Svoboda slova
Pro mne je důležitá svoboda slova. Zde je působení Fialovy vlády debaklem. Její zásah ve spolupráci s CZ.NIC proti některým webům je cenzurou, která je ústavně zakázána. To se za Babišovy vlády nestalo.
Svoboda slova je lakmusovým papírkem. Její omezení je předzvěstí omezování jiných práv. I v Německu 1933 se nezačaly budovat vyhlazovací tábory a v únoru 1948 u nás nezačaly hned velké politické procesy, ale svoboda slova byla odbourána po nástupu totalitní moci jako první. Vláda, která nemá choutky k zneužívání moci, svobodu slova omezovat nepotřebuje, i když jí různé texty vadí. Svobodomyslná vláda počítá s tím, že jí budou v hospodách i v novinách nadávat. Nepotřebuje být lidmi milována. Stačí, když lidé platí daně a poslouchají její zákony. Jestli přitom nadávají a co si čtou, svobodomyslná vláda neřeší.
Potěšilo mne, občanské vzedmutí proti vládní cenzuře. Významné cenzurou postižené weby odešly na jiné domény a Protiproud.info i Pravý prostor.net jedou dál. Lidé podpořili vládě nepohodlné weby, včetně podpory finanční. Je to pro mne krásný příklad občanského postoje nenásilného odporu proti zneužívání moci. Vláda zatím nesáhla k cenzuře internetu tak, jak je v Číně.
K vládnímu cenzorství se přidalo i cenzorství některých podnikatelsko-mediálních skupin, které chtějí omezit konkurenci. Seznam.cz zablokoval přístup na Protiproud.info i Pravý prostor.net. Používal jsem vyhledávač Seznam.cz. Po tomto jejich kroku jsem si jej odinstaloval ze svých zařízení a přešel na vyhledávač google, protože ten se na cenzuře v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nepodílí a z jeho vyhledávače lze na Protiproud i Pravý prostor přejít. Cenzuru ať již vládní nebo soukromou beru jako okrádání lidí o jejich právo číst si, co chtějí. Kdybych využíval služeb Seznamu.cz, byl bych spolupachatel a okrádal i sám sebe, protože chci mít právo číst, co chci. Jako dříve někdo nechtěl kupovat výrobky Agrofertu, aby nepodpořil Babiše, nyní někteří nechtějí užívat služeb těch, kteří se rozhodli podílet na okrádání lidí o jejich práva. Pro mne je právo na svobodu slova zásadní.
Za Babišovy vlády jsem kritizoval, když zakazovala původně všem a později jen neočkovaným chodit do hospody. Protože do hospody nechodím každý den, ale každý den si chci něco přečíst, je pro mne hodnocení z pohledu svobody slova důležitější. Za Babiše cenzura nebyla, za Babiše bylo svobodě slova líp.
Inflace
Inflace je velké zlo, které poškozuje důvěru ve stát. Měna je založena na důvěře, že bankovky nejsou bezcenné papírky, ale vyjadřují hodnotu. Lidé očekávají, že hodnota peněz bude stejná za týden, za měsíc i za rok. Lidé věří státu, který měnu vydává. Pokud hodnota peněz v čase padá, ztrácí se důvěra ve stát.
Ožebračeni inflací jsou lidé, kteří vyznávali, že je dobré nemít dluhy a šetřit. Přitom učitelé, dělníci, úřednicí a další zaměstnanci dělají především svou práci. Nemají investorské znalosti a nebaví je řešit investování peněz. Nechtějí, aby se jim úspory rozmnožovaly, ale též nechtějí, aby se jim díky inflaci rozplynuly. Tito šetrní, obyčejní lidé jsou základem státu. Vláda, která nedokáže zkrotit inflaci, ničí stabilitu státu. Není náhodou, že státy, v nichž se uchytily autoritativní režimy, byly před jejich nástupem zachváceny inflací. Lidé odpustí vládě leccos, pokud obnoví důvěru v měnu a zajistí, že se jim peníze z jejich životní práce uložené ve slamníku či v bance nerozpustí jako sníh.
Inflační cestu nastoupila vláda Babišova nedůvodným paušálním zavřením ekonomiky v rámci přehnaných covidistických opatření. Každý politik si musí určit priority. Prioritě číslo jedna musí být podřízeny ostatní. Fialova vláda má za prioritu protiruský postoj a tomu podřizuje kroky i v oblasti energií.
