Bylo to tak, že v tomto Senátu, který měl trochu jiné složení, nakonec ve velmi těsném hlasování prošlo postoupení návrhu změny ústavy, změny Listiny základních práv a svobod do Poslanecké sněmovny. Návrh byl iniciován především peticí proti evropské směrnici, jejíž transpozice vyvolala obavy myslivců a také sportovních střelců z odebírání zbraní. Kolem toho běželo na webech a na všech IT sítích, sociálních sítích, spousta až zavádějících informací. Experti právnických fakult z Prahy, Brna a Olomouce v oblasti ústavního a trestního práva se však shodovali a shodují na fakticky chybějícím smyslu a rozpoznatelných přínosech tohoto návrhu změny ústavy. Neupravuje žádné nové právo, ani žádná práva nerozšiřuje. Naopak upozorňují na vznik interpretačních nejasností při jejím přijetí. Jednohlasně uvádějí, že vložení navrhované věty do listiny držitelů zbraní žádnou jistotu proti jejich regulaci nedává, to je ta regulace, která měla přicházet směrnicí.
Navrhovaná úprava neposkytuje žádnou ochranu před povinností transponovat sekundární evropské právo a je tedy z tohoto pohledu a z mého pohledu naprosto zbytečná. Myslím, že naše předpisy upravují právo držení zbraně a nutnou sebeobranu, jsou kvalitní a není třeba je rozšiřovat ani zužovat. Jsem přesvědčena, že zásahy do naší ústavy mají být prováděny s veškerou odpovědností a pouze v jednoznačně odůvodněných případech. Jestliže je cílem návrhu deklaratorně a hlavně symbolicky posilovat použití zbraní, pak to naopak považuji za nebezpečný symbol, se kterým se nemohou ztotožnit.
Různé militantní skupiny ho mohou zneužít pro jejich požadavky, dovolávat se lidského práva chránit život i se zbraní, při jakýchkoliv situacích společenského napětí. Víme, že ta rizika tady jsou. Z těchto a dalších důvodů jsem hlasovala proti přijetí tohoto návrhu, ve svém postoji zůstávám pevná. Myslím si, že přijetí tohoto symbolického návrhu posílení významu zbraní a držení zbraní nepřinese naší zemi nic pozitivního.
Děkuji.
