Vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové,

jsem rád, že téměř s přesností po roce, kdy proběhlo první čtení navrhované úpravy Ústavy České republiky o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, před Vás mohu předstoupit a vyjádřit naději, že tato důležitá kontrolní a nebojím se říci, že i protimrhačská změna najde tentokrát potřebnou podporu sněmovny.

Tento zákon, byť malý rozsahem bude mít významný dopad na celou zemi a tuzemské hospodaření s veřejnými penězi. Touto ústavní změnou by konečně mohl Nejvyšší kontrolní úřad začít zkoumat hospodaření s majetkem obcí, krajů i vybraných právnických osob. Současná působnost Nejvyššího kontrolního úřadu je bohužel naším základním zákonem omezena pouze na kontrolu hospodaření se státním majetkem a na stav plnění státního rozpočtu, což je ve srovnání s obdobnými institucemi ve státech  Evropské unie naprosto raritní a nepochopitelné. Náš svého druhu ráj kontrolní benevolence a velkorysosti je obklopen státy s mnohem širšími a přísnějšími kontrolními pravomocemi.  V některých ohledech jdou zahraniční kontrolní možnosti i dál než aktuálně projednávaný návrh.

I tento návrh je proto třeba chápat jako kvalitativní přiblížení k legislativně vyspělejším a opatrnějším státům.

Je nutné si uvědomit, že návrh na rozšíření působnosti NKÚ je jedním z prostředků realizace strategie, která sleduje ozdravení veřejných financí a dosažení vyrovnanosti tuzemských veřejných rozpočtů po kterém všichni tak dlouho voláme, a které je naší zemi tolik zapotřebí.  Kromě toho tato úprava přispěje rovněž k naplnění dalšího veřejného zájmu, a to dosažení zásadně vyšší míry průhlednosti a transparentnosti v oblasti veřejných zakázek a snížení prostoru pro korupci ve veřejném sektoru. Tyto cíle začne Nejvyšší kontrolní úřad naplňovat právě díky nově získaným kompetencím.

Přijetí novely přinese lepší prevenci proti korupci v oblasti využívání prostředků přicházejících z EU, za jejichž využívání je Česká republika dlouhodobě kritizována.  

Nová norma umožní kontrolu nakládání se zdroji z fondů EU. Tím se výrazně zvýší efektivita využívání těchto investic a tím pádem bude přínosem pro běžného občana a nikoliv pro ty, kteří s těmito financemi nakládají. Sníží se zadlužování krajů kvůli nesmyslným a neefektivním investicím, které pro svou nulovou efektivitu byly unií zamítnuty a platba této investice tak zůstala na krajských rozpočtech.

Jsem rád, že vláda našla odvahu a předložila tuto novelu. Vždyť jejím přijetím umožní rovněž kontrolovat firmy ovládané státem a samosprávami. Konkrétně by tak kontrole podléhaly všechny veřejné instituce – například i ČEZ, České dráhy, Lesy České republiky, Dopravní podnik a mnohé další významné instituce se zásadními rozpočty, obrovským majetkem a přímým dopadem na domácí ekonomiku a investice. Kontrole by nově podléhaly společnosti hospodařící s majetkem, který čítá v podstatě třetinu státního rozpočtu České republiky!!

Můžeme namítat, že počet kontrolovaných subjektů se i bez veřejných institucí rozšiřuje na poměrně velké množství. Vždyť jen obcí je 6 500. Avšak nezapomínejme, že rozpočty obcí a krajů proteče přes polovinu veřejného rozpočtu. Proto chápejme rozšíření pravomocí a možností kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu jako velmi účinný a perspektivní kontrolní nástroj v boji proti klientelismu a korupci. 

Za zcela bezpředmětný považuji argument odpůrců posílení kontrolních možností, že by nově měly hrozit arbitráže, pokud by došlo k těmto ústavním změnám. Tuto lacinou linku odmítám, vždyť, dámy a pánové, ve všech okolních zemích mohou tamější kontrolní úřady kontrolovat státní firmy. Tak proč ne u nás? A proč právě u nás by kontroly měly mít mezinárodní soudní dohru? Odmítám, abychom zůstali skanzenem blahovolnosti v kontrole nakládání s veřejnými prostředky. Což doposud některým cíleně vyhovovalo. A věřím, že tímto hlasováním se situace zásadně mění.

Námitka skeptiků o nedostatečné odborné či početní kapacitě kontrolního úřadu je rovněž neopodstatněná, neboť rozšíření kapacity NKÚ bude postupné v souladu s přijímáním této normy.