Já bych trošičku shrnul, co vlastně vůbec předcházelo tomuto zákonu, tomu projednávání, jak to vlastně vznikalo. Na úvod bych chtěl jenom říct, že je to další důkaz toho, s jakým despektem se Evropská komise chová ke svým členským státům, protože penzijní pojištění je produkt, který není harmonizován Evropskou unií, Evropskou komisí, to znamená, že není jaksi možné přijímat směrnice, které by se implementovaly do našeho právního řádu, a tak se Evropská komise rozhodla, že to přímo nařídí. To znamená, je to nařízení o panevropském osobním penzijním produktu. Vůbec si neláme hlavu s tím, co je harmonizováno, co není, ale prostě to nařídíme a tak to bude!
Evropská komise přijala návrh nařízení o panevropském produktu 29. června 2017. V odůvodnění návrhu nařízení deklarovala, že navrhovaná právní úprava má za cíl položit základy pro bezpečnější, nákladově efektivnější a transparentní trh dobrovolných penzijních úspor spravovaných v celoevropském měřítku. V článku, který vyšel v odborném časopise Pojistný.... Pardon. Více je o tom napsáno v článku, ze kterého jsem čerpal i já, v tzv. Pojistném obzoru.
Podle Evropské komise roztříštěnost evropského trhu brání poskytovatelům osobních penzijních produktů v maximalizaci diverzifikace rizik i zavádění inovací a úspor z rozsahu. Nařízení má podle Evropské komise také pomoci řešit demografickou krizi, doplnit stávající penzijní produkty a podpořit nákladovou efektivitu osobních penzijních produktů tím, že poskytne vhodné možnosti pro dlouhodobé investice osobních penzí.
Cílem nařízení má dále být navýšení kapitálu a jeho nasměrování k evropským dlouhodobým investicím do reálné ekonomiky. Panevropský penzijní produktu má nabídnout rozšířené funkce produktu tak, aby měli účastníci prospěch z jednoduchého, bezpečného a nákladově efektivního osobního penzijního produktu a zároveň si mohli vybrat z různých typů poskytovatelů. Má se také podpořit přeshraniční poskytování a přenositelnost produktu. Vzhledem k tomu, že nelze zasahovat do organizace národních penzijních systémů, navrhla Evropská komise dobrovolný režim ve smyslu vytvoření jeho nabídky a dobrovolného výběru účastenství, který má být doplňkem k existujícím národním systémům.
Návrh tak nenahrazuje ani neharmonizuje stávající vnitrostátní penzijní systémy, nýbrž má umožnit jednotlivcům využít nabídky nového dobrovolného rámce pro penzijní spoření s tím, že má zajistit jejich dostatečnou ochranu. Cílem má být také přesun více úspor domácností z tradičních nástrojů jako jsou vklady na kapitálové trhy.
Přiznám se, že tu přidanou hodnotu v tom opravdu nevidím, protože těch národních produktů a vzhledem k tomu, že evropský trh je jednotný, je možné využívat i zahraniční produkty, tak tam skutečně jako nevidím. Co se týče toho vyjednávání návrhu nařízení, tak vyjednávání zabralo přibližně dva roky, kdy dne 19. června 2018 byl tzv. výboru stálých zástupců při Evropské radě předložen návrh, který byl výchozím textem pro rakouské předsednictví pro zahájení trialogů. V prosinci 2018 pak byla dosažená dohoda v rámci politických trialogů, kompromisní text návrhu byl jako bod bez diskuse schválen na jednání výboru stálých zástupců 13. února 2019.
A po jednání právníků finalizaci překladů, tak návrh čekal na formální schválení Radou. Poté Evropský parlament přijal návrh 4. dubna 2019, kdy byl publikován v Úředním věstníku EU na konci června 2019. Na začátku projednávání návrhu bylo nutné pracovní skupině Rady vyjasňovat a prodiskutovat některé aspekty, aby vůbec bylo všem jasné, jak by měl v praxi produkt podle Evropské komise fungovat. Protože skutečně potřebnost tohoto produktu tam viděl málokdo. Jednalo se zejména o problematiku tzv. podúčtů, možných daňových aspektů, investičních strategií a vůbec souvisejících otázek ohledně změny poskytovatele, převodu prostředků a podmínek pro výplatní fázi a další.
