téma zdravotnictví je nejen odborné, ale také výsostně politické a občanské. Každý občan má ústavní právo na dostupnou bezplatnou zdravotní péči hrazenou prostřednictvím zdravotního pojištění, a proto dovolte, abych i já jako zdravotnický laik přednesl svůj pohled na věc.

Dnešní bod schůze Sněmovny je následkem aktivity části zdravotnických organizací, které začaly lobbovat o peníze, které dnes jsou ve zdravotních pojišťovnách v několika typech rezerv. Požadavky sester a dalšího personálu na vyšší mzdy jsou více než oprávněné. Stejně tak nemocnice potřebují více peněz na mzdy lékařů, protože stávající stav v mnoha regionálních nemocnicích je doslova vražedný. Díky nekvalitní a doslova nekvalifikované odbyté péči tu umírají lidé. Konkrétní případy jsou doslova strašné. Manželku známého po infarktu poslali ze svitavské nemocnice s acylpirinem domů. Dvě hodiny na to dostala infarkt znovu a zemřela, aniž by se její muž dovolal pomoci. Pětadvacetiletá maminka onemocněla rakovinou slinných žláz a tu se jí pokoušeli léčit chirurgicky v okresní nemocnici. Lékařka v Brně jí nabídla fotonové ozařování s tím, že má dvacetiprocentní naději, že dožije rok. A když si na internetu našla, že lze tento typ nádoru léčit úspěšně protonem, odrazovala ji tato lékařka od protonu s tím, že to je drahé a pojišťovna jí to neproplatí. Tady vše dopadlo dobře. Po pár týdnech léčby protonem je vyléčená, ale ne díky systému zdravotnictví, ale navzdory němu.

Věřím, že ve světovém srovnání je naše zdravotnictví po odborné stránce na velmi vysoké úrovni. A co se týče dostupnosti péče, jsme z určitých pohledů na špici. Máme na mnohé výkony čekací lhůty, ale jsou stále kratší než v Británii a jsou neporovnatelné se státy, jako jsou USA, kde bez peněz na drahou léčbu nebo zákrok nemáte vůbec. Ale i co se týče dostupnosti zdravotní péče, o tom můžeme dlouze diskutovat, protože když jezdím pravidelně na setkání s občany, a potkávám jich za rok skutečně desetitisíce, tak když se podíváte občanům do úst, tak nemají ani na to, aby měli zuby, protože je to prostě tak finančně nákladné. Tady se ze strany Pirátů někdo směje, já se jim nedívám do úst, abych jim řekl: otevřete ústa, ale když s nimi hovořím, je to pochopitelně vidět, tak chci jenom říci, že je to samozřejmě tristní. Protože v Japonsku se mimo jiné říká, že se životní úroveň dané země pozná podle toho, jestli mají lidé v ústech opravené zuby, jestli mají všechny zuby, což například japonští senioři mají. Ale v České republice když se podíváte a hovoříte s lidmi, tak spoustu z nich nemá ani na to, aby měli všechny zuby. A to je ten současný tristní stav, a to je rozdíl mezi skutečně vyspělou zemí, která má dobrý systém zdravotnictví a mezi Českou republikou. Takže pan ministr tady sice říká, jak je všechno skvělé, ale přece ta fakta, když odejdete z luxusních kanceláří a vystoupíte z nějakých aut, tak když skutečně hovoříte s občany na ulici, tak fakta jsou přece na první pohled úplná jiná ve srovnání s vyspělými zeměmi. Na první pohled jsou jiná a ne jenom jednou. Já bych řekl, že z deseti občanů v seniorském věku, co potkáte, řada z nich nemá dokonce všechny zuby, protože na to prostě nemá. Takže to je stav. A neříkejme, že zuby nejsou součástí lidského těla. To přece není pravda. Toto vnímání tady pravicové vlády zavedly v 90. letech, jako kdyby zuby byly něco jiného. A ještě takové nesmysly, že za to, že má člověk zubní kaz, si může sám. To musíme samozřejmě odmítnout. To ovšem neznamená, že naše zdravotnictví je v pořádku. To, že se tady pan ministr holedbá, že tady v nějakých jakoby určitých statistikách nebo z určitých pohledů jsme na tom ve srovnání se všemi zeměmi světa dobře, protože je tam samozřejmě Afrika, jsou tam různé rozvojové země, tak pochopitelně ve srovnání s nimi jsme na tom dobře, ale to neznamená, že reálně jsme na tom nemohli být líp, což je pravda, že reálně jsme na tom mohli být líp. Stávající systém totiž nutí všechna pracoviště sledovat výkony a získávání peněz, ovšem nikoliv co nejefektivněji. Ukázkový příklad je léčení zmíněné maminky s rakovinou, proto jsem ho tady dával. První se jí chopila okresní nemocnice a pokoušela se ji léčit vlastními prostředky, aniž by jí nabídli nejlepší možnou léčbu pro tento typ onemocnění v daném stadiu. Nutili ji několik operací, protože samozřejmě by to bylo přínosem pro rozpočet nemocnice. A opět jsme u toho, že ji systém nenabídl nejlepší možnou léčbu. V Brně v onkologickém centru, kde mají foton, jí nabídli samozřejmě vlastní typ léčby fotonem a samozřejmě ne jenom proto, že to je účinnější než chirurgický zákrok, který nabízeli v okresní nemocnici, ale je to také příjem pro dané pracoviště, a proto také nenabídli ještě účinnější a méně invazivní možnost, protože peníze by dostalo konkurenční a hodně nenáviděné pracoviště bez ohledu na to, zda pacientka zemře v produktivní věku a zanechá po sobě dvě malé děti. Takže to je dneska stav současného zdravotnictví, kde, vážený pane ministře, bohužel systém není nastaven efektivně. To je prostě fakt. Vy tady mluvíte o něčem jiném, než o čem chceme mluvit my v SPD. Takže to je potřeba zmínit.

