Zástupce naší redakce byl přítomen minulý týden na celodenní mezinárodní konferenci Budoucnost evropské energetiky, kterou jste v pražském hotelu Jalta pomáhal europoslanci Ivanu Davidovi organizovat a řídit. Můžete i čtenářům prozradit, kdo všechno se konference účastnil?
Účastnilo se více než 90 účastníků a přednášelo a diskutovalo 19 českých a zahraničních odborníků z průmyslu, ekonomiky, energetiky, samosprávy, zdravotnictví, ze státní, samosprávné, akademické i soukromé sféry.
Kolegu redaktora opravdu zaujalo, že během jednoho dne panelových diskusí bylo téma energetiky probráno skutečně důkladně a současně ze všech možných úhlů pohledu. Našlo se tam něco, co i pro vás bylo nové?
Díky, našlo se. Pro mě osobně byly nové velmi varovné informace o negativních dopadech Green Dealu na chemický průmysl. Potvrdila se ekonomicky slepá cesta vodíku. Naopak mě potěšily pozitivní informace o dostatečných zásobách uhlí v ČR a přetrvávající stabilitě české elektrizační soustavy, a to i přes stále rostoucí instalovaný výkon občasných, tzv. obnovitelných, slunečních či větrných zdrojů.
O tom se hodně mluví. Pojďme si tedy udělat jasno, v jakých číslech se u růstu podílu zdrojů obnovitelných, jak vy říkáte, občanských, vlastně pohybujeme?
Až moc, v solárních elektrárnách máme již instalováno více než 20 % celkového instalovaného výkonu. A ve větrnících jsou instalovány již 2% celkového instalovaného výkonu. Kdyby to odpovídalo i výrobě, tak již dnes máme přeplněn plán oficiální energetické koncepce z roku 2015, který předpokládal dosažení 21% v roce 2030.
Problém je ale právě v té občasnosti výroby těchto, tzv. obnovitelných, zdrojů, když za první kvartál roku 2026 se z 20% vyrobilo 3,2 % elektřiny a ze 2 % větrníků se vyrobilo 0,8% elektřiny. Tedy z celkem 22% nejvíce propagovaných občasných zdrojů se vyrobila pouze žalostná 4% elektřiny a navíc často v době, kdy elektřiny byl přebytek a cena byla dokonce záporná. Jinými slovy, pro soláry jsme příliš na severu a pro větrníky příliš na jihu a daleko od moře.
Fanoušci OZE a zelení aktivisté by vám na to řekli, že elektřina ze solárních a větrných elektráren je prakticky zadarmo a že tedy bude působit na snižování ceny elektřiny pro spotřebitele. Co na to řeknete?
Ve skutečnosti se vykupuje solární elektřina z elektráren z roku 2010 jako silovka za 16,70 Kč/kWh (což je cca 69x dražší než elektřina z jádra) a to až do roku 2030. A aukce MPO na elektřinu z větrných elektráren z února t.r. již garantuje výkupní cenu 3,20 Kč/kWh (cca 13x dražší než elektřina z jádra) na 20 let dopředu. Tyto těžce dotované ceny se vyplácejí a budou vyplácet i v době, kdy je elektřiny takový přebytek, že se musí i mařit. Navíc se tyto občasné zdroje musí draze zálohovat stabilními zdroji uhelnými či plynovými, což značně zdražuje regulovanou složku ceny elektřiny.
Proč se tedy mají rušit uhelné elektrárny, když na konferenci zaznělo, že českého uhlí máme dost a jako záložní a stabilizační zdroj jsou doposud nepostradatelné?
Je to pouze z ideologických důvodů. I když připočteme k nákladům na výrobu elektřiny z tuzemského hnědého uhlí nesmyslně vysokou bruselskou spekulativní položku, zvanou povolenka CO2, stejně dostaneme výslednou cenu silovky jak u ČEZu, tak i u společnosti Sev.en cca 2,20 Kč/kWh. Je to sice dražší, než elektřina z jádra, ale stále je to o 14,50 Kč na 1 kWh lacinější než silovka ze solárů.
Navíc právě uhelné elektrárny tvoří nejbezpečnější zálohu obnovitelných (občasných) zdrojů, když slunce nesvítí a vítr nefouká. Proto pouze ideologové mohou tvrdit, že větrníky potřebujeme jako náhradu za uhelné zdroje a že nám svojí občasností zvýší energetickou bezpečnost.
Na konferenci jste to sice neprobírali, ale v tisku se lze dočíst, že Evropa přechází na zálohování obnovitelných zdrojů paroplynovými elektrárnami. Jak vypadá situace u nás v tomto směru?
Plyn dovážíme od šedesátých let a budeme ho muset dovážet stále, a to za čím dál vyšší ceny, což nás činí trvale závislými a zhoršuje to naši ekonomickou situaci. A je jedno, zda budeme dovážet z Ruska, USA nebo z Německa, vždy je to geopolitické riziko, na rozdíl od bezrizikového domácího uhlí. Další nevýhodou je relativně malá účinnost velkých paroplynových elektráren (PPE) max. cca 57%, na rozdíl od domácích kondenzačních plynových kotlů s účinností cca 90-95%.
A v neposlední řadě je zde mnohaletá objednací lhůta na PPE, např. u spol. Siemens. I když jsou PPE technicky ideální, např. pro velmi rychlý náběh, na zálohování občasných zdrojů, jsou závislé na drahém dovozovém plynu a silovka z nich je proto velmi drahá.
V referátech i v diskusích se široce probíralo i téma jaderné elektřiny. Jak dnes vypadá situace?
