Nechali jsme vyrůst téměř obludná mocenská monstra. Voliči jim dávali opakovaně své hlasy. Média je adorovala jako protikorupční a rozpočtově odpovědné zachránce. A teď zíráme. Smráká se nad některými polobohy české kotliny. Není to jen o Kalouskovi, totéž se dá říci i o státním mega manažerovi Romanovi, a mnoha dalších státem vydržovaných suverénech. Na dnešní scény se dá jistě nalézt několik trefných lidových přísloví. Ale příliš velká zábava to nebude, naopak, spíše až mrazí z toho, kam až jsou schopni někteří zajít, a jak devastující ztráty to generuje.
Ve stejné době se tandem Klaus – Zeman chystá na prodloužení své nekonečné mise. Sílu mají ohromnou. Zdroje jistí Petr Kellner se svými ruskými partnery. Zapomenuty budiž všechny tzv. transformační ztráty. Nechme na vždy u ledu příběh „bermudského trojúhelníku české ekonomiky“, což bylo působení Konsolidační agentury.
Nepátrejme v detailech hospodaření ČEZ. Neptejme se již po drahých nákupech a nevýhodných prodejích. Těch odložených, časem zaprášených témat, je již pěkná řádka. Věnujme se raději destrukci Evropské unie, globálnímu oteplování a popisu „zásluh“ budovatelů českého kapitalismu na přelomu milénia. Sem tam se otevře nějaký institut či čerstvě opravený park, aby lid z podhradí viděl, že panovníci na ně myslí.
Já se však domnívám, že tato selanka zaznamená velmi vážnou trhlinu již letos. A bude to v souvislosti se sestavováním státního rozpočtu. To totiž padne ta falešná iluze o tom, že jsme ostrovem stability a prosperity v rozbouřeném moři globální krize. Nejde zdaleka jen o absolutní ta či ona čísla, ale o trendy a celkovou atmosféru ve společnosti. Jde také o nebývale nízkou míru alespoň elementárních sdílených priorit a principů při správně země. Krize důvěry šplhá na svůj vrchol.
Nuže pánové, konec legrace a karty na stůl! Nezachrání vás ani sebelepší masky rádoby starostlivých hospodářů. Ztráta vaši prestiže a důvěry je nezvratná, pokud ji někdo někdy měl, čeká nás bolestivé potkání se s realitou. Mix neumětelství a nemravnosti připravuje svůj závěrečný účet. Píši o tom již řadu let a tudíž nejsem překvapen. Co bude dál? Uvidíme.
Tunelů máme za poslední léta víc než dost, ale světla na jejich koncích se jaksi nedostává. Bohužel se opět naplňuje naše dějinné prokletí o tom, že největším nepřítelem Čechů jsou Češi samotní.