Pan ministr vyhlásil boj s kuřáky a pijáky piva. V současnosti každý třetí člověk onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni umře. Počet onkologických onemocnění roste a léčba bude stát systém stále více peněz. Pan ministr bohužel neřeší podstatu problému. Příčinou drtivé většiny onemocnění přitom není ani pivo, ani slivovice, ani cigareta, protože jejich spotřeba na rozdíl od výskytu rakoviny statisticky ve srovnání s dřívějškem neroste. Podíl na tristním stavu mají všechny vlády a všichni ministři zdravotnictví, kteří neřešili příčiny zhoršování zdravotního stavu občanů a rozhazování peněz neuměli nebo nechtěli zastavit. Lidé, kteří nakupovali zbytečné a předražené technologie, jako pan Němeček z ČSSD, se dokonce stali ministry zdravotnictví. Nezapomínejme, že stávající vláda hnutí ANO a ČSSD je pokračováním té minulé, protože koalice hnutí ANO a ČSSD je tady již šest let. A tato vláda, ta minulá, také pro efektivitu systému zdravotnictví neudělala prakticky nic. Pan ministr oponuje kritikům, že dává do zdravotnictví nejvíc peněz v historii. To jsme tady slyšeli a plánuje nejvyšší nárůsty výdajů. To ale přece musí jít ruku v ruce s totální změnou systému a se zvýšením efektivity vynaložených výdajů. V našem zdravotním systému fakticky chybí tlak na využívání těch nejefektivnějších metod léčby a je minimální tlak na prevenci. Jako laik si myslím, že je lepší nemít onkologicky nemocné a díky tomu mít více peněz na platy sester, než každoročně navyšovat výdaje. A tady se přesně v tomto okamžiku, to, co jsem teď řekl, ty pohledy liší, co tady prosazuje vládní koalice a pohled SPD. Na místě ministra bych v prvé řadě analyzoval, kolik nás stojí nejrůznější typy onemocnění a u těch nejdražších a nejčastějších bych nechal zpracovat celonárodní plán prevence s návrhem řešení příčin a investic do těchto řešení. Sportovní svazy, armáda či policie už po léta upozorňují, že také dramaticky klesá fyzická kondice našich dětí. Pochopitelně kromě nadváhy a nedostatku pohybu nás zabíjí hlavně zhoršené zdravotní prostředí.

