dovolte mi, abych se vyjádřila k návratu dětí do škol. Je nepochybné, že si toto všichni nikoliv pouze přejeme, ale také chceme a žádáme, aby se v této věci začalo, byť postupnými kroky, ale konat a aby návrat dětí do škol byl pečlivě připraven.
Většina našich škol je v tuto chvíli uzavřená a děti, žáci, studenti se vzdělávají distančním způsobem. Podotýkám, to není totéž, co online. Jenom část dětí, žáků a studentů má zajištěnou výuku online, to znamená to, co si všichni asi představíme, po laicku z hlediska vzdělávání tedy u počítače skrze video a zvuk, tak toto samozřejmě stále, byť je to rok, na území celé České republiky neplatí. A jsou regiony a obce a školy, které se i po roce spoléhají na prostou výměnu písemného zadávání úkolů.
Je jasné, že situace z hlediska uzavření škol a práva na vzdělání dětí je absolutně odlišná od jara a že rok výpadku prezenčního vzdělávání už má a musí mít zásadní vliv na kvalitu vzdělávání našich dětí, nemluvě o absenci sociálních a běžných lidských, kamarádských kontaktů a samozřejmě klimatu třídy a školy, to, co všichni víme, že dělá školu školou, a na rovinu, přičteno k tomu vědomosti naplňuje to, čemu říkáme vzdělávání.
Důležité je také říct, že zcela vynulováno je neformální vzdělávání, nebo také volný čas a pedagogika v rámci volného času. Ani v tomto ohledu neexistuje nějaký konkrétní plán, jak vrátit naše školy, vzdělávání našich dětí k normálu.
Ačkoli za chvíli představím návrh, jak bychom měli a museli podle mého soudu začít již postupovat pro postupný návrat dětí do škol a obnovení vzdělávání prezenční výuky, tak pokládám za poctivé, aby na půdě Poslanecké sněmovny při debatě o prodlužování nouzového stavu popravdě zaznělo, jaká je situace v doposavad otevřených školách, zejména tedy v mateřských školách a ve speciálních školách, ale také v případě základních škol, které jsou doposavad otevřeny, ať se jedná o první nebo druhé třídy, nebo malotřídní školy, to znamená malé základky, chcete-li, do 15 dětí maximálně v rámci prvního stupně základní školy.
Pokládám za důležité poctivě uvést z dostupných statistik ÚZISu, tedy renomované a bezpochyby kompetentní instituce, že grafy, které jsou tímto ústavem zpracovány, jasně ukazují, že u dětí navštěvujících mateřské školy, tedy většinou věk do pěti let, je aktuálně největší počet nových případů nákazy koronavirem za celou dobu epidemie. Obdobná je situace u žáků základních škol, které v současnosti mají prezenční výuku. Počet nových případů je sice menší než v mateřských školách, ale rovněž aktuálně roste a dosahuje maxima za celou dobu epidemie. Naopak u starších žáků základních škol, které mají v současnosti distanční výuku, je situace stabilizovaná, v grafu ÚZISu, který je tady zveřejněn, je uveden příklad žáků ve věku třinácti let.
Co z toho plyne? Plyne z toho to, že chceme-li být poctiví z hlediska návratu našich škol a práva na vzdělání našich dětí do normálu, tak musíme zaprvé z hlediska aktuální epidemiologické situace zareagovat na situaci v otevřených školách jak z hlediska bezpečnosti pedagogických i nepedagogických pracovníků, tak samozřejmě dětí a zajistit systémově na území celé republiky dostatek ochranných pomůcek, také dostatečné kvality, nikoli pouze, jak bylo dnes avizováno v rámci tří nejpostiženějších okresů, v rámci území republiky, v rámci regionů Královéhradeckého a Karlovarského. Toto je podle mého soudu dluh. A je jasné, že toto musí být napraveno. Ruku v ruce je potřeba začít už krok po kroku se znovuotevíráním škol, které jak říkám, po roce samozřejmě je nutné otevřít a vrátit vzdělávání do normálu.
Mám obavu, že zcela zbytečně se opomíjí už řekněme vlastní iniciativa našich škol, to znamená ty, které v tuto chvíli otevřené jsou, samy ze své iniciativy hledají cesty po komunikaci s žáky, s rodiči, s učiteli, jak zajistit vyšší bezpečnost, snížit riziko karantén, opakování karantén, výskytu COVID-19 a opravdu udržet prezenční výuku v kvalitě a způsobu, jak jsme všichni zvyklí a jak si samozřejmě jako rodiče či prarodiče přejeme. Tyto iniciativy jsou ovšem dílčí. Týkají se nějaké části, například soukromých škol. Jiná situace je v Praze, jiná situace je v okrajových regionech republiky. Jsou zde tedy malotřídní školy, které v rámci iniciativy, kde se organizují již několik měsíců, zahajují testování, šetrné testování, jak říkám, po komunikaci a souhlasu rodičů v domácích podmínkách na základě testů, které v tuto chvíli používá Rakousko.
