Paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já, bohužel možná pro vás, řeknu to, co tady už zaznělo, ale považuje to za tak důležité, že to chci ještě jednou shrnout. Asi se nebudeme zabývat otázkou, protože na ni nenajdeme odpověď, proč předkladatelé zvolili tento způsob, tuto cestu? To je otázka velmi zajímavá. Co je vedlo k tomu, že vlastně obešli celý ten legislativní proces. Taky se nechci zabývat tím, proč zachovat, nebo nezachovat status quo, to tady taky zaznělo. A mně se i líbil názor pana kolegy, senátora Nytry, ano, i mně se zdá ta duplicita zbytečná, i mně se zdá logické, že by se s tím mohlo něco udělat, ale zároveň se mi zdají logické ty názory protistrany. Ale ten problém je v tom, že vlastně nebyl prostor pro to ty věci projednat. A to je velmi vážné, protože tady nebyl problém přece ten návrh dát dříve. To znamená, ty moje otázky jsou, jak se to dostalo do toho legislativního procesu a kdy se to tam dostalo? A to si myslím, že je nesmírně závažné, protože zase, nikdo neupírá zákonodárcům zákonodárnou iniciativu, mají ji nejen kraje a vláda, ale taky poslanci a senátoři. A nikdo jim neupírá tu možnost, aby v průběhu toho procesu kdykoliv vkládali do toho procesu svoje názory. V tomto případě by mi přišlo logické, že přijde vládní návrh a na něco se tam zapomnělo, není to věc upravené formulace, ale je to úplně nový bod, který se vkládá do toho zákona. A že když se na to zapomnělo, že to třeba poslanec opozice s tím přijde, protože on nebyl v tom procesu.
Ale tady vlastně poslanec vládní koalice až po roce a půl, kdy to už leží ve sněmovně a kdy to prošlo všemi těmi procesy, kdy to bylo v meziresortních řízeních atd., ta předloha toho zákona, po roce až půl až, když se znovu otevřelo druhé čtení, tak bez možností další debaty s odborníky atd. se najednou tam dostal tento zásadní návrh. To znamená, jak se tam dostal, je otázka, a kdy se tam dostal. Kdy? V době nouzového stavu, už to tady zaznělo. V době, kdy Ministerstvo zdravotnictví má úplně jiné starosti, kdy hygiena padá na ústa s prominutím, tak najednou rychle, nestandardně, nesystémově tam strčíme něco, co mohlo úplně klidně počkat. Tady není žádné nebezpečí z prodlení. My jsme tady minulého půl roku řešili X-krát návrhy zákonů, kdy se musely řešit z hodiny na hodinu, kdy doopravdy bylo nebezpečí z prodlení a kdy Senát pomáhal vládě a parlamentu, scházeli jsme se mimo pořadí atd., tak jak bylo potřeba. Ty věci spěchaly. Tento návrh vůbec nespěchal, ten mohl klidně počkat. Proč se tam dostal touhle zvláštní cestou, je otázka. Po roce a půl bez vlády, bez projednání meziresorty, bez projednání s odborníky, bez projednání přes řadu výborů. Já bych souhlasil s panem kolegou Žaloudíkem, teď tady není, že ty resorty se možná mezi sebou nedohodnou, že chtít po nich dohodu asi není možné. Ale debatu po nich můžeme chtít. Aby to projednali odborníci. Protože my tady často odborníci nejsme. To mělo proběhnout odbornou debatou toto. A my měli ty argumenty dostat z obou dvou stran, protože pan kolega Šilar správně řekl, že se snažil získat co nejvíce informací. A všimli jste si toho výčtu? Vyčetl jenom organizace, které jsou na té jedné straně barikády. Ale kde je stanovisko té druhé strany? To je taky velmi zásadní.
Já, když se podívám na ten způsob, ten velmi prapodivný způsob, jakým to proběhlo, tak to pan ministr má blízko k hradu. Mně to připadá jak z dílny hradní partičky. Úplně na hraně zákonů, úplně na hraně možností legislativy si rozheraju hru, kdy chci, aby ostatní byli jenom statisté, kteří budou jenom koukat, kteří tam budou jenom stát. Nám je to už přihráno. Vy s tím už nic nemůžete dělat, vy to můžete jenom přijmout, protože my jsme si to zařídili tak, že do toho co nejméně lidí bude vstupovat, co nejméně resortů se tam bude ozývat, co nejméně odborníků do toho bude mluvit. A nezbývá nám než to jenom přijmout. Mně se zdá, že Senát tady není od toho, aby si z něj někdo dělal takto dobrý den. A chápu, že jsou situace, a znovu se k tomu vracím, kdy je nebezpečí z prodlení a kdy musíme třeba pustit i něco se skřípáním zubů. Tady třeba zaznělo to, že premiér jako poslanec dal návrh na úpravu daňového balíčku, ale to není správný příměr. Protože ta věc se projednávala ve vládě, a tam premiér neuspěl.
Takže on to musel podat jako poslanecký návrh. V tomto případě tento návrh nebyl ve vládě řešen a nebyl řešen mezi resorty. To je úplně jiný příklad. Takže já si myslím, že by bylo velmi správné, abychom se tady snažili kultivovat politickou kulturu, rozvíjet, protože od revoluce, když se na to trochu podíváte, tak vidíte, jak postupně upadá, jak pořád víc a víc je dovoleno nám, politikům, jít na hranu zákona a často téměř za hranu zákona, a jak se propadáme do určitého marasmu. Senát v tomto případě stojí v roli určitého užitečného hlupáčka, kterému nezbude nic jiného, než to podpořit. A mně to přijde špatné. Já znovu říkám a podepisuji to, co říkal pan senátor Nytra, třeba v konečném důsledku pro to zvednu ruku, ale já chci, aby to prošlo celým procesem. Toto je špatné, mělo by se to vrátit, ať to proběhne standardní cestou.
Děkuji.
