Strážce státní kasy, jinak též nejlepší ministr financí starého kontinentu, nám sděluje, že schodek státního rozpočtu bude letos nižší, ale v nastoleném šetření se podle jeho slov nesmí polevit.
Skutečnost však, zdá se, bude výrazně jiná. Strohé statistické údaje hovoří jinou řečí. Domácí ekonomika zažívá větší pokles, než před rokem odhadovala vláda. Nižší je zákonitě i výběr daní. Nižší spotřeba znamená i nižší výběr DPH. Propady zažívá i nadále výběr zdravotního a sociálního pojištění. Připočteme-li k tomu reálně očekávaný výpadek v evropských dotacích, pak nás čeká spíše schodková spirála, která posune ČR k hranici kolapsu veřejných rozpočtů. Otázka tedy zní – myslí svá slova pan ministr Kalousek vážně? Anebo je to jen jedna z jeho dalších rozverných mystifikací?
Českou republiku opouštějí nejen investoři, ale především významní domácí daňoví plátci. Mimo jiné proto, neboť této zemi přestávají rozumět a důvěřovat. Přikrašlování reality přináší zákonité efekty. A není to jen o zvyšující se míře obecné frustrace. Krize okolního světa je jen dílčí částí našich současných potíží. Tou hlavní příčinou je politická nestabilita, ale také míra korupce a nekvalita výkonu státní správy. Důsledky pak dopadají na celou společnost, a bohužel nejvíce na seniory, na nemohoucí a potřebné, tedy na ty, kteří nemají sílu a možnost vzdorovat osudu. Ve stejné době se v různých státních institucích a státních firmách vesele rozdávají stotisícové odměny.
V minulém textu jsem se zmínil o Estonsku, což je dnes jediná nezadlužená země bývalého východního bloku. Možná k tomu přispívá i skandinávská mentalita a respekt k pravidlům a obecně sdíleným hodnotám. K nim patří i placení daní a nulová tolerance k rozkrádání veřejných statků. Vrací se jim to na kvalitě života, mezigenerační solidaritě a pozitivní atmosféře ve společnosti. Jiná země – jiný mrav. A navíc jim ministři nelžou, totiž nemystifikují.
Jan Werich kdysi pravil i toto – „ Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je“. Ale to bychom chtěli po našich neomylných dočasných správcích našich daní příliš.
