Oslavy, symboly a mlčící dvojí metr: Svoboda jen pro vyvolené názory?

Vojtěch Mišičák

Pravda nesmí záviset na tom, komu bude sloužit!

BPP
mimo zastupitelskou funkci

Oslavy, symboly a mlčící dvojí metr: Svoboda jen pro vyvolené názory?

Na Klárově si lidé připomínali 80 let od osvobození Československa. Místo důstojné úcty ale nakonec zůstala v médiích jen zmínka o muži v tričku se Zetkem. Co to vypovídá o stavu svobody projevu, když genocida v Gaze nevadí, ale symbol na tričku ano?

Na Klárově se v Praze konala vzpomínková akce k 80. výročí osvobození Československa. Je důležité si připomínat, co tahle země zažila – konec nacistické okupace, vítězství nad fašismem, obrovské oběti, které přinesli hlavně obyčejní lidé. Miliony vojáků, většinou dělníků a rolníků z tehdejšího Sovětského svazu, šly na smrt, aby se fašismus nerozšířil po celé Evropě. Jenže místo důstojného ohlédnutí za historií mám pocit, že se tam zrcadlil spíš dnešní pokřivený svět.

Dnes se kolem Putina buduje obraz nějakého dědice Stalina nebo Lenina. Ale nic nemůže být dál od pravdy. Putin používá jejich symboly jen proto, že jsou v Rusku pořád populární. Nemá to ale nic společného s ideály socialismu. Je to jen prázdné gesto, které mu pomáhá držet se u moci – spolu s oligarchy, kteří si po pádu SSSR rozebrali zemi jako kořist. A Zelenský? Ten zase patří jinému táboru mocných, západnímu kapitálu. Oba dva jsou součástí systému, který nehledí na lidi, jen na zisk a mocenský vliv.

A pak přijde to klasické dvojí měřítko. Rusko zasáhne na východní Ukrajině v roce 2014 – je to porušení mezinárodního práva, celý svět se bouří. Ale když Izrael v přímém přenosu ničí Gazu, když tam umírají tisíce lidí, včetně dětí – tak je ticho. Nebo ještě hůř – aktivní podpora. Západní vlády, včetně té naší, stojí za tím, kdo má „správné“ spojence. Vraždění civilistů nevadí, pokud to dělá „náš člověk“.

A pak se na Klárově objeví člověk s tričkem se Zetkem. Možná to byl provokatér, možná jen někdo, kdo má vlastní pohled na věc. Ale místo diskuze přišla policie. Okamžitý zákrok, protože „schvaluje agresi“. V ten moment mi dochází, jak je to celé absurdní. Máme svobodu projevu – ale jen pro ty názory, které jsou v souladu s oficiální ideologií. Tričko je problém. Ale bombardování nemocnic v Gaze problém není.

A co se nakonec objeví ve zprávách? Ne to, že jsme si připomněli konec války. Ne že lidé uctili památku padlých. Ale že „policie zadržela muže s tričkem Z“. Místo hlubšího zamyšlení zůstává jen povrch, senzace a prázdné fráze.
Je smutné, kam jsme se jako společnost posunuli. Historie se opakuje, ale tentokrát s jiným scénářem – místo osvobození přichází kontrola, místo svobody přichází jednosměrná pravda. A pokud to necháme tak, může být brzy pozdě to změnit.

Vojtěch Mišičák, levicový aktivista