Já chci samozřejmě všem těmto školám, ředitelům, učitelům i žákům poděkovat za tuto jejich snahu. Nicméně se domnívám, že my jako stát a Sněmovna bychom měli zareagovat tím, že všechny tyto dobré příklady, které v praxi fungují a zajišťují prezenční bezpečné vzdělávání dětí a otevření škol, tak bychom je měli přenést na celostátní úroveň a zajistit systémové obnovení prezenční výuky nejprve na základních školách, potom tedy u závěrečných ročníků středních škol a učilišť a potom dále.
Dovolím si tedy přednést z debat s malotřídními školami, učiteli, řediteli škol, rodičovskými iniciativami, ale také organizacemi studentů, se školskými odbory, zástupci učitelských spolků, občanskými výzvami plán, který je diskutován a který nalézá u nich podporu a kterým bychom se mohli inspirovat v těch nejbližších krocích a už na nic nečekat. Nejvíce totiž všechny unavuje a táhne do deprese to, že se nic neděje a že nejsou součástí žádného řešení, že by se věci, v tomto případě vzdělávání, vracely k normálu a mohly se vrátit k normálu.
Podle iniciativy malotřídních škol nic nebrání tomu, aby od 15. února tyto malé školy, podotýkám základní školy na prvním stupni, které mají průměrně 25 dětí a ne více jak 75 dětí a je jich pod tisícovku na území celé republiky, tak aby postupně obnovily prezenční vzdělávání za předpokladu pilotního testování. Podotýkám, řada těchto škol je už zahájila, nebo je zahajuje v nejbližších dnech. Je to systém, kde ředitelé pravidelně komunikují s rodiči a jde o malé obce. Na této skupině škol je možné vyladit citlivost testování vůči dětem, komunikaci s rodiči, učitelkami a učiteli. Malotřídky dokončují v těchto dnech anketu mezi rodiči, podle návrhu rodiče udělají test doma, ve speciální obálce ho dítě odevzdá před vstupem do školy. Tím je vyřešena i citlivost osobních údajů i maximální pečlivost a opatrnost v bránění šíření koronaviru. COVID-19 je tu totiž bohužel stále s námi a mutuje. Tak postupují i na školách v Rakousku. Naše epidemiologická situace je aktuálně horší. Umožňuje alespoň zahájení pilotáže testování u menšího počtu škol a nový návrh pro přístupnost škol vzhledem k již ročnímu výpadku prezenčního vzdělávání dětí.
Otevřením malotřídních škol současně zpřístupníme spravedlivě vzdělání dětem, které leckdy i po roce, jak už jsem ostatně hovořila, kolegové a kolegyně, v malých obcích a okrajových nebo horských částech republiky nemají zajištěnou konektivitu nebo technické vybavení pro online výuku, nebo mají objektivně ekonomicky horší podmínky. Právo na vzdělání dětí nesmí být jen na papíře, zvláště když se ten papír jmenuje Listina základních práv a svobod.
Do 15. února je možnost zajistit ochranné pomůcky, respirátory a další, vhodné a šetrné testovací sady a další potřebné materiály pro první fázi. Nejen směrem k dětem, ale také pedagogickým a nepedagogickým pracovníkům ve školách.
Přednostní pozornost z hlediska pátého kroku je třeba věnovat v podstatě od jara otevřeným mateřským školám. Učitelky zde píší na všechny strany - myslím, kolegové a kolegyně, že také vás oslovují, ale nikoho ho to už v tuto chvíli příliš nevzrušuje a ten cynismus mě až děsí - diagnostickým a výchovným ústavům, dětským domovům a školským poradenským zařízením a také speciálním školám a samozřejmě také později otevřeným prvním a druhým třídám.
Šestý krok. Soustavně sledovat a analyzovat statistiky o výskytu nemoci v jednotlivých věkových skupinách dětí - jak těch, které již docházejí do školy, a rozhodnout o otevření 3. tříd základních škol i v nejvyšším stupni PES. 1. až 3. třída základní školy je absolutně klíčová pro úspěch dětí ve vzdělávání; jde o tzv. elementaristiku; je tady řada kolegů a kolegyň s pedagogickým vzděláním a zkušeností, jistě to potvrdí - tak postupně nově otevíraným školám podle plánu, i ve skupinách pedagogických a nepedagogických pracovníků.
Sedmý krok. V součinnosti s rodičovskými iniciativami připravovat šetrné a citlivé testování, uskutečnit podpůrnou a informační kampaň mezi rodiči, dětmi a studenty. Připravit řešení vzdělávání pro ty děti, které se testovat nemohou. Tady podotýkám, že o svobodu těch cest a o to, aby každý tu svou cestu našel, to je velmi důležité, aby existovaly a aby každé dítě takovou cestu mohlo využít a každý rodič takovou cestu našel.
Za osmé. Zajistit do 1. března ochranné pomůcky, testovací sady a další nutné materiály pro druhou fázi.
Za deváté. 1. března po vyhodnocení stavu v malotřídkách zahájit výuku u závěrečných ročníků učňovských škol, u maturantů a u žáků 9. tříd základních škol, a rozšíření o malotřídní školy a 3. třídu základní školy.
