Evropská unie se mohla v počátečním stavu pokusit nějakým způsobem zkoordinovat opatření proti koronaviru a postiženým státům zajistit pomoc. To se ale nestalo. Teď Brusel přichází s křížkem po funuse a kritizuje státy, že se zařídily samy a uzavřely hranice. Místo pomoci přišlo peskování. Unie je hadí a šakalí doupě, jak správně poznamenal Matteo Salvini.
Německo, které má plná ústa evropanství, humanity a solidarity, zadržovalo zdravotnický materiál minimálně v případě Rakouska či Švýcarska (i když je pravda, že to není členem EU). Ukázalo se, že v době krize je bližší košile než kabát. Je nám bližší náš národní stát než Brusel.
EU způsobí chudobu desítek až stovek milionů lidí
Evropská unie nyní navíc škodí v tom, že chce pokračovat v Zeleném údělu, který má eliminovat emise CO2. Má to stát naši ekonomiku desítky let stovky miliard ročně – celkem biliony korun. A v celé EU biliony eur. Za současné situace přicházející ekonomické krize to může jednotlivé ekonomiky dorazit a způsobit obrovskou nezaměstnanost, zchudnutí a chudobu desítek, ne li stovek milionů lidí v Evropě.
Snaha vytvořit nyní mimořádný fond v EU či vydávat evropské dluhopisy je pokusem Bruselu zneužít pandemii k další centralizaci. Brusel státům sebere peníze a pak jim je milostivě zpátky přerozdělí. Vidíme zde jasnou snahu vytvořit fiskální unii a unii politickou – tedy jednotný superstát. Řešením pro zadlužené státy jako Řecko, Španělsko či Itálie, ale patrně i Francie je opuštění eurozóny. Musí mít znovu ve svých rukách kurs svojí vlastní měny a nastavení úrokových sazeb. Euro je měna, která je pro ně moc silná a nevyhovuje jim. O nich pak rozhoduje Evropská centrální banka. Eurozóna není optimální měnová zóna.
Globalisté způsobili, že národní státy nejsou soběstačné
Krize s koronavirem také ukázala, že globalisté "zimpotentněli" v řadě oblastí národní státy. Když to trochu zjednoduším a přeženu, tak globalizace nás dovedla k tomu, že jsme pomalu nebyli schopni vyrobit v naší zemi něco tak banálního jako „hadr na ústa“, tedy roušky, a museli jsme to vozit až z daleké Číny. Nelze spoléhat, že vše zajistí dovoz a oblast služeb. Musíme mít vlastní silný průmysl a zemědělství a podpořit český kapitál. Nesoběstačnost a zranitelnost našeho státu vidíme i v mnoha dalších oblastech.
Jde například o potravinovou soběstačnost a bezpečnost. Potravinová soběstačnost je minulostí, vzato v celkovém finančním vyjádření jsme soběstační asi z 65 %, jestli vůbec. Brambor a ovoce dovážíme ročně kolem 25 %, zeleniny 65%…
Prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek v květnu řekl, že soběstačnost země ve výrobě vepřového masa se pohybuje mezi 36 až 38 procenty, u drůbežího je to 55 procent, u vajíček 60 procent a u mléka kolem 85 procent. V době krize budeme těžko potraviny dovážet…
Je nezbytné, aby stát zajistil bezpečnost a fungování ve strategických oblastech existence státu a společnosti. Síťová odvětví jako energetika, voda, plyn a podobně musí být znovu pod kontrolou státu. I zdravotnictví. Stejně tak musíme mít vybudovány kapacity i pro obranu či mít připravené kapacity pro ekonomiku pro čas krizí nebo případně pro válečnou ekonomiku.
Nesmíme připustit, aby nám EU diktovala, jakou máme mít energetiku a aby ve jménu boje proti změnám klimatu zničila naše hospodářství. Je třeba se mnohem více věnovat otázce státních hmotných rezerv, a aby náš stát byl v klíčových výrobcích a komoditách soběstačný či jich měl aspoň dostatečné zásoby. Klíčové produkty a odvětví v zemědělství i průmyslu by měl stát chránit a podporovat.
Legislativa EU v řadě oblastí zakazuje, abychom řešili problémy a abychom je upravili vlastními zákony. Hnutí SPD například předložilo návrh zákona na zdanění vyvádění dividend nadnárodními korporacemi, ale vláda k němu dala negativní stanovisko s tím, že je v rozporu s pravidly EU...
V eurozóně též existují bankovní unie a záchranný mechanismus ESM – v těchto případech hrozí, že by naše země a naši občané museli sanovat krachující státy eurozóny a jejich krachující banky. To je pro nás další hrozba z EU.
NATO a EU nejsou zárukou bezpečnosti. Alternativou je Visegrád
Evropská unie i NATO naprosto selhaly i v případě migrační krize. Turecko, člen NATO, který má přihlášku do EU a který je blízkým spojencem Německa, okupuje členský stát EU – Kypr. Turecko fakticky napadlo též členský stát EU i NATO – Řecko při útoku migrantů na hranice. Na EU a NATO nemůžeme v žádném případě spoléhat. Bezpečnostní, obranou, politickou i ekonomickou alternativou pro budoucnost je pro nás Visegrád.
Musíme budovat silný suverénní národní stát a armádu, která bude bránit naše území a která nebude určená na zahraniční mise.