Naštěstí již u nás minula doba, kdy zelení a pirátští ekoteroristé spojení s teroristickou organizací Antifa bojovali doslova vlastními těly proti dostavbě našich jaderných, zcela bezemisních elektráren, což se jim bohužel s pomocí zahraničních peněz podařilo. Připravili nás tím o mnoho set miliard korun a připravili nás o několik set terawatthodin velmi laciné elektřiny.
Patřili jsme mezi 5 nejvyspělejších států světa, které dokázaly a směly postavit jaderné elektrárny na klíč. Nyní se snad podaří Korejcům zprovoznit 5. blok JE Dukovany v roce 2036. Otázkou je, dokdy se podaří dostavět 3. a 4. blok JE Temelín.
Je pravda, co také zaznívá, že někteří z bojovníků proti jádru jsou dnes mezi nejaktivnějšími propagátory větrných elektráren?
Je to skutečně až neuvěřitelné, ale je to tak. Mnozí z těch, kteří za velké peníze bojovali proti ekonomicky výhodným a zcela bezemisním jaderným elektrárnám, dnes bojují za velké peníze za dotované větrné elektrárny. Skutečnost, že západní svět větrníky opouští z důvodů ekonomických, environmentálních, zdravotních a dalších, je vůní peněz bohužel zcela přehlušena. Stejně tak je jim doslova „ukradená“ skutečnost, že větrníky ohrožují svojí občasnou výrobou stabilitu soustavy = energetickou bezpečnost a tím zdražují regulovanou složku ceny elektřiny.
Je zajímavé, že najatí zeleno-pirátští propagátoři větrníků nemají žádné konkrétní argumenty, a proto vytahují hlavně protiruskou kartu. Podle hesla: Nemáš-li co říci, řekni Putin. Přidal se k tomu dokonce i jeden kontroverzní senátor, který si plete Most a Moskvu a nejspíše se proto domnívá, že bojem proti nezákonně a nesmyslně umisťovaným větrníkům a za zachování stabilních uhelných zdrojů podporujeme odbyt ruského uhlí z Mostu.
Tématu větrných elektráren jste se na konferenci obsáhle věnoval. Co považujete za jejich největší problém?
Pozor, věnoval jsem se zejména problematice navržených akceleračních oblastí, kde hrozí ČR mnohamiliardové postihy. Hlavním problémem totiž je, že výsledek téměř tříleté činnosti MŽP a MMR na akceleračních oblastech je z 95% ve zcela zásadním rozporu se směrnicí EU RED III z roku 2023 a dokonce i českým zákonem č. 249/2025 Sb.
Počkejte, opravdu jde o 95 % porušení směrnice a zákona? Vždyť za to ministerstvo životního prostředí zpracovatelům zaplatilo několik desítek milionů Kč. A teď to tedy může stát ČR ještě několik miliard Kč na pokutách od EU?
Bohužel. RED III i zákon č.249/2025 Sb. (ZOZE) jasně říká, že akcelerační oblasti pro solární parky (AOS) a větrné parky (AOV) mají být především na nezemědělské půdě, které jsou navíc velmi přesně specifikované.
Z celkem MMR navržených 94 akceleračních oblastí je pouze 5 ks (5%) umístěno na nezemědělské půdě dle RED III a zákona ZOZE. Zbylých 89 ks (95%) akceleračních oblastí je umístěno na intenzivně obdělávané zemědělské půdě, včetně nejvíce chráněné půdě 1. a 2. bonity, zcela mimo přesně specifikované plochy dle RED III a ZOZE. Tzn., že návrh MMR umisťuje akcelerační oblasti především na zemědělskou půdu, tedy v přímém rozporu s RED III a zákonem ZOZE.
To je takový problém, že se nedá vysvětlit např. tím, že se někdo na MMR pouze spletl a udělal to přesně naopak. Nelze to vysvětlit ani poněkud úsměvným, téměř dětským vysvětlením z veřejného projednávání 15. května t.r., že nařízením vlády č. 507/2025 Sb. se jakoby změnily podmínky evropské směrnice RED III a českého zákona ZOZE a těmto změněným podmínkám navržené akcelerační oblasti vyhovují.
Jaké jiné důvody zazněly na konferenci, proč neumisťovat větrné elektrárny v rozporu s RED III a zákonem č. 249/2025 Sb.?
Byly to důvody krajinného rázu, zdravotní ochrany obyvatel, ochrany ptáků apod. Ohrožení historických dominant jako je hora Říp, Blaník nebo dokonce ohrožení ochrany památek UNESCO. Prostě x dalších důvodů, proč je nutno respektovat evropskou směrnici RED III a český zákon ZOZE.
V neposlední řadě zaznělo i to, že směrnice RED III stanovila povinnost průběžně projednávat umístění akceleračních oblastí s místní samosprávou, což bylo zcela ignorováno.
V sále bylo několik desítek expertů, někteří i zahraniční, a všichni odsoudili devastaci zemědělské a lesní půdy nezákonně umisťovanými větrnými a solárními parky. Zazněla i slova o zkorumpovaných politicích. Co se ještě musí stát, abychom se vrátili k „vládě odborníků“ z roku 1989?
Ing. Bc. Ivan Noveský
V energetice pracuje 48 let, v roce 2001 zakládal ERÚ, v roce 2002 zakládal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, v letech 2016/2017 byl 1. místopředsedou Energetického regulačního úřadu, nyní je předsedou Institutu pro energetiku a členem výboru spolku Krajina lidí.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Budovat akcelerační zóny?
