Zároveň solidarita a soudržnost společnosti se pozná podle kvality, dostupnosti a rozsahu péče o starší generaci spoluobčanů. A to zejména v období jako je současná pandemie.

Pokud sleduji dlouhodobý politický vývoj v naší zemi, pak vidím velmi rozdělenou společnost. A to nejen politicky, ale i generačně a společensky. A to opravdu není nejlepší startovací čára pro řešení nakupených problémů a předlužení státních a veřejných rozpočtů.

Nehledě na reálnou potřebu hájit bezpečnost a národní zájmy České republiky. Na tom se naše politická reprezentace i široká veřejnost také štěpí.

Řada pravicových ekonomů namítá, že v naší zemi existuje rovnostářství. Naopak levicově zaměření ekonomové i akademická obec namítají, že v ČR neexistuje spravedlivý daňový systém. Takový, který je nastaven v rozvinutých západních demokraciích. Rozdílný pohled je i na budoucí vývoj naší ekonomiky. Zastánci „levné práce“ se jen tak nevzdají a tolik deklarovaná cesta k modernizaci, digitalizaci, robotizaci a k vyšší přidané hodnotě bude ještě velmi trnitá a zdlouhavá. Obávám se, aby nám na té cestě neujel vlak konkurenceschopnosti.

Je třeba upozornit, že levné mzdy a nízké důchody jsou ještě snižovány inflací, což ve svém důsledku znamená snižování životní úrovně chudších domácností. Inflace tak vytváří další nerovnosti ve společnosti, kdy chudí chudnou, senioři chudnou a zvětšují se rozdíly mezi bohatými a méně zabezpečenými rodinami. Příkladem může být nedostupnost v pořízení bydlení. Což je mimochodem dlouhodobě neřešený problém všech vládních garnitur.

Odborníci odhadují, že bez reformy penzí, kterou navrhuje a za kterou je kritizována současná ministryně práce a sociálních věcí, klesnou důchody až o pětinu. Na reformě panuje neshoda nejen mezi politiky, ale i ekonomy. A opět jsme u zdrojů, protože základním problémem takto nastavené reformy penzijního systému je nedostatek peněz. Pokud pravice hovoří o nutnosti reformy z pohledu „vyváženosti“ současných příjmů a výdajů, pak by měla jasně lidem říci, že penze budou nižší. Naopak obhájci navrhované reformy z dílny MPSV musejí přiznat nutnost navýšení „důchodového účtu“ o dodatečné příjmy ze státního rozpočtu.

Pokud čteme předvolební programy jednotlivých politických stran či koalic, pak nadcházející volby budou soubojem generací. Prostě nastupující generace ví všechno líp než ty předchozí. Což by nebylo z pohledu historického vývoje nic neobvyklého, kdyby zároveň nebyla starší generace obviňována z poškození životního prostředí a z klimatických změn či ze zadlužení země. A to bez ohledu na pokrok, který z práce starších využívají právě mladší spoluobčané.

Generační problém se již dnes vyskytuje v celé společnosti, kdy dochází k preferování mladých zaměstnanců před pracovníky 50+, kdy je stále častěji kritizována výše navyšování penzí, a kdy se přehlíží potřeby starší generace či seniorů. Je totiž otázkou, zda si politici představují lepší budoucnost pro všechny občany nebo pouze pro vyvolené a povolané

Poslední kauza mladého a ambiciozního poslance také ukazuje na nedostatek morálky a empatie u řady začínajících politiků. Předání moci „mladé generaci“ politiků nesmí znamenat upřednostňování jedněch nad druhými. To by způsobilo další eskalaci napětí ve společnosti.