Já se o tu situaci kolem vojenských událostí NATO a zejména když se to týká nás, velmi zajímám. To se vlastně datuje od té doby, kdy jsme vstoupili do NATO. My jsme vstoupili do NATO někdy v roce 1999. A za chvíli, za pár dní nato jsme byli součástí bombardování Jugoslávie. Já jsem se chtěl zeptat vlády, kdo o průjezdu této vojenské techniky rozhodl a na jakém základě. Vlastně je to strašně důležité v jedné věci, abychom se nestali součástí nějakého velkého problému, protože v té době, o které jsem mluvil, v době, kdy byla bombardovaná Jugoslávie, byla bombardovaná v rozporu s mezinárodním právem a v rozporu s Washingtonskou úmluvou, to znamená bez mandátu OSN. A my jsme se stali součástí agrese. Dodneška se to neřeší. Zabilo se tam asi dva a půl tisíce lidí, sedm set tisíc lidí přišlo o práci.

A já se domnívám, že je potřeba být velmi opatrní v těchto rozhodovacích věcech, abychom se do podobné situace, aby nám naši potomci někdy nevytýkali, že jsme se účastnili něčeho špatného, tak jestli ten konvoj vlastně, který tady bude projíždět, kdo o tom rozhodl a jak, na základě čeho o tom rozhodl, a zdali vlastně ten konvoj, musím si tady otevřít telefon, protože jsem si tu smlouvu - Washingtonská smlouva, na jejímž základě pak NATO působí, ve svém článku 1. říká, že smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky, tak aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost. A zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou. Nebo použitím síly jakýmikoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Tady se právě chci zeptat na to, jestli vláda zvážila, když povolovala průjezd vojáků, zdali to nemůže být ta hrozba té síly, protože obvyklé je, že když se vojáci přepravují na takto dlouhé trasy, tak se přepravují na těch levnějších a bezpečnějších a lepších prostředcích, čímž je železnice. Když jedou po té silnici, tak to vypadá spíše jako demonstrace síly. Nevím, je-li to demonstrace síly při průjezdu té naší země, tedy České republiky. Je to demonstrace síly vůči Rusku, nebo je to demonstrace síly vůči Ukrajině, nebo ba dokonce jestli je to demonstrace síly vůči některým z nás. Já si myslím, že to není nutné, abychom si v zásadě demonstrovali sílu. My přece víme, do čeho jsme vstoupili.

A nemusíme si vlastně ani, jako mně psali někteří lidé, než jsem tady vystoupil, abych se zeptal, jestli to nejsou ti vojáci, co je vyhnali z Afghánistánu. Já si nemyslím, že jsou to ti kluci, co je vyhnali z Afghánistánu. Tam je vyhnal ten Talibán v těch pantoflích a s těmi Kalašnikovy tam běhali, a oni vyhnali NATO. To je tristní. Oni teď vlastně táhnou na toho Rusa, tak musejí být připraveni, protože víme, že tu Rusové jsou tak rafinovaní, že se vlastně na tu válku furt připravují. Mají tu armádu.

A já si myslím, že je potřeba, abychom důstojně ty věci zajistili, tak se prostě ptám vlády, kdo a jak o tom rozhodoval, o tom průjezdu. Proč tedy se to nepřepravuje po té železnici, když je to v zásadě rychlejší, levnější, jakou součinnost poskytuje Česká republika tomu průjezdu těch vojáků. Víte, já mám obavu, aby zase někdo nevystrkoval holý zadek na ty vojáky americké. Pamatujete si, že na ně vystrkoval nějaký člověk holý zadek. A to je docela nepříjemné pro mě, když jsem členem paktu NATO, aby ti kluci z Ameriky, na ně někdo vystrkoval holý zadek v České republice, když my jsme vlastně partnery, my jsme také NATO. Tak jestli to je dostatečně dobře zajištěné, aby to naše služby kontrolovaly a na každém druhém rohu na ně někdo nevystrčil ten holý zadek, protože ne všichni jsou takoví, jako jsme my a jako jsem já, že vlastně vnímáme naši roli v paktu obranném, on tedy někdy není obranný, protože v Jugoslávii zrovna nikoho nebránili a vybombardovali ji do mrtě. Bombardování trvalo 78 dní. Já jsem na to docela citlivý, protože tem mám příbuzné a jsem trošičku napůl Srb, tak od té doby jsem takový jakoby obezřetný v tom konání.

Tak proto jsem se rozhodl, že položím tu otázku prostřednictvím tohoto bodu, abych naši zemi v případě, že bychom se tady nebyli schopni dohodnout, vyvaroval toho, že bychom se stali součástí nějaké trapné demonstrace síly a něčeho trapného, že by ještě dokonce na tu demonstraci síly vystrkoval zase někdo holý zadek? Pamatujete si to? To bylo hrozné. Já jsem se strašně styděl, když na ty chlapce ze Spojených států někdo vystrkoval ten holý zadek. Oni si to nezaslouží, oni za to nemůžou. Oni jedou tam, kam je ti důstojníci pošlou.

