Vůbec prvním krokem k řešení důchodového systému, dosud neúspěšně řešeného problému, který je jedním z faktorů sociálního smíru, bude určitě volební výsledek v květnových volbách do PS PČR v letošním roce. Zpracovat odpovědně důchodový systém, jehož působnost není na horizont volebního období, ale je na roky přesahující několik generací, není jednoduché. Z mého pohledu je třeba reflektovat řadu hledisek a faktorů. Minimálně demografické (délka života se prodlužuje), sociální (příjmová a generační solidarita), ekonomické (rozhoduje přeci výkonnost ekonomiky a stabilita systému) a určitě faktory politické, které jsou nakonec téměř určující (legislativa přijímaná volbami nastaveným Parlamentem ČR, potřeba sladění protichůdných zájmu zprava zleva aj.). Dovedl bych si představit, že by přispívání do důchodového systému mohlo být povinné pro občany, průběžně i dávkově definované, solidárně příjmový, regulovatelný a hlavně v základu státem garantovaný. Tato garance základního výměru by měla být na úrovni 40% platového základu v produktivním věku. Myslím si, že by se dalo za určitých podmínek a nastavení systému nejít za současně nastavenou hranici odchodu do důchodu. Zřejmě ve větším rozporu a nesouladu s některými z KSČM budu v názoru na spoluúčast zaměstnance. Domnívám se, že spoluúčast jako jakýsi nadstandard, vylepšení důchodové dávky by se dala řešit přes penzijní fond, do něhož si během aktivního pracovního procesu zaměstnanec deponuje finanční prostředky. Ale i zde by měla být tzv. jistící garance státu, aby pojištěnec si takto na důchod spořící tyto prostředky na svém účtu v důchodovém fondu našel a eliminace jeho ztrát nebyla větší než co může jako přispěvatel ovlivnit.

Vlastimil Balín, senátor PČR Most