Koalice by měla využít 118 hlasů a tvrdě válcovat levici

Svobodní

Svobodní

Důsledkem volebních patů bylo mimo jiné umísťování opozičních politiků do funkcí proto, aby je nevypekli po vyměně rolí. Pryč se současnou politickou praxí výměnných pobytů. Je čas převzít odpovědnost se vším všudy.

Nechci v České republice řecké, španělské, maďarské, portugalské, ani italské problémy. Nechci stát stále více zadlužovat, vytvářet umělá pracovní místa za státní peníze, nechat se vydírat každou chvíli nějakou skupinou, který se cítí být víc, než ostatní (dnes se tomu vznešeně říká „sociální smír"). Dle mého osobního pohledu zavedly levicové strany, nebo strany, jež se jen papírově tvářily jako pravicové, do problémů všechny státy Unie.

Považuji levicový komunismus a socialismus za zhoubu všeho, co má přinášet skutečnou prosperitu. Prosperitu postavenou na přirozené nabídce a poptávce, z toho logicky vznikajících investic soukromého kapitálu a rostoucí přirozené zaměstnanosti. Nechci vytvářet nové úřady, držet při životě polostátní nebo státní neprosperující podniky, nebo vymýšlet nové dotační tituly jen proto, abychom někomu udrželi jeho umělé zaměstnání za peníze z práce někoho jiného. Vše výše popisované je v České republice doménou politiky ČSSD a KSČM. Nemáme čas na to, abychom léčili hospodářské problémy léčbou naoko. Potřebujeme razantní zásah, kterého prostě nejsou levicové politické strany, už z principu jejich existence a zastupování zájmů jejich voličů, schopny. V naprosté většině se totiž jejich cesta i cíl zcela míjejí se skutečnou dlouhodobou potřebou státu a jeho občanů, pokud mají myslet na příští generace a ne jen na zítřejší den.

Bývalo vždy zvykem, že si v poslanecké sněmovně rozdělovali politici funkce v orgánech i ve výborech podle určitého klíče. Základem klíče byl fakt, že volby v zásadě vždy končily patem. Politici si potřebovali zajistit své uplatnění i po dalších volbách a proto docházelo k dohodám o tom, kdo kde bude sedět. V okamžiku opačného těsného výsledku dalších voleb jim tento postup zajišťoval jakousi „jistotu reciprocity funkce".

Dnes jsme na tom jinak. Sestavovaná koalice má většinu, která tu ještě nikdy nebyla. Není jediný důvod, pokud jim jde skutečně o věc, proč jí nevyužít do poslední kapky a s plnou silou, kterou tento stav nabízí. V době potřeby reforem se taková situace nemusí opakovat a proto se domnívám, že je nutné vsadit na jistotu a obsadit koalicí maximum možného - a to bez ohledu na dosavadní zvyklosti. Lidi z ČSSD považuji za naprosto nekompetentní a proto si přeji, aby vznikající koalice obsadila maximum výborů, neboť jejich úlohou je předpřipravovat podklady a legislativní návrhy pro sněmovnu ve složitém období, které nás čeká. Koneckonců komentář Jiřího Paroubka v ČT k nesouhlasu koalice s jeho jmenováním předsedou rozpočtového výboru je dostatečným varováním: „Tak já myslím, že vědí, že na mě argumentačně nemají a asi se mě bojí, tak to je jejich problém".

Nechť koalice převezme odpovědnost se vším všudy a využije většiny 118 hlasů klidně i k válcování levice ve sněmovně. Takové válcování České republice jedině prospěje.

Vyšlo na blogu idnes.cz