Evropská komise zpracovala i poměrně obsáhlé pracovní příklady svého záměru, jak by takový panevropský penzijní produkt měl v praxi fungovat, a to například při převodu prostředků, změně investiční strategie a vyplácení z jednotlivých podúčtů různou dobu podle podmínek jednotlivých členských států. Navrhovaná povinnost pro poskytovatele panevropského penzijního produktu zajistit otevření podúčtu pro všechny členské státy v případě žádosti účastníka vyvolala rozsáhlou diskusi nad obávanou nákladností tohoto řešení, a tudíž i reálnou překážkou vstupu na tento trh pro menší poskytovatele. Podúčet znamená zajištění plnění vnitrostátních podmínek daného členského státu pro panevropský penzijní produkt i pro daňové zvýhodnění, pokud je poskytováno.
A teď tedy vlastně jaký byl výsledek toho dojednávání a co vlastně se schválilo, co je tedy ten panevropský penzijní produkt. Má to být podle preambule nařízený produkt nezaměstnaneckého penzijního pojištění jednotlivců, k němuž se účastník tohoto produktu zaváže dobrovolně. A má sloužit dlouhodobé akumulaci kapitálu, přičemž možnosti předčasného výběru prostředků by měly být omezeny a mohou být sankcionovány. Článek 2 nařízení pak obsahuje jak definici osobního penzijního produktu, tak i definici panevropského penzijního produktu. Ten musí být poskytován pouze finančním podnikem způsobilým podle článku 6 tohoto nařízení na základě smlouvy o panevropském penzijním produktu a musí být registrován v souladu s nařízením.
Idea panevropského penzijního produktu je postavena na tom, aby účastník nemusel měnit poskytovatele ani produkt, když se stěhuje v rámci EU. A u vybraného produktu mohl ideálně využívat výhody v členském státě, kde právě bydlí a pracuje. To znamená tzv. služba přenositelnosti. Pokud již účastník tohoto produktu poskytovatele měnit musí, to znamená, když nemůže zabezpečit požadovaný podúčet pro daný členský stát, nařízení upravuje podmínky změny. V oblasti přenositelnosti produktu, což má být hlavní výhoda nově koncipovaného soukromého penzijního produktu, doznal návrh ovšem podstatného zúžení, a co do povinností poskytovatelů ohledně zabezpečení podúčtu pro jednotlivé členské státy.
Evropská komise navrhla zajistit otevření podúčtu pro všechny členské státy na žádost účastníka. Ve výsledném textu bude mít nicméně poskytovatel tohoto panevropského penzijního produktu povinnosti do tří let od použitelnosti nařízení zabezpečit podúčet alespoň pro dva členské státy. Pro každý podúčet pro příslušný členský stát platí podmínky pro tzv. akumulační a výplatní fázi tohoto produktu daného členského státu. V případě, že účastník panevropského penzijního produktu změní své bydliště, bude moci požádat o otevření nového podúčtu v rámci svého penzijního produktu, poskytovatel bude mít povinnost bezplatně informovat účastníka o podmínkách pro podúčet daného členského státu v rámci tohoto produktu. Účastník bude moci nicméně i nadále přispívat na poslední otevřený podúčet. Může se mu tak ale stát, že nebude moci využít zejména daňové motivační prvky členského státu, kam se přestěhoval.
Poskytovatel panevropského penzijního produktu je povinen ohledně těchto dopadů poskytnout účastníkovi i doporučení s vysvětlením, co je pro něj výhodnější. Pokud poskytovatel nebude moci zajistit otevření nového podúčtu pro odpovídající členský stát, musí mít účastník možnost zvolit si, zda změní bezplatně poskytovatele nebo bude nadále přispívat na posledně otevřený podúčet. Poskytovatelé budou moci nabídnout až šest investičních možností, mezi něž musí patřit tzv. základní penzijní produkt, což je nějaká standardní investiční možnost. Všechny investiční možnosti musí být navrženy na základě záruky nebo techniky snižování rizik. Poskytovatelé, kteří podle příslušných sektorových předpisů nemohou záruky poskytovat, mohou nabízet tento penzijní produkt se zárukou pouze na základě spolupráce s úvěrovými institucemi nebo pojišťovnami.
