Pomineme-li skutečnost, že jsou to světci, což dnes už oslovuje jen menšinu lidí, co nás vede k tomu, že o nich stále mluvíme?
Je to bez pochyby mnoho aspektů jejich pohnutého života, ale v souvislosti s dnešním světem mne oslovuje silněji jeden z nich. Konstantin, tedy Cyril, vytvořil hlaholici, legračně kudrnaté písmo, které mělo zachytit slovanský dialekt severně od Dunaje. Bratři pocházeli ze Soluně, jak známo, kde byla slovanská minorita, a kdo ví, jestli oni sami nebyli Slované. Zřejmě však jakousi slovanštinu ovládali a nebylo jim proto tak obtížné převést ji do psané verze. Ba co víc, přeložit do ní část Bible. V jejich prostředí, v jejich době, a pro některé z nás stále, platí Bible jako zjevená Pravda. Pravda s velkým P, ta úplná, mimo člověka stojící, objektivní pravda, které se můžeme držet, abychom zůstali dobrými lidmi. Nebo alespoň lidmi. Cyril a Metoděj zachytili tuto Pravdu tak, aby nebylo sporu, co je psáno, a přinesli ji na Moravu. Písmo dalo základ vzdělanosti a kulturnímu rozvoji.
O co ale bratřím šlo zejména? Aby ona Pravda, kterou přinesli sepsánu, vešla mezi lid nepokřivená. Nevytržená z kontextu. Nevylhaná.
V dnešní době proto považuji Cyrila a Metoděje také za patrony pravdivých zpráv. Cyrile a Metode, od fake news ochraňte naši zemi.
