Neměli bychom se ale jen tak utěšovat, že něco podobného se u nás nemůže stát. Nejsme přeci nějací Američané, aby nás pobláznil twitter jedné známé osobnosti a my se nechali opít koktejlem nenávisti a líbivých řečí o zářné budoucnosti. Je tomu ale opravdu tak?

Vzpomeňte jen třeba na výsledky krajských voleb před pár měsíci a lamentování některých politiků, kteří zpochybňovali legitimitu voleb, když se jejich straně nepovedlo sestavit většinovou koalici a získat vedoucí posty. Nezažili jsme snad, a vlastně stále pravidelně nezažíváme, útoky i na svobodná média, která někteří obviňují z účelovek, korupce nebo dokonce doporučují vraždění novinářů? A proč taková nenávist? Protože si někteří novináři stále dovolí i to, co jiní pochlebovači nikdy neudělají.

Pokládají nepříjemné otázky a chtějí znát odpovědi, tedy kontrolují mocné. To je totiž jejich práce. Kolikrát jsme jen v posledních letech slyšeli obvinění, že ten či onen je vlastizrádce, korupčník nebo zloděj a následné výzvy k defenestracím a lynčování? Dokonce se u nás najdou i tací, kteří tak urputně volají po přímé demokracii a odmítají vše ostatní jako nedostatečné, až i onu přímou demokracii ve vlastní straně zapomínají praktikovat.

Nenechme se proto uchlácholit představou, že obrázky v našich televizorech, kde sledujeme dění v cizí zemi tisíce kilometrů daleko, jsou pouze vzdáleným problémem, který se nás vlastně netýká. Nenechme bez povšimnutí, když se podobné chování, které zapříčinilo násilnosti jinde, děje i u nás. Dění v USA nám totiž ukazuje, co se může stát, pokud se nedokážeme zavčasu postavit těm, kterým na demokracii, základních lidských hodnotách a prospěchu celé společnosti nezáleží. Oni totiž vidí jen sebe a svůj vlastní prospěch.