Zprávy o škodách, které způsobují divoká prasata na zemědělských plodinách nebo na golfových hřištích, se začínají v médiích objevovat stále častěji. „A to je jen špička ledovce,“ varuje senátor Petr Šilar. „Černá zvěř může být zdrojem nákaz. Jedná se zejména o klasický mor prasat, který je velmi nebezpečnou virovou nákazou, se kterou veterináři v Evropě bojují přes 140 let. U divokých prasat mor většinou probíhá latentně. Existuje zde ale vážné riziko přenosu nemoci na domácí chovy. Následky by v takovém případě byly devastující. Dalším onemocněním divočáků, tentokrát parazitárním, je Trichinella spiralis. Ta může mít při přenosu na člověka až smrtelné následky. Nakazit se lidé mohou sice jen požitím nedostatečně tepelně opracovaného masa z nemocného kusu, není ale radno toto riziko podceňovat,“ vysvětluje Šilar.

Populační exploze černé zvěře je evidentní – lidé se s divokými prasaty setkávají už i na periferii velkých měst, rozryté louky nebo golfová hřiště jsou k vidění stále častěji, výjimkou nejsou ani střety divočáků s motorovými vozidly. Škody na zemědělských plodinách jdou do statisíců a zemědělci požadují jejich náhrady. „Myslivci se snaží stavy černé zvěře redukovat. Svědčí o tom i statistiky. Zatímco v roce 2000 lovili kolem 70 tisíc prasat ročně, v roce 2010 překročil jejich odlov už 140 tisíc kusů,“ vypočítává lidovecký senátor. „Je evidentní, že ani toto tlumení stavů černé zvěře není dostačující. Protože se jedná o zvěř s převážně noční aktivitou, měli bychom uvažovat o možnostech povolení lovu se světelnými zdroji nebo s přístroji pro noční vidění,“ myslí si Šilar.

„Na situaci s přemnoženými divočáky se ukazuje, jak nezastupitelnou úlohu myslivci mají. V přírodě, kterou člověk intenzivně využívá a obhospodařuje, se nelze spoléhat jen na autoregulační mechanismy. Myslivců přitom ubývá a většinu jich tvoří lidé starší 50 let,“ upozorňuje Petr Šilar. Myslivci by proto podle senátora měli cítit větší podporu ze strany státu. Nezbytná je i spolupráce mezi myslivci, zemědělci, lesníky a dalšími zainteresovanými subjekty. Bez ní je podle Šilara řešení problémů s přemnoženými divočáky v nedohlednu.