Roste počet nezbytných (nebezpečných?) emisí od prachových částic, a to už se vracím k tomu, co jsem říkal ohledně kouření a ohledně plicních nemocí, respektive, a roste počet nejeno nebezpečných emisí od prachových částic, ale také jsou to různé chemické sloučeniny až po mikroplasty. Jejich účinky na organismus teprve zkoumáme. Ale děje se s tím něco? Nedostatkové kotlíkové dotace to rozhodně nezmění a přitom každý milion investovaný do technologií, který sníží nebezpečné emise, ušetří jak lidské životy a utrpení, tak stamiliony nákladů na léčení a úhradu následků. Samozřejmě je potřeba probrat, jakým způsobem ovšem ta ochrana životního prostředí bude probíhat, aby to nebylo nějaké ekologické aktivistické šílenství, které zažíváme v současné době. To je zase něco jiného.

Co systémového naše vlády, přesně vlády ANO, ČSSD a KDU-ČSL, to znamená, je to ta minulá vláda, která plynule přešla v tu současnou, ale i ty další udělaly pro to, aby se zdravotní stav dětí a jejich kondice zlepšila? Nejen že nic, ale sportovní a další pohybové kroužky jsou pro naše děti stále dražší a bohužel pro mnohé stále nedostupnější. Vím, že naše pojišťovny včetně VZP přispívají třeba pětistovkou ročně, ale to je u mnohých sportovních kroužků poplatek za jeden měsíc, ne-li méně. Nejsou peníze na to, abychom dětem umožnili zdravý pohyb zdarma, a na druhé straně giganticky plýtváme neefektivitou celého systému.

Minimálně 290 let odborníci diskutují na téma sloučení výběru zdravotního a sociálního pojistného. Každá instituce pověřená výběrem veřejných příjmů, má některé funkce, kterou jsou společné všem z nich. Jde mimo jiné o informační systém, majetkové vybavení, vymáhání, personalistika apod. Sloučením těchto institucí, které odpovídá doporučením Světové banky a OECD, by došlo k významným synergickým efektům a ke snížení provozních nákladů. A opět bychom mohli ušetřit peníze. Přineslo by to zlepšení výběru daní a pojistného, zvýšení efektivity a účinnosti kontroly a vymáhání nedoplatků. Snížila by se administrativa i u plátců daní a pojistného, protože v praxi by komunikovali jen s jedním úřadem.

Dámy a pánové, výše uvedené jsou pouze střípky příkladů a chyb, jak systém změnit, zlevnit a získat tak víc peněz jak pro pacienty, tak pro zdravotnický personál a zdravotnická zařízení, abych nastínil názory našeho hnutí SPD, jakým způsobem bychom měli globálně v problematice zdravotnictví směřovat. Samozřejmě tady není prostor, abychom rozebrali jednotlivé detaily. Na mnoha opatřeních bychom se přitom bezesporu shodli a je škoda, že toto téma nediskutujeme více, a pokud ano, tak pouze v účetní rovině. To tady předvádí právě pan ministr. Tedy kolik přidáme sestrám, kolik doktorům nebo nemocnicím, aniž bychom řešili důvody, proč mají tak málo peněz, nebo spíše proč mají tak málo z tolika miliard, co do systému tečou.

Takže děkuji za pozornost a my se těšíme, že budeme také mít možnost naše návrhy prosazovat a diskutovat i s vládní koalicí.