Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám ještě jednou uvedla návrh zákona, kterým se mění zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Návrh projednáváme nyní, protože přípravná fáze státního rozpočtu na rok 2021 a jeho střednědobého výhledu začíná již v dubnu. Do konce tohoto měsíce musí být v souladu se zákonem schváleny výdajové rámce na příští tři doky. Bez přijetí novely zákona bychom museli přistoupit ke konsolidaci, která by v dějinách České republiky neměla obdoby. Jen na příjmech bude v příštím roce chybět –

Jen na příjmech bude v příštím roce chybět minimálně 140 mld. korun. Podtrhuji slovo minimálně, protože nezávislý výbor pro rozpočtové prognózy se ve svém pondělním stanovisku vyslovil, že pokles příjmů považuje za optimistický. Propad ekonomiky a jeho důsledky očekává daleko dramatičtější.

K tomu všemu přičteme vyšší výdaje na sociální dávky, dané ekonomickým vývojem či dodatečnými dopady letošní recese, a dostáváme se k ještě vyšším řádům.

Oproti střednědobému výhledu, schválenému v minulém roce, by to tak buď znamenalo seškrtat výdaje alespoň o 150 mld. korun, nebo o tuto částku zvýšit daně. Obojí považuji z národohospodářského hlediska za chybný krok. Takovou iracionální hospodářskou politiku by žádná kompetentní vláda a parlament neměly připustit.

Letos schvalujeme jedno opatření za druhým, které má co nejvíce tlumit zdravotní a hospodářské následky této krize.

A v příštím roce bychom utahováním opasků vyvolali druhou recesi. To by bylo nejen kontraproduktivní, ale zcela proti logice vylazování hospodářského cyklu. Nepomohlo by to nikomu, lidem, firmám a nakonec ani veřejným financím.

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je v části zaměřené na výdaje státního rozpočtu ideální pro běžné cyklické výkyvy ekonomiky, ale v době razantního propadu, kdy dochází ke zlomu trendů a k přenosu následků recese do dalších let, nutí k přehnané fiskální restrikci. (Poznámka ministryně k předsedajícímu: To se fakt nedá. Předseda utišuje poslance zvonečkem.) Toho si je vědoma i Evropská komise. Ta právě proto na konci března poprvé v historii navrhla aktivovat obecnou únikovou doložku z evropského fiskálního pravidla. Umožnila tak dočasný odklon od střednědobých rozpočtových cílů členských zemí. Tím otevřela prostor pro zvládnutí v mimořádné situaci tohoto roku a potenciálních budoucích následků. Prostor, který využíváme touto novelou zákona o pravidlech v rozpočtové odpovědnosti.

A na rozdíl od naší rozpočtové rady Evropská fiskální rada ve svém stanovisku z března letošního roku uvedla, že obecná úniková doložka by pro takovýto šok měla být použita v plném rozsahu. A rovněž připomíná, že následky finanční krize před deseti lety byly charakterizovány hlubokými škrty ve veřejných investicích.

Evropská fiskální rada namísto toho podporuje tempo konsolidace v souladu s rychlostí oživení. A které navíc ponechává prostor pro ochranu a posílení národních veřejných výdajů podporujících růst. V tomto ohledu vyzývá Evropská fiskální rada k využití příležitosti, kterou nabízejí současné historicky nízké úrokové sazby.

Návrh novely, který zde překládám, vytváří podmínky, které umožní naší zemí pozvolný avšak soustavný návrat na její střednědobý rozpočtový cíl. Rychlost a délka konsolidace byly zvoleny plně v souladu s pravidly EU. Stejnou míru konsolidace využije většina zemí EU. Ty ovšem na rozdíl od nás nemusí k novele národního zákona vůbec přistoupit. Mají totiž v národních legislativách zakotveno, že postupná v letech rozložená konsolidace směrem ke střednědobému rozpočtovému cíli je nejen možná, ale i žádoucí. My nikoli. Chtěli jsme být papežštější než papež. Patrně proto, že se zde tehdy hledala ústavní podpora zákona, ze které nakonec sešlo. Zda to byl záměr či nikoli, nechci spekulovat. Zůstalo však toto nekoncepčně striktní omezení, že k plnému návratu na střednědobý rozpočtový cíl musí dojít ihned příští rok. A já vás, dámy a pánové, žádám o nápravu tohoto stavu.