Musíme budovat spojenectví ne na základě krásných řečí, ale na základě REÁLNÝCH zájmů. Společné skutečné klíčové zájmy nyní mají státy Visegrádu a střední Evropy. Mezi tyto zájmy patří:
- zabránit masové imigraci a islamizaci našich zemí,
- zabránit vzniku superstátu pod hegemonií Německa a Francie,
- zachovat evropský charakter našich zemí proti multikulturalismu,
- vytvořit obranné a geopolitické společenství v prostoru mezi Německem a Ruskem (a Tureckem), jak to chápal již Palacký,
- vytvořit hospodářské společenství nezávislých států. Toto uskupení musíme budovat pro případ, že se západní Evropu nepodaří zachránit před islamizací a pro případ, že z EU vzniknou Spojené evropské emiráty.
Podobně jako v roce 1938 nemůžeme spoléhat na dnes již zdegenerovaný neomarxistický takzvaný Západ reprezentovaný Německem a Francií, které s námi mají zlé úmysly. Jsme pro ně jenom kolonie, ve které vidí odbytiště pro své šmejdy, levnou pracovní sílu a místo, ze kterého mohou vysávat zisky.
Vystoupení z Evropské unie je výhodné. Potvrzují to fakta
Vystoupení z Evropské unie je výhodné. Potvrzují to fakta. Už jenom kvůli nesmyslnému boji EU proti CO2 bude mít ČR náklad stovky miliard korun ročně navíc. EU k mezinárodnímu obchodu a ekonomické prosperitě nepotřebujeme!
Odpůrci našeho vystoupení tvrdí, že ČR bude bez EU izolovaná. To je nesmysl. Při našem vystoupení z EU můžeme vstoupit do EFTA, což je společenství států, které nejsou členy EU (Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko, Island), které mají s EU dohodu o volném obchodu.
S postupující islamizací západní Evropy též musíme začít více pracovat na spolupráci států středovýchodní Evropy, což bych nazval „Visegrád plus“. Tedy států Visegrádu plus třeba Rakouska, Chorvatska, Slovinska, případně Itálie či, pokud se před islamizací zachrání některé německé státy, tak Sasko či Braniborsko…
Tvrdí se, že členové EFTA nemají hlasovací právo při schvalování evropských regulací, které pak stejně musí implementovat. Jak upozornil britský europoslanec za Konzervativní stranu Daniel Hannan, v letech 2000 až 2013 Unie podle sekretariátu EFTA vygenerovala 52 183 právních nařízení, ze kterých Norsko přijalo celkem 4 724, což je devět procent. A když se na to stejné ptali poslanci Islandu, vyšlo číslo hodně podobné: 6 326 z 62 809 právních aktů od ledna 1994 do prosince 2014. Čili to je jen zlomek unijní legislativy. A z Bruselu velmi často chodí nesmysly, které nám škodí.
A co se týče Švýcarska, podíl bruselské legislativy je nula. Švýcarsko samozřejmě občas regulace od EU kvůli úsporám z rozsahu přejímá, ale mnohem častěji se totožnou úpravou legislativy snaží sladit s pravidly globálními. A i když musí švýcarští exportéři při vývozu do EU unijní standardy dodržovat (stejně jako by v Japonsku dodržovali standardy japonské), na domácím trhu se tyto normy zpravidla nevymáhají.
Na členství v EU doplácíme
Jak upozornil ekonom Vít Jedlička, podle odhadu samotné Evropské komise nás unijní regulace stojí 4 procenta HDP ročně, což pouze za minulý rok představuje cca 200 miliard korun. Z EU jsme za posledních 14 let načerpali na různé dotace 741 miliard korun, ale náklady na evropské regulace dosáhly minimálně astronomických 2456 miliard!
Ve skutečnosti jsme každý rok na členství v EU dopláceli. A realita je nejspíš podstatně horší než odhady Evropské komise. Ta prosadí na každém zasedání Evropského parlamentu tisíce stran nových regulací. Celkově je to již téměř 300 tisíc stran. Eurochambres počítá, že aktuální náklady na jednoho občana žijícího v EU dosahují až 80 tisíc korun ročně! Pokud vycházíme ze 4 procent HDP, počítáme pouze s 20 tisíci korunami na občana ročně. Čísla Evropské komise, přestože jsou nižší, stále zůstávají astronomická.
Renomovaný francouzský ekonom Thomas Piketty upozornil, že podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ do zahraničí 7,6 procenta našeho hrubého domácího produktu (HDP). V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ jen 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun. Česká republika je tedy v minusu 1 689 miliard korun za sedm let.
Z EU nám v minulém roce přišlo o 45 miliard víc, než jsme tam poslali, ale o úplně stejnou částku přišel státní rozpočet jenom na podpoře solárních a větrných baronů (což vzniklo na základě požadavku EU na podporu zdrojů obnovitelné energie)!
Hnutí SPD nemá naivní politické představy o dobrovolném reformování současné EU nebo o funkčnosti a reálnosti dílčích pokusů o vypovězení Lisabonské smlouvy. To jsou marné politické sny. Našim cílem je úplný odchod po vzoru Velké Británie. Když nevystoupíme z EU, Brusel nás zničí masovou imigrací, sluníčkářským neomarxismem a ekoterorismem. Samozřejmě se musíme na vystoupení připravit. Naše země bude opět naše – svobodná, soběstačná, bezpečná a prosperující.