Nevím, jestli si vláda vlastně uvědomuje také jednu věc, že ten pan ukrajinský prezident, ten Volodymyr nebo jak se jmenuje, Zelenskyj, někdejší televizní postava, a dneska je to tedy prezident, tak vlastně on se ptá Spojených států, na základě čeho se oni domnívají, že Ukrajině hrozí bezprostřední nebezpečí. Je mi divné, když ten Volodymyr z toho Kyjeva se ptá, jak to vědí Američané, že to neví on, že jim vlastně hrozí to nebezpečí. Tak já se ptám, jestli naše česká vláda ví, jak je to s nebezpečím, protože už tady pan kolega Bašta, jak říká můj předseda Tomio Okamura, člověk, který byl za komunistů pronásledován, chartista, se tady vlastně zmiňoval o připravované invazi, že vlastně už v těchto minutách a hodinách by na Ukrajině měla probíhat válka. To jsme slyšeli. Já bych byl strašně nerad, aby tam probíhala válka.

Domnívám se totiž, že lidé na Ukrajině a lidé v Rusku jsou svým způsobem trošku bratři. Že prožili minulosti často spolu. Že vlastně Kyjev a Ukrajina se před tím jmenovala Kyjevská Rus. Že vlastně si myslím, že více méně ti hoši na těch autech do toho nemají co mluvit, a že asi do toho trošičku přinášejí ten zmatek. Že ta válka by asi nebyla, kdyby do toho nevstupoval ten vnější svět.

A proto jsem se rozhodl, že tady položím několik otázek, že budu navrhovat tento bod, protože si myslím, že mír je vždycky víc než válka, byť se říká, že válka je pokračování politiky jinou formou. A já už si teď nevzpomenu na velké jméno, které to řeklo, abych to nespletl, ale ono je to vlastně jedno.

Také jsem se chtěl zeptat, zdali ti vojáci, když projíždějí po naší zemi, podléhají jurisdikci České republiky, tzn., kdyby nedej bože došlo k nějakému trestnému činu ze strany těch vojáků, nebo i z druhé strany, tak podléhají jurisdikci a Policii ČR. To tak nejsem schopen zjistit z těch novinových článků. Vždycky Česká televize vypadá, jako když už je na frontovém poli. Každý den nám ukazuje, že už probíhá nějaká válka, pomalu ten konflikt, a já si myslím, že všichni máme strach z toho, aby se něco nestalo. Tak já bych se chtěl ale zeptat na to, jestli při průjezdu toho konvoje vojáci cizí armády, která pobývá na území České republiky, podléhají jurisdikci českého státu, České republiky.

Chtěl bych se také zeptat, kdo těm vojákům v té dané chvíli, když projíždějí mojí zemí, kdo jim vlastně velí. Jakému velení podléhají, zdali jenom tomu svému, tomu americkému, nebo podléhají nějakou součinnosti s generálním štábem České republiky, abychom byli zainteresováni nebo zaingerováni v tom, co se tady odehrává. Já samozřejmě vnímám, že to vypadá jako chaotický soubor různých otázek, nicméně já jsem ten bod nazval Podrobná informace o průjezdu vojenského konvoje US Army přes Českou republiku, a jenom jsem v těchto odstavcích, nebo v těchto pár větách chtěl naznačit, co vlastně chceme, nebo já co chci slyšet, abych měl klidné spaní, že se nic nestane, protože jak víme, v televizi a v novinách a i tady se hovoří o tom, že válka je na spadnutí, a já prostě válku nemám rád.

Měl jsem rodiče ročník 20 a 21, kteří tu válku zažili, prošli koncentračním táborem Wiener Neustadt nebo pracovním táborem Wiener Neustadt, tak jsem prostě na to dost citlivý, na tyto věci. Mám dvě vlasti. Jednu, kterou mám ve své občance, to je Česká republika, druhou tu nerodnou, tou je Srbsko, Jugoslávie. A zažil jsem to bombardování, těch 78 dní, které probíhalo bombardování bez mandátu Rady bezpečnosti OSN.

Tak proto se na tyto věci ptám. Možná to je pro někoho dotěrné, možná si někdo říká, co si to dovoluje. Ale víte, když jsem viděl ty rozbité baráky a ty čerstvé hroby, když jsem měl možnost mluvit s rodiči Milice Rakić, které byly tři roky, a zabila ji kazetová bomba, kterou tam hodilo letadlo NATO, tedy aliance, které jsem i já členem, tak jsem na to neměl co odpovědět těm lidem. Oni se mě na to ptali a bylo to něco hrozného. Tak proto jsem si dovolil udělat takový podrobnější souhrn jedné velké otázky a děkuji, že jste mě poslechli. Díky moc.