K 70. výročí osvobození Československa na jihu Moravy

Vojtěch Mišičák

Solidarita, ekologie, demokratický socialismus!

Levice
mimo zastupitelskou funkci

Pane Pazdero, KSČM není moc viditelná vzhledem k oslavám výročí konce 2. světové války, zdá se mi to, nebo jen televize a média o těchto akcích neinformují?

Dobrý den,

odpověď pro Vás využijeme i v časopise Vzdor, proto je rozšířená o popis některých historických událostí a netýká se pouze KSČM, odpovídám Vám společně s tajemníkem KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKÁ 21 Vojtěchem Mišičákem:

Jihomoravská KSČM pořádala pásmo pietních aktů k osvobození u památníků Rudé armády v celém kraji s názvem 70 zastavení jara. Slavnostní zakončení tohoto pásma se konalo 29.května v reprezentativních zahradních prostorách Magistrátu města Brna na ulici Mečové, nedaleko průchodu s brněnským "drakem". Náplní byl bohatý, zejména kulturní, program zahrnující jak operní pěvkyni, kozáky, z nichž jeden předvedl kozácký šavlový tanec, básnické přednesy, folkové písně a úžasný závěrečný koncert mezinárodně známého zpěváka Josefa Boudy, který pozdravil v programu i zúčastněné komsomolce. Josef má široký repertoár, zazněla nejen jeho "Kalinka", ale i třeba "Hej, páni konšelé" či lidové moravské písně.

Tento počin byl rovněž orientovaný proti takzvanému "Roku smíření", cyklu akcí pořádaném brněnskou radnicí, kterou vedou současní "konšelé" z koalice "Žít Brno", "ANO 2011" plus zelení s lidovci. Co říci na jejich materiály, kde haní jako jakéhosi "štváče" i prezidenta Beneše, kde jsou nacistické zločiny zmíněny pouze okrajově, zato se tam hojně a jednostranně, tak jako by tomu nic nepředcházelo, hovoří o "teroru" Čechů proti Němcům při jejich odsunu.

Vypadá to, že někteří z brněnských politiků z "Žít Brno" jsou přímo potomky sudetských Němců, často henleinovců (vzhledem k jejich volebním výsledkům v pohraničí Československé republiky před válkou), kteří po Mnichovu Čechy z tohoto pohraničí vyháněli a spojují "Rok smíření" s účelem omluvy za takzvaný "divoký odsun" Němců z města Brna v roce 1945, tedy těch, kteří tleskali, když se střílelo v Kounicových kolejích, ve kterých ještě v dubnu 1945 zastřelili, před jeho rodiči, jedenáctiletého chlapce.

Kounicovými kolejemi prošly za války desetitisíce vězňů a bylo zde popraveno přes 1300 antifašistů. Vězni byli ve většině případů deportování do německých koncentračních táborů, v menší míře byli popravováni přímo ve věznici. Popravovalo se zastřelením, oběšením, ranou do týla, nebo sekyrou. Mnozí vězni byli před popravou, či deportací do KT, krutě mučeni, někteří spáchali raději sebevraždu. Popravy v Kounicových kolejích byly veřejné a v hojném počtu navštěvovány brněnskými Němci. Na jejich sledování byly prodávány vstupenky za 3 Marky. I během exekucí se ozýval smích a mnozí se netajili radostí, že jsou "české potvory a bestie" zabíjeny, či povzdechem, že "dnes jich bylo nějak málo". Těla popravených byla spalována a jejich popel nacističtí prominenti používali ke hnojení svých zahrad. Ovšem v současnosti "Žít Brno" pořádalo jako "vyvrcholení" celého jejich velmi podivného připomenutí konce 2.světové války následující den, 30.května, tzv. pouť návratu - zpět po trase odsouvaných Němců - z Pohořelic do Brna.. Rovněž byla oficiálními zástupci města Brna přijata delegace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v čele s jeho spolkovým předsedou Berndem Posseltem...