Účastník bude za určitých podmínek moci zvolenou investiční možnost změnit bezplatně, jak je napsáno v článku 44. Základní penzijní produkt, jak stanoví článek 45, je bezpečný produkt navržený na základě záruky za kapitál, jež je splatná na začátku výplatní fáze a také případně během výplatní fáze nebo na základě techniky snižování rizik, která je v souladu s cílem umožnit účastníkovi získat zpět kapitál. Nařízení počítá s technickou normou upřesňující minimální kritéria, jež musí techniky (?) snižování rizik splňovat. Budou muset být přitom zohledněny různé druhy penzijního produktu i různí poskytovatelé a rozdíly mezi jejich obezřetnostním režimem. Poskytovatelé mohou nabídnout tento penzijní produkt zajišťující krytí geometrických rizik. Krytí geometrických rizik se může v jednotlivých podúčtech lišit. Musí ho poskytovat v souladu s příslušnou sektorovou právní úpravou, a ti poskytovatelé penzijního produktu, kteří nejsou pojišťovnou, je mohou nabízet jen ve spolupráci s ní.
Účastník bude moci zvolenou investiční možnost za určitých podmínek změnit bezplatně. Nařízení nastavilo horní limit nákladů a poplatků u základního penzijního produktu, a to tak, že nesmí překročit 1 % akumulovaného kapitálu ročně. Z penzijního produktu bude moci být účastníkům vyplacena jedna nebo více forem dávek, tzv. renta, jednorázová výplata, postupné čerpání nebo kombinace těchto forem. Účastník si volí formu vyplácení při uzavření smlouvy o penzijním produktu a také v případě, že požaduje otevření nového podúčtu. Forma vyplácení se může u jednotlivých podúčtů lišit. Účastník může za určitých podmínek formu vyplácení změnit jeden rok před začátkem vyplácení nebo na začátku výplatní fáze při změně poskytovatele. ***
Pokud poskytovatel obdrží žádost o změnu, musí poskytnout účastníkovi srozumitelně informace o finančních dopadech jeho rozhodnutí, a to zejména s ohledem na vnitrostátní pobídky, které se mohou na stávající podúčty vztahovat. U základního penzijního produktu má pak poskytovatel také povinnost nabídnout účastníkovi osobní plán jeho odchodu do důchodu, jenž se týká využívání naspořeného kapitálu na podúčtech, jak se píše v článku 60 nařízení.
Čím se tedy bude tento panevropský penzijní produkt řídit? Článek 3 nařízení stanoví použitelná pravidla pro registraci, vytváření, distribuci panevropského penzijního produktu a dohled, kdy upřesňuje, že pro záležitosti neupravené samotným nařízení o panevropském penzijním produktu se použijí příslušné sektorové právní předpisy Evropské unie včetně aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů a právní předpisy, které v jejich provedení přijaly členské státy, a předpisy, jež přijaly k provedení panevropského penzijního produktu nařízení. Přestože se jedná o nařízení, mají členské státy pro dané oblasti volnost stanovit podmínky, zejména pro spořící a výplatní fázi. A také další vnitrostátní předpisy, které se na penzijní produkt budou vztahovat, hlavně se bude jednat o daňové předpisy.
Kdo tedy může poskytovat tento penzijní produkt a jak je možné registrovat se do tohoto produktu? To je upraveno v článku 6 nařízení. Podle tohoto článku budou moci o registraci panevropského penzijního produktu požádat pouze tyto finanční podniky povolené nebo registrované podle právních předpisů Evropské unie, to znamená úvěrové instituce povolené v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady, pojišťovny povolené v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady, které se zabývají přímým životním pojištěním, instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění povolené nebo registrované v souladu se směrnicí Evropské unie, jež jsou podle vnitrostátních právních předpisů oprávněné poskytovat rovněž osobní penzijní produkty a nad nimiž je podle těchto předpisů vykonáván dohled. V tomto případě musí být všechna aktiva a pasiva odpovídající činnostem penzijního produktu účelově vyhrazena bez možnosti převádět je do ostatních činností v oblasti penzijního pojištění dané instituce. Dále investiční podniky povolené v souladu se směrnicí Evropské unie, které poskytují správu portfolia, také investiční společnosti nebo správcovské společnosti povolené podle směrnice Evropského společenství, unijní správci alternativních investičních fondů, kterým bylo uděleno povolení podle směrnice Evropské unie.
