Bezradnost až zbabělost vlád otevírá dveře nejrůznějším novodobým Hérostratům (Hérostratos zapálil Artemidin chrám v Efesu, aby se proslavil, když už nedokázal nic pozitivního, tak tedy tím, že spáchá něco hrozného). Nastupují další a další uchazeči o tuto pozici a snaží se proslavit tím, že většinové společnosti vnutí (za pomoci veřejnoprávních médií, která jim ráda poskytnou prostor) své zvrácené představy o „správné společnosti“. Tito Hérostratové k tomu užívají sebezvrácenější teorie, které produkuje EU.
Jedná se především o importovaný trend politické a genderové korektnosti, kterou se EU liberálové vytrvale snaží rozvrátit tradiční národní státy. Po hříchu i sebezvrácenější teorie ochrany jakýchsi skutečných i uměle vytvořených menšin (např. zákaz černého Petra v Holandsku, zakazování tradičních pohádek a naopak vnucování pohádek plných homosexuality) u nás nachází dostatek ochotných zastánců. Konec konců i během německé okupace zde gestapo nacházelo ochotné spolupracovníky, tak čemu se divit, že?
Novodobí Hérostratové se tedy chytají příležitostí se zviditelnit, stejně jako naše hlavní media se chytají příležitostí jim poskytnout nesrovnatelně větší prostor, než střízlivým úvahám o obraně před migrací, islamizací, homosexualizací anebo výzvám k obezřetnosti před neúměrným zadlužováním státu a občanů. Zajímavou otázkou tedy zůstává Qui bono? Komu slouží? Vlastní neukojené ambici neschopného hlupáka, anebo cizím zájmům, které lačně cení zuby na to, co zde ještě zbylo? Dělají to zadarmo, z hlouposti, anebo za cizí peníze (tato otázka samozřejmě platí i pro novináře, kteří jim poskytují tolik vytoužený mediální prostor)? Můžeme spekulovat, zda aktivisté, prosazující cenzuru pohádek, homosexuály do televizních filmů a rozplývající se nad migrací, patří politovat anebo léčit.
Pro nás v SPD platí demokratický hlas většiny jako rozhodující a rozhodně odmítáme hokusy-pokusy sociálního inženýrství a všech zvrácených „korektností“. Nám se líbí pohádky, tak, jak jsme je zdědili, a považujeme naše národní tradice za klíč k tomu, aby náš národ i naše děti mohli žít bez rostoucího vlivu takových Hérostratů, kteří jim budou postupně stále více nařizovat a zakazovat.
Je tedy zřejmé, že Hérostratové by byli bezmocní, kdyby nenastoupili na současnou vlnu, kdy nevolené a nevládní struktury, samozvané spolky a neziskovky, si uzurpují moc rozhodovat o tom, co se zde bude dít, bez toho, že by měly jakýkoliv mandát od občanů. Snaží se přisvojit si moc volených zástupců lidu, a to je samozřejmě nepřípustné. Když vidím v ČT, jak někdo z vlády jedná se „zástupci občanské společnosti“, kladu si vždy otázku, koho a za čí peníze tito tzv.zástupci doopravdy zastupují. Většinou mi však vychází odpověď, že sami sebe.
Příkladů najdeme řadu i z minulosti. Dřívější aktivisté jsou dnes již pevně usazeni v teplých pelíšcích, např. Radko Hokovský, dříve šéf spolku Evropské hodnoty, dnes propagandista prezidentské kandidatury generála Pavla. Monika Pajerová, dříve „studentská vůdkyně Listopadu“ (podotkněme, že v barvách MV SSM Praha), dnes pracovnice podivné expozitury tzv. New York University, vedené Jiřím Pehe (dříve poradce Václava Havla). V tomtéž spolku potkáme také Tomáše Klvaňu (dříve ředitele české pobočky Aspen Institute, kterou za Bakalovy peníze u nás zakládala Madelaine Albrightová), či Josefa Zieleniece, jemuž v Europarlamentu dělal asistenta jistý… Radko Hokovský. Tak bychom mohli pokračovat, Kruhy se neuzavírají – kruhy jsou už dávno pevně uzavřeny a teď hrají s našimi osudy vybíjenou. No a objevuje se další generace samozvaných kazatelů lásky a pravdy, kteří, patrně povzbuzeni příkladem těch starších, jak snadno se dá dobře žít, se snaží jít v jejich stopách a lační po podobných prebendách. Nyní je nacházíme například na řečništích akcí Milionu chvilek a podobných spolků.
Měli bychom si tyto skutečnosti na počátku roku, který bude možná v leckterém smyslu zlomový, uvědomovat víc než kdy jindy. Jinak hořce spláčeme nad svým výdělkem a zejména naše děti nás za naši pasivitu budou celkem jistě nenávidět (tedy přinejmenším ty, které budou schopny navzdory propagandistické vymývačce mozků na školách si zachovat zdravý rozum). Mlčící většina je sice většinou, ale svým mlčením pouští vpřed uřvanou a agresivní minoritu. A je úplně jedno, zda nosí dredy nebo odznáčky demobloku. Výsledek je tentýž: stále méně svobody a demokracie.
Jak praví známá poučka, cesta k totalitě vede od rozvrácení demokracie přes anarchii k chaosu až na konec k diktatuře, kterou lidi uvítají, protože zavede alespoň nějaký pořádek. Jasným příkladem takového vývoje konec konců z poslední doby, byl vznik islámského státu.
Nedopřávejme proto pozornosti těmto novodobým Herostratům, nepovzbuzujme je, protože stále je zde co zničit.