My jsme se v Brně, mimo výše zmíněnou akci, jménem Vzdoru a KSČ 21, účastnili pietního aktu 26.dubna na Ústředním hřbitově v Brně, pořádaného Česko - ruskou společností a spolkem Ochrany památníků osvoboditelů z roku 1945. Vřelé díky za pořadatelství této důstojné akce, za obě zmíněné organizace, patří zejména soudružce Dobromile Kosinové. Poté to byla vzpomínková akce v Hustopečích 8.5. a také účast na manifestaci a pietním aktu organizovaném komunistickou stranou VZDOR - strana práce na bratislavském Slavíně. O tomto pietním aktu se můžete dočíst i zde na mém profilu.

Toto pásmo pietních aktů žel ale nebylo ze strany KSČM dostatečně prezentováno. Vychází to z podstaty současného uspořádání v této straně. Byznys soudruzi z vedení KSČM (Filip, Dolejš...) prorostli s dnešním režimem, lobistům je jedno, zda je poslanec modrý nebo rudý. Tito takysoudruzi se starají mnohdy pouze o sebe a své rodiny a o podivné "závratně úspěšné parlamentní aliance" a jiná spojení, např. v naprosto neakceschopném a neviditelném "Spojenectví práce a solidarity". Horší je ale to, že logicky musí toto vedení strany, která má v názvu komunistická, bojovat proti jakýmkoliv marxistickým myšlenkám, protože by se stalo jeho první "obětí". Musí zároveň likvidovat ty, kteří tyto myšlenky znají a jsou tedy vždy příliš radikální. Největší boj vedení "komunistické strany" je za zachování nekomunistického charakteru KSČM. A budou takhle bojovat dál s obrovským množstvím peněz - za mandáty, pronájmy, osobně za funkce a správní rady - bojovat v rámci celého levicového a komunistického hnutí. Pokud nejsou poslanci ad. zastupitelé politicky a finančně odpovědní straně, není ani divu. Samozřejmě, že existují mezi funkcionáři a členy výjimky, ale ty jsou terčem stálých útoků. Z tohoto stavu je členská základna dezorientovaná a utopená v zásadě předstíraném byrokratismu a formalismu, názorově se rozpadající KSČM v předchozích letech promrhala kampaně proti americkému radaru, proti průjezdu amerických vojsk a teď, když se u nás, jak někde v současném Kyjevě, pláče nad osudem brněnských Němců (tam nad banderovci) a o vojácích Rudé armády se píše pouze jako o "znásilňovačích" odpoví KSČM, na prostředky, jimiž disponuje, zcela nedostatečně. Pro média to není atraktivní a akce komunistického charakteru pořádá KSČM zcela okrajově. A nakonec, je poněkud trapné, když představitelé KSČM hovoří o "Nejvyšším veliteli Rudé armády", když mluví o naplňování litery smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o vzájemném uvedení památníků do původního stavu, tak jak byl odhalen, tedy, že např. pod rekonstruovanou (a jaký byl boj, aby se vrátila včas a vůbec na původní místo) sochou vojáka Rudé armády, který symbolicky zastavuje válku, v Brně na Moravském náměstí, má být Stalinův rozkaz k osvobození Brna a Stalina nejmenují. Umocněno tím, že před představiteli KSČM tam jiné organizace tento rozkaz (i s tím od koho je) četli a zmínilo se i to, že Brno by (z iniciativy místního velitele gestapa) bez tohoto rozkazu Stalina dopadlo (podminované) jako Varšava. Řeči o tom, kolik má "pan Stalin krve na rukou" (proti čemuž jsme se, na akci ve velkém počtu, postavili) již žel jen dokreslují bezradnost KSČM. Těžké boje jak v Brně, tak také v Ořechově, Lanžhotě a mnoha dalších místech bychom si měli vždy připomenout. Jen v Brně na hřbitově a v Bratislavě na Slavíně leží více než 10 000 vojáků Rudé armády a též mnoho Rumunů...

S pozdravem, Vojtěch Mišičák a David Pazdara