Žádost o registraci panevropského penzijního produktu se bude předkládat domovskému orgánu dohledu. Mimo jiné bude muset žádost obsahovat standardní smluvní podmínky smlouvy o panevropském penzijním produktu, informace o opatřeních týkajících se správy portfolia, řízení rizik a informace o případném partnerství při zajišťování podmínek pro podúčty panevropského penzijního produktu, nebo záruky uvedené investiční strategie, klíčové informace o penzijním produktu, seznam členských států, v nichž může žadatel zajistit okamžité otevření podúčtu a případně seznam členských států, v nichž chce produkt uvádět na trh.
Následuje proces posouzení žádosti. A pokud příslušný orgán rozhodne o registraci, sdělí toto evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění takzvané EIOPA a předá příslušné dokumenty. EIOPA následně zaregistruje tento penzijní produkt do centrálního veřejného registru. Až poté lze zahájit poskytování a distribuci tohoto penzijního produktu. Centrální veřejný registr vede EIOPA a ten bude zpřístupněn veřejnosti v elektronické podobě, mimo jiné bude obsahovat úplný seznam členských států, v nichž je daný produkt poskytován, a seznam členských států, pro něž poskytovatel nabízí podúčet. Nařízení nezakládá nová oprávnění pro distribuci. Poskytovat a zprostředkovávat panevropský penzijní produkt tedy budou moci ti, kteří jsou již držiteli příslušného oprávnění v sektoru pojišťovnictví a kapitálového trhu. Při distribuci penzijního produktu se však tyto subjekty budou muset řídit povinnostmi ohledně ochrany spotřebitele stanovenými v nařízení.
Podmínky produktu, to znamená nařízení dává prostor členským státům vymezit určité podmínky pro akumulační a dekumulační fázi produktu, a to i v souvislosti s možnými daňovými incentivy, které případně členské státy budou upravovat. U akumulační fáze se jedná zejména o věkovou hranici pro její zahájení, minimální dobu jejího trvání, maximální a minimální výši příspěvků a jejich kontinuitu, u výplatní fáze pak zejména o stanovení minimálního věku jejího zahájení, maximální doby před dosažením věku odchodu do důchodu, kdy je možné se do penzijního produktu zapojit, a podmínky pro vyplácení před dosažením minimálního věku pro zahájení vyplácení, a to zejména v případě zvlášť závažných problémů. Evropská komise vydala ohledně daňových motivací doporučení, které bylo členskými státy kritizováno. Evropská komise uvádí, že by členské státy měly poskytovat daňovou výhodu i tomu penzijnímu produktu, který nebude plnit podmínky pro daňovou výhodu jako ostatní systémy nebo produkty individuálního penzijního spoření v daném členském státě.
Nařízení také upravuje poměrně rozsáhle informační povinnosti inspirované již stávající regulací v oblasti pojištění investic a zaměstnaneckého penzijního pojištění. Než začne poskytovatel nabízet produkt, vypracuje sdělení klíčových informací o panevropském penzijním produktu a zveřejní je na svých internetových stránkách. Pro základní penzijní produkt bude nutné vypracovat samostatné informace. U nabízených alternativních investičních možností bude záležet na rozsahu informací. Buď budou vypracovány samostatné informace pro každou alternativní investiční možnost, nebo všeobecné investiční podmínky obsahující alespoň obecný popis investičních možností s informací, kde lze nalézt podrobnější předsmluvní informace. Potenciální účastník bude také muset dostat informaci, kde nalezne veřejně dostupné zprávy o finanční situaci poskytovatele, a bude muset obdržet informace o dosavadní výkonnosti investičních možností za minimálně deset let, nebo za všechny roky, kdy byl produkt poskytován, pokud se jedná o kratší dobu, s prohlášením, že dosavadní výkonnost nevypovídá o budoucí výkonnosti. Nařízení se těmto podmínkám podrobně věnuje v článcích 26 až 33.
Před uzavřením smlouvy musí být zájemci poskytnuto poradenství, jak definuje článek 34, i osobní doporučení včetně personalizované projekce předpokládaných důchodových dávek a podrobné vysvětlení rizik, pokud se jedná o nabízení základního penzijního produktu, který nezahrnuje záruku na kapitál. Během trvání smlouvy bude dostávat účastník v průběhu akumulační fáze jednou ročně personalizovaný dokument nazvaný přehled dávek panevropského penzijního produktu. Dokument nicméně nebude jen o možných dávkách a jejich projekcí, nýbrž bude obsahovat informace o nejbližším možném datu zahájení výplatní fáze pro každý podúčet, informace o příspěvcích zaplacených za posledních 12 měsíců, rozpis všech nákladů, informace o způsobu fungování záruky, pokud je to relevantní pro daný penzijní produkt nebo technicky pro snižování rizik.
