a s nimi celé české zelinářství. Letos se u nás zelenina pěstuje na 12 tisících hektarech, což je o 5 % méně než loni. Svou vlastní spotřebu zeleniny pokrýváme zhruba ze 30 %. Do jisté míry je to dáno tím, že kupujeme rajčata, papriky, květák a další zeleninu po celý rok, přičemž v zimě a na jaře se určitě rozumným způsobem u nás vypěstovat nedá. Budiž – ať je mimo sezónu dražší a ať se dováží. Proč ale v plné sezóně dovážíme zeleninu ze Španělska, z Francie, z Bulharska, a dokonce z Nového Zélandu?
Protože je levnější – to je jasné. Proč je levnější? Protože je v zemích původu dotovaná způsobem, o kterém se našim zelinářům ani nezdá. Protože v řadě případů dají maloobchodní řetězce přednost dováženému zboží před domácím nejen kvůli cenám, ale i z důvodů, které lze jenom tušit.
Jak je to s prodejem českého zboží v těchto řetězcích? Buďme konkrétní: z celkového obratu uvádí řetězec Billa, že je českého původu 72 % zboží, v Lidlu uvádějí 60 % a podobná čísla vykazují i Tesco a Penny. Přesto – pokud si vzpomeneme – spustili všichni tito baroni českého maloobchodu hurónský povyk, když jsme chtěli zákonem zaručit 55 % zboží českého původu. Kde je chyba? Buď dnes vykazují špatná čísla, nebo se chystají podíl českého zboží postupně snižovat i pod těch 55 % …
Faktem ale zůstává, že se osevní plochy zeleniny u nás stále zmenšují a že ceny zeleniny rostou a porostou. Stali jsme se již značně závislými na dovozech, což není jenom zbytečné plýtvaní přepravní kapacitou, ale značné zdravotní riziko: musí-li se k nám vozit v červenci cibule z Nového Zélandu, musí být chemicky ošetřena, aby cestou nezačala klíčit. Na pulty obchodů se dostává několik týdnů či měsíců po sklizni, a to v době, kdy by si ji náš spotřebitel mohl kupovat zcela čerstvou, sklizenou v jeho nejbližším okolí.
Nu a kdy se cibule opravdu rozpláče? Nejspíš v momentě, kdy pan ministr zemědělství sedne ke stolu a napíše maloobchodním řetězcům dopis, a vyzve je, aby prodávali víc české zeleniny. Český farmář, který potřebuje cibuli a další zeleninu předat do prodeje během pár dnů, je samozřejmě ochoten ke slevám pod své produkční náklady, jen aby se úrody zbavil. Raději mlčí, nikde si moc nestěžuje, a nakonec část úrody zaorá. Pak si celou situaci promyslí a napřesrok zeleninu opět omezí a poohlédne se po jiných plodinách. S řepkou asi takové problémy mít nebude – a když má výměru do 150 ha, nemusí zasít vůbec nic. Nově rozdělené dotace mu přihrají peníze i bez toho, že by vypěstoval cokoliv. Hlavní podle ministra je to, že se odebrala část dotací velkým firmám. Mimochodem těm, které zajišťují 80 % všech našich potravin, mají nízké – protože velkovýrobní – náklady, zaměstnávají tisíce lidí, platí daně a v nadcházející Fialově bídě budou pro naši obživu jediným spolehlivým zdrojem, jedinou nadějí. Prostě, celé je to k pláči.
Margita Balaštíková
