Nazval bych ho nemocným.
Způsob, jakým se občan vztahuje k politikům, má v České republice doslova chorobné rysy. Typický volič v této zemi se od politiky zároveň ostentativně odtahuje a zároveň ji fascinovaně považuje za cosi, co nikdy nikde neexistovalo a ani existovat nemůže - za jakýsi kulatý obdélník. Za neuvěřitelný, nemyslitelný, v reálném světě topologicky nemožný konglomerát exaltovaných morálních deklarací a děsivých špinavostí, kterých se občan straní (a které, jak je popisuje, jsou ve skutečnosti asi tak děsivé jako žlutá koupací kačenka - ty opravdové totiž občan nezná a když mu je popíšete, nebude jim věřit), za sloučeninu totálního hlupáctví a zároveň mazanosti ďábelského šachisty. Za něco, co je stejně z tohoto světa jako chemtrails a létající talíře nacistů. Často, když slyším, jak občan této země hovoří o politickém dění, mám neodbytnou představu pomalu se zhmotňujícího alobalu na jeho hlavě. To je tím největším problémem, který tato společnost má. Je příčinou katastrof, jako je EET.
Běžní občané v této zemi nepovažují politiku za to, čím v principu je - za projekci síly zájmových skupin, k nimž každý člověk patří. Každý obyvatel země je příslušníkem zájmové skupiny mladých, studentů vysokých škol, držitelů zbraní, živnostníků, průmyslníků, odpůrců imigrace, přesto lidé nevytvářejí ve skutečném politickém prostředí své zájmové organizace, jejichž jasně deklarovaným a důsledně uskutečňovaným cílem by byl tvrdý lobbistický tlak na volené politiky směrem k prosazení jejich zájmů.
Pokud vůbec jejich zájmová skupina organizaci má, ta je slabá a nevyvíjí žádný tlak, který by k něčemu vedl. Řada organizací, které vznikají, se programově politiky straní.
Od roku 2008, kdy se veřejného dění v Brně jakýmsi způsobem účastním, jsem zaznamenal jen dva případy, kdy zájmová skupina přímo oslovila politiky tím, že všem svým členům vydá důrazné doporučení, aby se zdrželi volby těch, kteří její zájmy poškozují. Spor následně vyhrála. Zaujme, že pokaždé byla konfrontována s neuvěřitelným úžasem, s pohoršením samotných politiků - Co si to dovolujete? Vydírat nás vašimi hlasy! To je sprosté!
Svět je takový, jak o něm přemýšlíme. Když běžný občan vidí politiku jako Hurvínek válku, a nepřemýšlí o ní v rozměrech své peněženky, když ji neumí prostřednictvím silných zájmových organizací stojících vždy samostatně, jen na svých zájmech, vždy v soustavné opozici vlastně proti každé vládě, aby si stále pozorně kontrolovaly své politiky, když staročeskými pohádkami zblblý občan vidí svět jako místo, kde se nemusí o nic bojovat, kde se procházejí Červené Karkulky a my všichni "se přece domluvíme, protože demokracie je diskuze", pak... Potom takového občana třískne ta chorobná realita, kterou tak tvoří, přímo mezi oči.
Snad se mu rozsvítí.