Za desáté. Zajistit ostrou fázi testování dětí, žáků a studentů ve školách. Testy musí být vyhodnoceny okamžitě a výsledky mohou být zpracovány v již nyní existujících systémech a databázích. U studentů středních škol a učilišť jít také cestou sebetestování doma šetrnými testy.
Za jedenácté. Obsah vzdělávání u 9. tříd základních škol a u závěrečných ročníků středních škol a učňovských zařízení zaměřit na klíčové vzdělávací oblasti pro následnou praxi či pro pokračování ve studiu na vysoké škole, což se přirozeně kryje s předměty, ze kterých učni a studenti skládají závěrečné či maturitní zkoušky. Umožnit školám pracovat s počty hodin a s dotací jednotlivých předmětů.
Za dvanácté. Do 1. března připravit masivní národní plán dorovnání rozdílů ve vzdělávání v tomto školním roce i pro roky následující, Absolvent 2021+. Připravit základní obrysy plánu včetně financování projektu, a to se zaměření především na: Posilování doučování individuálního i v menších skupinách. Posílení neformálního vzdělávání s pomocí školních družin, středisek mládeže, mládežnických organizací a sportovních klubů. Zajištění mimořádných škol v přírodě či letních vzdělávacích kempů. Kurzů u mateřských, středních škol a učilišť, případně zaměstnavatelů, pro nové pracovníky, absolventy oborů. Zajistit pro výše zmíněné kroky finanční krytí: hodiny navíc, nadúvazky, odpolední, víkendové vyučování, praxe a další. Další krok: kurzy na vysokých školách zaměřené na dorovnání znalostí. Podotýkám, že už při posledním prodlužování nouzového stavu jsem varovala, že rektoři univerzit a vysokých škol upozorňují, že výpadky ve vzdělání v minulém roce vedou k tomu, že složitější předměty vysokoškoláci přesouvají na další semestry a jsou v nich neúspěšní při nynějším skládání. To znamená, zvyšuje se počet neúspěšných studentů a studentek, které vysokou školu nezvládnou a odcházejí. Finančně a organizačně podpořit případné úpravy semestru. Řada těchto opatření může mít příznivý sekundární ekonomický efekt, především ale je třeba učinit maximum pro zabránění neúspěchu dětí a případné vyšší nezaměstnanosti generace.
Třináctý krok. Zajistit skutečné přednostní očkování pedagogických i nepedagogických pracovníků, dobrovolné, ve školství od mateřských škol až po vysoké školy včetně základních uměleckých škol, speciálních škol a dalších zařízení. Cílem je nejen ochrana zdraví pracovníků a bezpečnost práce, ale splnění jedné ze základních podmínek pro bezpečné znovuotevření a zpřístupnění škol.
Za čtrnácté. Novelizovat školský zákon tak, aby ředitelé mohli reagovat na změny situace v místech a regionech kombinací prezenční, distanční a individuální výuky. Volají po tom speciální školy, různé specifické potřeby dětí a nadání dětí vyžadují různé přístupy, i střední školy. Tam zejména u praxí. Zákonem upravit dostupnost k internetu a technickému vybavení k on-line výuce pro děti z ekonomicky slabších rodin.
A poslední, patnáctý krok. Dále již využít upraveného školského "psa" - tedy na základě posledních informací Ministerstva zdravotnictví - pro co nejrychlejší otevření škol při respektování vývoje epidemiologické situace a učinit zásadnější opatření pro bezpečné pracovní podmínky na pracovištích v provozech podniků a firem a k zabránění šíření COVID-19, včetně podmínek dopravy do a ze zaměstnání i snížení výpadku financí u lidí a rodin z důvodu karantény či onemocnění, tzv. vyšší covid nemocenská.
Ty poslední věci vlastně naplňujeme už během tohoto dne, kolegové a kolegyně, protože je jasné, že návrat dětí do škol je možný pouze tehdy, pokud na dalších částech naší ekonomiky, v tomto případě pracovištích, zavedeme bezpečné prostředí a také odvrátíme to, čemu samozřejmě čelíme, a to je zhoršování epidemiologické situace zejména v některých částech republiky. Těchto patnáct kroků, byť je to dlouhý seznam, dává podle mého soudu naději, jak vrátit děti do škol. Je konzultován se všemi klíčovými aktéry - jak učiteli, tak řediteli, rodiči i studenty - a každý z nich tam nachází část svého stanoviska a názoru. Věřím, kolegové a kolegyně, že jako Poslanecká sněmovna zajistíme naplnění těchto kroků a pomůžeme z hlediska změn a jednotlivých pravidel včetně zákonů, tak jak jsem to zmiňovala, k tomu, aby se naše děti mohly co nejrychleji vrátit k normálnímu vzdělávání, obnovili jsme vzdělávání ve školách, znovu jsme se mohli nadechnout a učinili jsme tak bezpečně.
Děkuji vám za pozornost.
