

Republika roste hlavně díky těm voličům, kterým se Robert Fico zdá být nedostatečně vyhraněný. Ať už jde o spory s EU, zelenou politiku, ale například i když jde o migraci. Na Slovensku se v posledních letech zvyšuje nejen migrace z Ukrajiny, ale viditelný je i nárůst pracovníků z Indie nebo ze střední Asie. Mezi některými lidmi tak vzniká obava, že jsme na začátku trajektorie, kterou si vybraly západoevropské státy a která tyto země změnila k nepoznání. V současnosti to vypadá, že Republika ve volbách dosáhne dvojciferného výsledku. V takovém případě je vcelku možné, že lídr strany Milan Uhrík se předsedou Národní rady SR stane.

Českou republikou se přehnala bouře kolem sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. České suverenistické síly Bernda Posselta nevítaly, ale na druhou stranu nám nikdo nic nebere – bavíme-li se o majetku. Do jaké míry je situace kolem toho, co před volbami říkal Péter Magyar o Benešových dekretech, vážnější?

Situace je o to citlivější, že na Slovensku žije početná maďarská menšina, která tvoří přibližně 8 % obyvatelstva. Dobrou zprávou je, že se slovensko-maďarské vztahy v posledních letech dostaly na nejlepší úroveň za posledních možná 150 let. Maďarské strany byly součástí pravicových i levicových vlád, vláda Roberta Fica si dobře rozuměla s vládou Viktora Orbána.

Slovenští a maďarští politici však dokazují, že se dá pokazit úplně všechno. Aféru kolem Benešových dekretů odstartovala strana Progresívne Slovensko, která ve snaze získat maďarské hlasy prohlásila, že je třeba zastavit uplatňování Benešových dekretů. Zdůrazněme, že slovenští vládní představitelé a orgány v minulosti opakovaně prohlásili, že Benešovy dekrety se již neuplatňují. Přitom ke konfiskaci majetku Maďarů na Slovensku nedocházelo na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše, ale na základě nařízení Slovenské národní rady z roku 1945. Kdyby k uplatňování „dekretů“ skutečně docházelo, měly by to řešit státní orgány a soudy. Progresivisté se však rozhodli toto historicky bolestivé téma zpolitizovat, čímž si vysloužili širokou kritiku. Nejen ze strany koalice, ale například i ze strany opoziční KDH.

SMERu tak nahráli na smeč, jenže Robert Fico to zcela nepochopitelně zahrál tak, že míč poslal do autu. Místo toho, aby SMER na tomto příkladu ilustroval politickou neschopnost progresivců, schválili jeho poslanci nevymahatelný zákon o zákazu zpochybňování Benešových dekretů. Toto téma pak v Maďarsku uchopil Péter Magyar, který ho použil jako zbraň proti Viktorovi Orbánovi. Magyar dále vyhrotil rétoriku, když Slovensku pohrozil, že pokud tento zákon nezmění, odvolá slovenského velvyslance. Fico nyní nechce ustoupit, aby neztratil tvář, i když si podle mého názoru uvědomuje, že udělal chybu. Na celé situaci je zarážející, jak zbytečný je tento problém, který při trochu větší politické obratnosti nemusel nikdy vzniknout.

Fotogalerie: - Demonstrace proti landsmanšaftu

Jak se vlastně díváte na to, že si Petera Magyara vysnili evropští liberálové, a na to, co nakonec dostanou? Možná povolnějšího partnera, ale kolegu liberála asi ne?

Přídavné jméno, které mi u Magyara přijde na mysl, není ani liberální, ani konzervativní, ale drzý. Je tak drzý, že je schopen se prezentovat jako zachránce před „autokracií“ Viktora Orbána, ačkoli předtím 20 let stoupal po kariérním žebříčku ve struktuře jeho strany Fidesz, respektive v pozicích ve státní správě. Pak však prý před dvěma lety náhle „procitl“. Pokud v tomto příběhu vidíte něco jiného než oportunismus, nevím, co vám na to mám říct.

Proto si myslím, že v některých otázkách bude takříkajíc držet „formu“ před konzervativními voliči, ale v klíčových tématech, jako je válka na Ukrajině, půjde Bruselu na ruku. Nasvědčuje tomu i to, že EU Maďarsku rozmrazí 16 miliard eur z evropských peněz. V pátek to oznámila Ursula von der Leyenová krátce po setkání s Magyarem. Můžeme jen hádat, o čem si tito politici za zavřenými dveřmi povídali.

Před rokem jste založil médium Marker.sk společně s pány Danišem a Daniškou. Víme, že na Slovensku je jedna ze základen tzv. „bojovníků s dezinformacemi“, ve skutečnosti agentů liberálů, kteří špiní konzervativní média. Na druhou stranu vaše vláda takovým lidem nestraní. Jak se vám tedy v tomto prostředí funguje?

Nerad se o vámi zmíněných „bojovnících s dezinformacemi“ vyjadřuji jako o liberálech. Transparentnost, férovost a ochota debatovat, tedy tradiční liberální hodnoty, jsou těmto lidem cizí. V Markeru jsme se naučili se o ně moc nestarat, náš čas je na to příliš drahý.

Střety s liberály přitom ve slovenském kontextu nevnímám černobíle a binárně. Existuje vícero slušných liberálních novinářů a politiků, kteří mají férový přístup a se kterými se dá komunikovat,

Pokud ale jde o spory s novodobými „majiteli pravdy“, na které jste upozornil, jsem optimista. Ve společnosti se něco láme a mám pocit, že čím dál méně lidí je bere vážně. Je to přirozené, když se tito lidé ve všech velkých tématech dneška mýlili. Znakem tohoto společenského posunu je, že s Markerem jsme na dobré cestě vytvořit životaschopné médium financované zčásti z příspěvků dobrovolných dárců a částečně z reklamy. A také to, že jsme navázali spolupráci s vícero velkými názorotvornými médii. Je to všechno reakce na přirozenou společenskou poptávku. A to je dobrá zpráva.

Žijeme v době, kdy si i člověk neovládající cizí jazyky může výstupy globálních médií přeložit s pomocí AI. Chceme-li uspět, musíme čtenáři, posluchači či divákovi nabízet lokální a původní produkci. Je to vlastně Boží trest, nebo Boží požehnání?

Na rozdíl od jiných aspektů revoluce v oblasti umělé inteligence považuji překlady za jeden z jejích nesporných přínosů. Není důvod si stěžovat, pro novináře je to jen podnět, aby se více snažili.

Zároveň jsem přesvědčen, že novináři a komentátoři na Slovensku a v České republice dokážou přinášet originální a jedinečné výstupy, a to i pokud jde o témata globálního významu. Koneckonců právě my musíme psát o tom, jaký je v těchto problémech slovenský nebo český zájem. V zahraničí to za nás nikdo neudělá.

Psali jsme:

Lidé budou chtít odpověď. Ondrušová mluví o skutečném pozadí větrníků

40 % německých patnáctiletých neumí řádně číst a psát

Dotační skandál Šimečkových přepisuje slovenskou politickou mapu

„Porušujete vlastní pravidla.“ Bývalý radní Kňourek to vytmavil ČRo