Někteří z vás namítají, zda si vůbec můžeme dočasné rozvolnění pravidla dovolit. Vzhledem k celkové výši zadlužení veřejných financí, která klesla pod 31 % HDP a je jedna z nejnižších mezi vyspělými zeměmi, nemám sebemenších pochyb o tom, že české veřejné finance krátkodobý stimul ekonomiky unesou. Kdy jindy využít léta přebytku veřejných financí a nízkého zadlužení než právě nyní při této bezprecedentní krizi.

Nepřijetí novely by znamenalo pouze cestu drastické fiskální restrikce a další hospodářský propad. Vzpomeňme si na období před deseti lety. Cestou z krize pomocí silné fiskální konsolidace máme jako země své negativní zkušenosti. Prošli jsme si díky tomu dluhovou recesí, nezaměstnanost narostla o 60 %, sociální tíseň obyvatel se prohloubila. Přesto zadlužení během vzpomínaných čtyř let vzrostlo o 17 procentních bodů. Opravdu chceme jít stejnou cestou? Vlastně ani ne stejnou. Ještě bezohlednější k lidem a ekonomice této země. Tehdy totiž dosáhla výše konsolidace na úrovni státního rozpočtu 110 mld. korun za čtyři roky. Nyní by to muselo být 150 mld. korun za rok. Opravdu bych nerada, abychom zase jako před deseti lety začali řešit, zda vůbec valorizovat důchody, zda začít šetřit na učitelích, lékařích či bezpečnostních složkách. Na lidech dnes často v první linii.

A už vůbec odmítám, abychom jako tehdy nedostatečné příjmy rozpočtu z vyvolaného propadu ekonomiky začali řešit tím, že zvýšíme daně. Myslím si, že jeden nezdařený experiment už stačil. Poučme se a zvolme tentokrát jinou cestu.

Před ukončením mého projevu mi dovolte, abych se věnovala oponentnímu názoru Národní rozpočtové rady k novele tohoto zákona. K názoru, který odpůrci rádi opakují. Jako právník musím konstatovat, že velmi lacině. Aniž by si dikci zákona ověřili a konfrontovali stanovisko rady jak s předmětnou národní tak evropskou legislativou.

Vyjádření rozpočtové rady lze shrnout slovy, že novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti není nutná, protože situaci lze zvládnout v rámci stávající legislativy. Bez škrtů či zvýšení daní. Věřte mi, kdyby taková možnost existovala, byla bych první, kdo by se jí chopil. Bohužel realita taková není. Nedají se využít radou doporučované únikové klauzule, protože ty uvedené v odstavci 4 § 10 se týkají pouze aktuálního roku. Roku, kdy bezprostředně došlo či dochází k nepříznivé události. Tedy pokud ovšem Národní rozpočtová rada nepředpokládá, že nouzový stav nebo propad ekonomiky nebudou pokračovat i v letech příštích.

Stejně tak jednorázové a přechodné operace uvedené ve druhém odstavci stejného paragrafu nelze aplikovat. Vždyť výpadek příjmů za minimálně 140 mld. korun, o kterém jsem hovořila na začátku, není žádná operace ve smyslu vládního či jiného opatření. Jde o důsledek hluboké recese, která má svými dopady zásadní přesah do let následujících.

Já zde nežádám o žádný bianco šek, ale především o udržení stávajících výdajů. O udržení životní úrovně našich občanů. A jelikož je propad příjmů záležitost změny trendu nikoli pouze hospodářského cyklu, běžné nástroje nestačí. Koncept strukturálního salda zde selhává. Je třeba přistoupit k dočasnému uvolnění fiskálního pravidla. Ke změně, která nevnímá budoucnost pouze omezenou optikou rozpočtu, ale ve všech souvislostech a vazbách společenského a ekonomického rozvoje. Teprve tak zanechají události roku 2020 v našich myslích vzpomínku na sice výjimečnou, ale pouze krátkodobou epizodu našeho života. Děkuji vám za pozornost.