Dosavadní výkonnost a další informace podle článku 36 a 37. Informace budou muset být rozděleny podle všech existujících podúčtů účastníka. K výše uvedenému přehledu dávek musí poskytovatel dva měsíce před uplynutím jednoho roku před začátkem výplatní fáze a dva měsíce před začátkem výplatní fáze nebo na žádost účastníka poskytnout informace o blížícím se zahájení výplaty, možných formách dávek a možnosti účastníka změnit formu vyplácených dávek. Příjemce dávek pak každoročně poskytovatel informuje o dávkách, které jim náležejí, a formách vyplácení. V případě, že účastník i nadále přispívá nebo nese investiční riziko, musí mu být poskytován i přehled dávek panevropského penzijního produktu.
Co se týče změny poskytovatele penzijního produktu, poskytování služby změny je upraveno v článcích 52 až 56 nařízení, kdy na žádost účastníka se převádí odpovídající částky nebo v některých případech lze realizovat převod nepeněžitých aktiv, a to na nový účet penzijního produktu se stejnými podúčty u přijímacího poskytovatele. Převádějící poskytovatel musí převést i všechny informace spojené se všemi podúčty původního penzijního produktu. Účastník může požádat o vnitrostátní nebo přeshraniční změnu, když je nový poskytovatel usazen v jiném členském státě. Změnu lze uplatnit během akumulační i výplatní fáze. Nicméně pokud se... (Poslanec se odmlčí.) Došel inkoust. Pardon. Tady pan ministr financí ke mně promluvil a to jsem ztratil trošku nit. Takže bylo to ke kolegům, myslel jsem, že to bylo na mě. Dobře, vysvětleno. Takže převádějící poskytovatel musí převést i všechny informace spojené se všemi podúčty původního penzijního produktu tedy a účastník může požádat o vnitrostátní nebo přeshraniční změnu, když je nový poskytovatel usazen v jiném členském státě.
Změnu lze uplatnit během akumulační i výplatní fáze. Nicméně, pokud je již vyplacena dávka ve formě doživotní renty, není poskytovatel povinen žádosti vyhovět. Měnit poskytovatele lze po nejméně pěti letech od uzavření smlouvy nebo pokud to poskytovatel umožňuje, i častěji. Převod nepeněžitých aktiv lze uskutečnit pouze v případě, že se změna odehrává mezi poskytovateli penzijního produktu, kteří vykonávají správu jednotlivých portfolií. Přijímající poskytovatel musí s tímto způsobem vyjádřit písemný souhlas. Nařízení upravuje postup provedení změny poskytovatele a účtování poplatků za změnu. Účastník nese riziko finanční ztráty související se zpeněžením aktiv pro účely jejich převodu.
Co se týče dohledu, příslušné dohledové orgány budou vykonávat dohled nad dodržování nařízení o panevropském penzijním produktu v souladu s daným sektorovým režimem. Budou stejně jako EIOPA také sledovat používání označení panevropský penzijní produkt. To znamená, zase jedná jen podle tohoto nařízení registrované produkty. Nařízení upravuje v článku 63 i pravomoci pro příslušné dohledové orgány zakázat nebo omezit uvádění produktu na trh za tam daných podmínek a jeho (nesrozumitelné) bude moci za určitých podmínek dočasně zakázat nebo omezit uvádění a distribuci některých panevropských penzijních produktů.
Začátkem května roku 2019 vyzvala EIOPA experty, aby se zúčastnili panelu k pracím na návrzích prováděcích aktů a tato platforma prodiskutovala problematiku technik a zmírňování rizik v rámci investičních strategií. Z toho, co zde bylo řečeno už i mým předřečníkem, tak jasně vyplývá, že je to v podstatě další nadbytečný komplikovaný legislativní plevel, který z Evropské unie opět sem spadl, aby nám zaplevelil náš právní řád. Já bych byl opravdu velmi rád, kdybychom se těmto nadbytečným legislativním plevelům bránili a do našeho právního řádu neimplementovali. Proto bych opět podal návrh na zamítnutí.
Děkuji.
