V Osmičce jsem tentokrát komentoval informaci, že Technická správa komunikací zvažuje vybudování provizorní konstrukce alespoň pro tramvaje. Je to pochopitelná snaha ulevit dopravě mezi Libní a Holešovicemi. Zároveň je to ale smutný symbol toho, kam nás dovedla rozhodnutí posledních dvou magistrátních koalic.

Nejprve Praha sobě populisticky prosadila – navzdory odborné veřejnosti – rekonstrukci mostu, který byl ve stavu, kdy už jej technicky nebylo možné zachránit. Místo aby tehdejší náměstek pro dopravu Adam Scheinherr pokračoval v připraveném projektu nového mostu, roky se držel předvolební iluze „opravy“.

Když se později ukázalo, že jediným řešením je novostavba, jeho pirátský nástupce Zdeněk Hřib nevypsal novou zakázku odpovídající této realitě. Pokračoval se v původním zadání na rekonstrukci.

Na rizika jsme opakovaně upozorňovali. Výsledek? Práce byly celkem očekávaně antimonopolním úřadem zastaveny, a dnes TSK řeší právní komplikace, jak legálně uhradit to, co bylo v rámci původní soutěže provedeno a jak vypsat nové zakázky.

A nový most? Opatrné odhady TSK mluví o dokončení nejdříve v roce 2032. To je téměř deset let ztraceného času.

Pokud dnes vznikne provizorium pro tramvaje, berme jej skutečně jako dočasné řešení. Praha si nemůže dovolit další „provizorium na věčné časy“.