Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Dva vojáci exilové armády a členové skupiny Anthropoid, které zná asi každý z nás. Dnes je to přesně 79 let od chvíle, kdy tito dva Čechoslováci provedli vojenskou operaci s cílem eliminovat nejmocnějšího muže okupační správy v protektorátu, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

V našich moderních dějinách asi nenajdeme mnoho podobných momentů. Rozhodnutí Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, ale i dalších výsadkářů působících na území protektorátu, je v mých očích příběhem obrovské osobní statečnosti, odvahy a neochoty ustoupit násilí. A to s vědomím, že je jejich akce nejspíš bude stát vlastní život, stejně tak jako život jejich blízkých.

Eliminace Reinharda Heydricha je ale také velkým příběhem mnoha neznámých hrdinů žijících v protektorátu. Obyčejných mužů a žen, kteří parašutistům po jejich seskoku téměř půl roku pomáhali. Ať už se jednalo především o členy Sokola, faráře nebo osoby napojené na domácí odboj. I oni touto pomocí riskovali mnohé. Za odstranění jednoho z nejbrutálnějších představitelů nacistického režimu přitom naše země zaplatila vysokou cenu v podobě represí a poprav.

Přes všechno utrpení za sebou operace Anthropoid zanechala velký odkaz. Připomínku i pro dnešní generace, že zlu je třeba čelit a snažit se mu předcházet. Pokud totiž nedáme zlu šanci už v jeho zárodku, nebudeme muset pro jeho zastavení v budoucnu sahat k radikálním řešením. Na to se snažím myslet i dnes.

Při vzpomínce na dva mladé muže seskakující do protektorátu s vědomím, že je jejich jednání budou s velkou pravděpodobností stát život, cítím k jejich rozhodnutí veliký respekt. Byť bych si přál (a jsem vděčný za to, že současné mezinárodní společenství tomu napomáhá), abychom v budoucnu už nikdy nemuseli lidi jako Jozef Gabčík a Jan Kubiš k podobným úkolům hledat.