Čeká nás celostátní sněm a na něm mimo jiné volba předsedy. Bude na delegátech, koho zvolí. Pokud to nebudu já, mohu jednoznačně slíbit, že nikam neodejdu. Za Trikoloru, kterou považuji za své dítě, a její 3 programové pilíře se budu bít i nadále. Jak říkám již dva roky – i kdybych měla být ta poslední. Ale pokud mi svoji důvěru dáte, slibuji, že vás budu reprezentovat, jak nejlépe umím.

Jako vaše předsedkyně představuji stabilitu, politickou zkušenost a u mladé strany také nutnou kontinuitu. Trikolora nyní nepotřebuje skokovou revoluci, přinášející s sebou spoustu dalších otřesů - jako by jich do teď nebylo dost - ale postupnou evoluci.

Osobně mám pocit nedokončené práce, mravenčí práce, na kterou nebyl za covidu prostor a v hektické kampani žádný čas… Jsem si jista, že žádných fatálních, či nenapravitelných chyb jsme se nedopustili. Samozřejmě – chyby se staly, nebylo jich málo a je nutné se z nich poučit!

Ani já nejsem rozhodně dokonalá. Každý z kandidátů má své přednosti. I proto v případě svého úspěchu nabízím prof. Ivo Budilovi úzkou spolupráci, prostor pro realizaci vizí a možnost navazovat na to, co se nám naopak povedlo.

Předseda má být jednoznačným spojujícím symbolem strany dovnitř a dobře zapamatovatelným navenek, ale ani zdaleka to není pouze o něm! Proto si myslím, že se mnou v čele a se skvělým týmem kolegů (které vám představím) po mém boku má Trikolora to nejlepší teprve před sebou.

Má to ale jednu zásadní podmínku.
Musíme jednou provždy ukončit oslabující vnitřní sváry, abychom mohli být silní navenek. Nemusíme spolu ve všem souhlasit, musíme se ale zaměřit na to, co nás spojuje a v čem jsme odlišní oproti konkurenčním stranám – to je cesta.

Moc děkuji za vaši pozornost a těm, kteří budou na našem sněmu volit, přeji vlastní úsudek a šťastnou ruku.