Někdo je na jazyky talent a jiný ne. Trápí-li se dítě s angličtinou, proč ho nutit do dalšího jazyka? Výborným zemědělcem, řemeslníkem či advokátem může být člověk bez znalostí jazyků. Jejich znalost je plus, ale vnucování těm, kterým nejdou, je mínus. Navíc patří-li dítě k jinojazyčné národnostní menšině, jež nemá školy se svým vyučovacím jazykem, může mít takové dítě problémy vůbec s češtinou. Zatěžovat jej v první třídě výukou cizího jazyka znamená značnou zátěž a školu mu může totálně znechutit.

Doufejme, že se zruší i Bekův příkaz, že druhým jazykem má být jen němčina, francouzština či španělština, a umožní se volba školy. Po české a moravské národnosti je u nás významná polská menšina na Těšínsku. Stát to uznává existencí polského menšinového školství a dvojjazyčných nápisů. Ovšem jako se na školách s polským vyučovacím jazykem ve Slezsku vyučuje čeština, proč neučit na tamních českých školách polštinu? V praxi ji děti na Těšínsku víc užijí než španělštinu. Nejde jen o Těšínsko. Pro moravské vinaře jsou Poláci a Slováci nejčastější zahraniční návštěvníci. Ze Španělska k nám turisté na víno nejezdí.

Je projevem vzájemného uznání, že příslušník polské menšiny umí česky, i to, že zároveň tam žijící občan české či moravské národnosti umí polsky. Ve vícejazyčné Belgii (francouzština, nizozemština, němčina) nebo Švýcarsku (němčina, francouzština, italština, rétorománština) je pro státní sounáležitost významné, že se občané mluvící jedním jazykem dohovoří se spoluobčany jiným jazykem užívaným ve státě.

Druhý jazyk má být na základních školách dobrovolný. A co bude tím druhým jazykem, nechť je na vůli škol a jejich zřizovatelů – obcí. Na jižní Moravě bude více zájem o němčinu, na severní Moravě a ve Slezsku to může být polština. Světově významnější je ruština než němčina. A v rámci volitelnosti to může být srbština, dánština či čínština.