Statisíce žen musely opustit na Ukrajině své domovy a rodiny, přišly o své blízké, zůstaly ve válečné zóně nebo se postavily do první linie. Je naší morální povinností nabídnout jim podporu a pomoc.

Nezapomínejme ale ani na ženy, které v této těžké době pomáhají lidem prchajícím před válkou: dobrovolnicím, zaměstnankyním neziskových organizací, pracovnicím našeho asistenčního centra, hasičkám, policistkám, zdravotnicím, úřednicím, političkám nebo novinářkám, které nám v tomto mimořádném období poskytují spolehlivé informace.

Vidím kolem sebe také mnoho žen, které se rozhodly přispět finančně, materiálně, nabídly pomocnou ruku nebo se účastní demonstrací, i když samy často řeší nejeden vlastní problém, což je obdivuhodné.

Přeju si, aby nám všem toto nasazení vydrželo i do budoucna. A to včetně zjištění, že lepší postavení těch nejzranitelnějších je nezbytným předpokladem k tomu, aby byl život všech lidí bez výjimky opravdu důstojný.