Neočekávaný krach pseudolevicové kandidátky ukazuje na dramatickou krizi věrohodnosti KSČM i Sociální demokracie. Tak jako si ne každý dovedl před čtyřmi lety představit, že hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny nepřekročí ani jedna levicová strana, tak nyní myšlenka že se jim to nepovede ani společně, byla za hranicí představivosti většiny z nás. Přesto se tak stalo a není to větší neštěstí, než kdyby Stačilo! uspělo.
Naše strana řadu ze svých voličů zklamala, už když se před sedmi lety opětovně rozhodla spojit svůj vládní osud s hnutím miliardáře Andreje Babiše, jehož působení představuje v českých podmínkách bezpříkladně otevřené prolnutí politické a hospodářské moci. Volba to nebyla snadná - tehdy se poprvé a naposledy o účasti ve vládním projektu hlasovalo ve vnitrostranickém referendu, mnozí varovali před existenčním ohrožením naší budoucnosti, používalo se spojení "poslední party". Při následujících volbách se tyto obavy naplnily měrou vpravdě vrchovatou. V roce 2021 jsme v nejvyšší politické soutěži prohráli. Tenkrát ovšem ještě se ctí.
Před pouhým rokem na 46. sjezdu Sociální demokracie se toto poučení jakoby rozplynulo a další spojenectví s hnutím ANO 2011, jehož politika měla být ovlivňována zleva, se stalo neskrývaným cílem, čemuž odpovídalo i vyhrocení protivládní agitace. Vzhledem k nevalné šanci na sestavení samostatné kandidátky byla přijata myšlenka široké levicové koalice inspirované Novou Lidovkou frontou, která sjednotila francouzské levicové síly proti krajní pravici. Tento plán se měl uskutečnit ve spolupráci s hnutím Stačilo!
První kolo jednání ukázalo neslučitelnost jeho politického směřování s idejemi sociální demokracie. Následující neúspěch pokusů o vyjednání spolupráce s konzervativními subjekty, hlavně se zmiňovaným hnutím ANO 201. však vedení naší strany nakonec přivedly k prosazení další, nyní již zcela zoufalé a nedůstojné orientace na Stačilo! Snahu skutečných levicových stran o dohodu na společném postupu do voleb přitom naši představitelé odmítli, jakkoli by dával největší smysl.
Rozhodnutí vydat se na tuto cestu můžeme označit za projev nedostatku sebedůvěry i slabé schopnosti osvojit si levicové ideály, vzdáme-li se pro tuto chvíli velkoryse užití slova oportunismus. Místo k důstojné parlamentní reprezentaci jsme se pokusem o konzervativní zkratku dostali do slepé uličky ústící do bažiny, ze které nebude snadné se vyprostit. Reputační škody společné přítomnosti na volebním lístku s nepřáteli demokracie zleva doprava, od Kateřiny Konečné po Jiřího Kobzu, budeme muset napravovat dlouhodobě.
V každém případě jsme dnes viděli, jak neuspělo rozdmychávání sociálně-ekonomické hysterie proti demokraticky zvolené vládě, která svou práci nedělala dobře, ale jejíž kritika v podání Stačilo! a dalších konzervativních subjektů směřovala spíš k odstranění či oslabení demokratického systému než k prosazení větší sociální spravedlnosti. Kampaň prezentovaná jako obrana normálních pracujících lidí, ovšem úzce spojená s podnikateli přiléhavě označovanými jako agrobaroni, nemohla působit jako věrohodné úsilí omezit vliv oligarchie na politiku a tím i na životy obyčejných lidí. Důvodů k zamyšlení nám tak právě skončené volby dávají přehršel.
Kromě tradičních voličů Sociální demokracie se v tuto chvíli chceme obrátit také ke všem bývalým členům strany, kteří ji v posledním roce z důvodů, které jsme rozebrali výše, opustili. Dnes spolu s vámi chceme začít psát novou kapitolu v dějinách naší strany. Dnes podejte přihlášku a vraťte se mezi nás!