Pro mne je prioritou číslo 1 boj proti inflaci. Inflace je zlo, které krade lidem výsledky jejich práce. Tahounem inflace je zdražování ropy, plynu a elektřiny. To se promítá do celého zemědělství, výroby i služeb. Aniž by bylo narušeno tržní prostředí, lze učinit dva protiinflační kroky:
1. Zrušit spotřební daň z minerálních olejů (nafta, benzín), daň ze zemního plynu a elektřiny. Je-li něco zdrojem drahoty a ničení životních úspor lidí inflací, je nemorální, aby se vláda na drahotě podílela a vydělávala spotřební daní. Nebude-li tento krok odsouhlasen Evropskou unií, dostane se do rozporu s právem Evropské unie. Protože inflace je podstatné ohrožení státu, je boj proti inflaci nutný i za cenu porušení bruselských pravidel. Existence státu je více než existence Evropské unie.
2. Nakupovat nejlevnější plyn i ropu na trhu. Boj proti domácí inflaci je větší prioritou než zahraniční politika vůči válce na Ukrajině, kterou nemůžeme zásadně ovlivnit.
Ukrajinská válka a vládní ekonomická podpora Číny a Indie
Válka na Ukrajině je závislá na dohodě velmocí. Jestliže se Rusko a USA dohodnou, může zítra skončit. Jestliže se nedohodnou, může dojít k její libanonizaci. Tedy k válce, která trvá řadu desetiletí, kdy Libanon jako stát nezanikl, ale jeho fungování je bez naděje na mír.
Ekonomické sankce válku nevyhrávají. Příkladem je Írán, který čelí ekonomickým sankcím desítky let, ale jeho státnost ohrožena není. Protiruské sankce jsou navíc jen sankcemi západního světa a několika dalších zemí (Japonsko). Nejsou to sankce světové, jsou omezené. Afrika, většina Asie i Latinské Ameriky se k sankcím nepřidala. Válka na Ukrajině je pro ně vzdálená asi tak, jako válka v Jemenu či Somálsku pro nás.
Zprvu mne překvapilo počínání Indie, která odmítla protiruský postoj. To, že se tak zachovala Čína, není překvapením. To, že se tak zachová i rival Číny Indie, překvapením bylo. Její postoj je však logický, hájí své zájmy. Pokud Západ po ní něco bude chtít, musí ji zaplatit. Prostě něco za něco. Protiruské sankce zlevnily ruskou ropu a tu kupuje Indie, Čína i další země. Tedy čím více budeme uvalovat sankce na Rusko, tím levnější budou jeho produkty pro země nezúčastněné na konfliktu.
Čím více budeme nakupovat dražší ropu a plyn a odmítat levnější, tím více zvýhodňujeme tyto produkty pro jiné státy, které je nakupovat budou. Vláda chce primárně nakupovat neruské suroviny i za dražší cenu, tím přispívá k růstu největšího ekonomického zla – inflace a na úkor našich občanů podporuje hospodářství Číny, Indie a řady dalších států.
Karikatura moci a hledání vnitřního nepřítele
Za příklad hloupnutí moci jsem v době covidistického blbnutí považoval, když na jaře 2020 policie obcházela lidi ve východních Čechách na nudistické pláži a nutila je, aby si nasadili roušku. Mít roušku venku v přírodě nemělo z hlediska šíření covidu význam.
To však bylo překonáno, když v roce 2022 policie prověřovala, zda ozdobením chlebíčků do písmene Z nespáchal u nás člověk trestný čin. Nakonec skončila s tím, že se přítelkyně dotyčného jmenuje Zuzana. Kdyby se snad nejmenovala na Z, byl by zavřen? To je hrozné užití trestního práva pro ochranu vládní politiky v rozporu s ideály listopadu 89. Ve vládě i jejími spolupracovníky jsou lidé spojeni s protitotalitním vystoupením v roce 1989. Zapomněli na ideály svobody? Platí o nich rčení z 19. století – mladí revolucionáři, staří hofráti (dvorní radové)?
Mám křestní jméno na Z a narozeniny 9. května. Tedy si snad mohu ozdobit chlebíčky, jak chci. Jiný by byl za totéž policií prověřován. To by se za vlád Václava Klause i Miloše Zemana stát nemohlo.
Piši tyto řádky a vidím dceru, jak líže ruskou zmrzlinu bez ukrajinské přelepky. Pošle na ni Bradáčová policii?
Za Babiše bylo líp a neříkám to rád.
