Chtěla jsem o tom napsat už dlouho. Ještě před pár dny k tomu nebyl důvod. Teď už je.
Sleduji světové žebříčky výskytu Covid-19 napříč všemi zeměmi planety a čtu oslavné komentáře, jak to s tou nemocí na východ od nás parádně zvládají. Jenomže víte co? Oni to nezvládají! Podívejme se například na zemi, která nás může po otevření hranic zdravotně a nakonec i ekonomicky zdevastovat. Podívejme se na Ukrajinu.
V roce 2018 v České republice jen oficiálně pracovalo přes 120 tisíc Ukrajinců a jejich počet se do roku 2020 dále zvyšoval. Desetitisíce Ukrajinců se před pár dny tísnily na polsko-ukrajinských hranicích, když prchaly zpátky do své vlasti, virus nevirus, o bezpečném rozestupu nemluvě. A až budeme znovu otevírat hranice, nedělejme si iluze, že by se nevraceli zpět. Na Ukrajině totiž mezi tím nikdo víc pracovních míst rozhodně nevytvoří.
Když se podíváte na světové žebříčky, zjistíte, že je na tom Ukrajina vlastně velmi dobře, pokud jde o coronavirus. Je nyní nějakých 28 míst pod Českou republikou, mohli bychom si tedy teoreticky oddychnout. Jenomže Ukrajina je takto nízko v žebříčcích nikoli proto, že by to tam tak úžasně zvládali, ale protože se na to na Ukrajině v podstatě oproti nám kašle. A kašle se na to proto, že je to země natolik zdecimovaná, že i kdyby tam plošně obyvatele testovali, nebyli by schopni svým občanům poskytnout adekvátní zdravotní péči. Tedy alespoň ne těm obyčejným. O tom svědčí i statistika testování, k dnešnímu dni připadá na 42,2 mil. obyvatel 5 864 testů, jen pro srovnání - Česká republika, co do počtu obyvatel čtyřikrát menší, provedla testů 85 014. O počtu nakažených si proto není třeba dělat žádné iluze. Ukrajina netestovala ani letadla plné lidí vracejících se ze severní Itálie s respiračními problémy a teplotou, a to ani na nátlak samotných cestujících, což svědčí o tom, že v zemi chyběly jakékoli rozumně zpracované krizové plány na té nejnižší úrovni, natož aby podnikala včas nějaká rozumná celoplošná opatření. Dá se tedy předpokládat, že je tam zaděláno na velký problém.
Ukrajina v tom není sama, podobných zemí, které jsou na tom plus minus stejně, je mnohem víc. A tento problém při otevření našich hranic nikam nezmizí, ale nahrne se k nám. Chci věřit, že pan Prymula věděl, co dělá, když otočil o 180 stupňů ve svém přístupu a nyní již nevolá po bezpečnosti a zdraví, ale po řízeném promoření obyvatel. Souhlasím s tím, že je třeba balancovat a hledat cestu, jak udržet zdravotnictví v dobré kondici a současně nezdecimovat živnostníky a podnikatele. A chci věřit, že avizované otevírání hranic tu není jen proto, aby po možném prudkém nárůstu přišly další a ještě větší restrikce.
Ať je to jakkoli, bez důsledné kontroly a testování na hranicích můžeme mít bez léku a vakcíny zaděláno na obrovský problém, který se nám dařilo doposud vcelku úspěšně zvládat.
