Některými médii zavířilo sdělení předsedy ČSSD J. Paroubka o „pěti nepřekročitelných podmínkách pro vytvoření jakékoli budoucí vládní koalice za účasti sociální demokracie“. Pro úplnost uvedu oněch pět podmínek tak, jak jsem si je přečetl na webu ČSSD (http://www.cssd.cz/inews/video/pet-neprekrocitelnych-podminek-pro-vytvoreni-budouci-koalice-za-ucasti-cssd):
1. zrušení všech poplatků ve
zdravotnictví a obnovení proplácení prvních tří dnů nemocenské,
2. vyplacení jednorázového mimořádného příspěvku seniorům ve
výši 2400 Kč ze zisku ČEZu a dorovnání peněžité pomoci v mateřství na úroveň
roku 2009,
3. zavedení daňové progrese u příjmů větších než 1,2 miliónu
ročně a zrušení superhrubé mzdy,
4. přijetí protikorupčního balíčku,
5. snížení tempa zadlužování české republiky do roku 2013 na
úroveň podle konvergenčního programu zpracovaného vládou Jana Fischera.
Měl-li bych ho brát opravdu vážně, pak z logiky věci by potenciálním spojencem při podpoře a prosazování těchto bodů mohla být KSČM. Nemám informace, zda v tomto ohledu proběhla např. mezi oběma stranami nějaká „hlubší“ jednání. Ale vím, že se průběžně v intencích těchto bodů obě strany více méně pohybovaly a pohybují na parlamentní úrovni. Sám jsem před časem své stanovisko např. k mateřské vyjádřil myslím dosti srozumitelně.
Přesto bych byl možná mediálně i „partnersky“ trochu umírněnější v dikci pojmu „podmínky“. Snad s ohledem na dění kolem povolebních vyjednávání, a volební úspěch ČSSD se zřejmě očekává, by stálo za to nebýt tak striktní a příp. vyjednávání tím hned od počátku nelimitovat.
Podstatné však pro mě zůstává, že ČSSD vnímá odpovědnost budoucího vládnutí také s ohledem na rizika budoucího zadlužování a chce je snížit. Vyvážená daňová progrese je na místě, ale musí zároveň zohlednit fakt, že by neměla zatížit výdajovou stránku rozpočtů podnikatelských subjektů z pohledu jen pozvolna se roztáčejících kol ekonomického růstu. Protože firmy jsou jedním z hlavních zdrojů, které váží nárůst také zaměstnaneckých aktivit.
Co mi však ve zmíněných bodech chybí a vidím jako důležité, je fakt, že vyplatit jednorázově finanční prostředky neřeší problém rozjezdu ekonomiky v perspektivě příštích let. Mám tím např. na mysli záměr o provázání takových subjektů jako je ČEZ s větší účastí a zainvestováním sféry vědy, výzkumu, potažmo zejména odborného a vysokého školství s ohledem na jeho působnost a realizaci v praxi.
Levice bývá pravicí často „obviňována“ z bezbřehého populismu. Proto bych za velmi dobrý signál viděl i pro budoucí uvažovanou levicovou vládu, že finanční prostředky by se v její správě měly chovat jako budoucí investice, nikoliv jen jako „jednorázová platba v hotovosti“.
Vlastimil Balín, senátor PČR Most
