Rvou to do nás horem dolem: Rusko nás prý ohrožuje, ale nevíme čím, Rusko ovlivňuje veřejné mínění, ale nevíme jak, Rusko ovlivňuje (?) volby, Rusko nám vrátí (!) komunisty, Rusko, Rusko. Redaktoři v České televizi se potí snahou najít něco, čím Rusko očernit, o Rusku se mluví v rádiu, kde vystupuje řada podivných „expertů“, které propagandistická mašinerie liberálů vytahuje jako králíky z klobouku v nekonečných počtech, Rusko prostě straší a naslouchá všude. Váhám, jestli, když otevřu ledničku, na mě nevyskočí Putin a nezačne mě ovlivňovat nebo ohrožovat. Bojíme se tedy Ruska?
Jelcin zkusil ricin
Fakt, že čím EU a USA dělají horší politiku, tím lépe vypadá ruský režim, nechává naše propagandisty chladnými, bez jakékoliv sebereflexe. Je Rusko opravdu pro EU tak nebezpečné? Odpověď je zřejmá: je. Čímpak asi? Důrazem na tradici a životem v ní. Jaká je ruská realita, zbavená propagandistických protiruských klišé? Dnešní Rusko má se socialismem daleko méně společného než současná EU. Má sice silný stát, protože jinak by se octilo v chaosu, jak názorně předvedl Jelcin, ale jinak jde o mnohem více kapitalistickou tržní ekonomiku, než je ta naše a unijní. Strašení ruským komunismem spolknou jen ti, co o Rusku opravdu nic nevědí.
Železný zub občanské společnosti
Skutečné ohrožení EU Ruskem je ale v tom, že Rusko prosazuje ty pro EU nejvíce zavrženíhodné ideje. Jde tedy vlastně o jakousi, řečeno slovníkem, který by dnešním předákům EU mohl být blízký, ideologickou diverzi, projevující se udržováním historických společenských tradic a odmítáním diktátu „občanské společnosti“ na politické dění poté, co ona „společnost“ prohrává jedny volby za druhými. Co tedy Rusové dělají, z pohledu pohlavárů EU, tak zavrženíhodného:
Ctí a udržují národní tradice.
Vedou k nim i své děti.
Vlastenectví považují za ctnost.
Vlast má pro obyčejné občany reálný význam.
Islám respektují (6,5 až 15 procent občanů Ruské federace jsou muslimové), ale jeho rozpínavost drží na uzdě.
Nezabývají se pomateným genderismem ani extrémním feminismem, ženy mají stejná práva jako muži, nikdo je však nepovažuje za stejné jako muže.
Dovolili si odmítnout propagaci podivných „menšin“, nepořádají Gay Pride ani Pochod za marihuanu.
Nevládnou tam neziskovky financované ze zahraničí, jejichž politickým programem je rozvrat tradiční společnosti.
Neziskovky, které jsou financované ze zahraničí, musejí tok svých peněz veřejně přiznat. Soros nemá v Moskvě žádný svůj fond.
Důsledkem je, že Sorosovy neziskovky nematou hlavy jejich dětem ve školách. Nepřepisují se dějiny a dodnes jsou svobodně uctíváni padlí sovětští vojáci z Druhé světové války.
Na Bílé hoře sedláček oře…
Letos se sice kvůli koronakrizi nekonala, ale vojenské přehlídky k výročí konce Druhé světové války uvedené hodnoty pravidelně předváděly v celé jejich síle. Pochodující tvary kadetů a kadetek ukázaly odhodlání mladé generace bránit Rusko stejně, jako je bránili jejich dědové. Ukázaly také prestiž vojenského řemesla a respekt vůči důstojníkům. Průjezdy armádní dopravní i bojové techniky potvrdily, že si Rusko může silnou armádu dovolit. Jde prostě o hodnoty u nás poslední tři desetiletí podceňované a zavrhované. Vzpomněl jsem si při tom pohledu na známou poučku, že ten, kdo překoval své meče na pluhy, oře pro toho, kdo to neudělal. Pochodu Nesmrtelného pluku se loni zúčastnilo více než milion lidí, kteří přišli uctít památku hrdinů navzdory prudkému dešti. Kupodivu, žádní aktivisté se pochod nepokusili narušit (jako např. v Karlových Varech), ale tisíce dobrovolníků se naopak účastnily pořadatelské služby. Jedno z hesel v průvodu mělo obzvláště hluboký smysl: „Díky dědu za svobodu!“ Vzpomněl jsem si, jak bezcitně se náš stát chová ke starým lidem, které nechává živořit z mizerných důchodů v chudobě, bez respektu k tomu, že pro náš stát pracovali a mnozí za něj i bojovali. Rusko jednoznačně demonstrovalo tradiční hodnoty, které se v EU (přinejmenším v západní Evropě) již téměř podařilo liberálům potlačit a vymýtit.
Kdo se bojí můr?
Můžeme tedy celkem jasně pojmenovat vše, čím Rusko ohrožuje západní „liberální demokracii“: je to otevřené vlastenectví, úcta k tradicím, vděčnost předkům za uhájení vlasti a přežití národa. Nyní zmiňme nejstrašnější noční můru pro všechny samozvané euromravokárce. Rusové dokonce učí zmíněným hodnotám své děti a pohrdají těmi, kteří se pomatenou dekadencí snaží o rozvrat společnosti a jejích tradičních národních a rodinných pilířů. Není to tedy vojenská síla, čím Rusko ohrožuje EU, ale síla obyčejného rozumu, poučení se z dějin a úcta k předkům. Takový je tedy hlavní důvod, proč musí být na Rusko uplatňovány stále další a další (nefungující) sankce, proto je proti Rusku vedená nekonečná nepřestávající a kromobyčejně tupá kampaň v českých pravdoláskových médiích. A kdo se proti téhle demagogii ozve, je ruský šváb a Putinův agent. Na úvodní otázku „Bojíme se Ruska?“, můžeme odpovědět: „Jak kdo. Konzervativní tradicionalisté a vlastenci se nebojí.“
