Pozor. Nemluvíme tu o lidech, kteří přišli zázračně k milionům a mohou si dovolit splatit celou hypotéku naráz. Těch je tak málo, že Stanjuru nezajímají. Jde tu o lidi, kteří najdou lepší podmínky u jiné banky a chtějí k ní přejít ještě před koncem fixace. Těm hodlá Stanjura napálit trest ve výši dvou procent celkové výše hypotéky.
Víte, co to znamená? Že přejít k jiné bance se vám už nevyplatí. I kdybyste získali o pár tisíc nižší měsíční splátku, bude trvat téměř celé období fixace u nové banky, než tato úspora dorovná pokutu od vaší původní banky.
Co z toho bude mít stát? Nic. Toho se to absolutně netýká.
Co z toho budou mít lidé? Míň než nic.
Co z toho bude mít Zbyněk Stanjura?
Já si prostě neumím představit, že to Fialův ministr financí dělá jen tak z perverzní radosti. Že tomu věnuje svůj čas, zatímco nechává ladem to, za co je oficiálně placený. Vždyť sám dobře ví, že celá pokuta jde bankám a stát z ní nemá jedinou korunu. Jen přitíží pracujícím lidem.
Stanjura od začátku věděl, že to je skandální prasečinka. Proto se ji snažil schovat jako „přílepek“ do naprosto nesouvisejícího zákona o penzijním připojištění. Tam ji objevil náš poslanec Patrik Nacher a začal bít na poplach.
Vypuklo pozdvižení. Nejen mezi námi v opozici, ale dokonce i mezi koaličními poslanci. „Proč chcete lidi pokutovat za přechod k jiné bance?“ Stanjura nejdřív před novináři utíkal, ale pak už musel něco říct. Prostě si něco na svou obhajobu musel vymyslet, a přišel s touto perlou: „Kdybychom to nechali bez jakéhokoliv poplatku, vedlo by to k tomu, že se zvýší úroky pro všechny.“
A teď se podržte, co odpověděl sám mluvčí České bankovní asociace Radek Šalša, když se ho moderátorka zeptala, jestli přecházení klientů za lepšími nabídkami může opravdu zvýšit ceny pro všechny: „Banky mezi sebou tak soutěží, že je málo pravděpodobné, aby jen z takového důvodu rostly výrazným způsobem úroky.“
Rozumíte tomu? Oficiální zástupce bank je k lidem vstřícnější a férovější než ministr Fialovy vlády, který byl zvolený, aby zájmy lidí zastupoval. Mě z toho plyne, že pan Stanjura už dávno není myšlenkami v práci ministra financí, ale už kalkuluje, kde se uchytí, až mu za dva roky voliči vystaví ve volbách účet.
