Stanovisko Společnosti Klementa Gottwalda (Klement Gottwald society)

David Pazdera

Marxismus je všemocný, protože je pravdivý.

BPP
mimo zastupitelskou funkci

Zveřejňujeme toto stanovisko potom, co opadla mentální onanie a masáž, kterou do nás pouštěla masmédia, v čele s "Českou" televizí, k uplynutí 55 let od vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky v noci z 20. na 21.srpna 1968.

Dějiny světového dělnického a komunistického hnutí nám jasně ukázali, že vítězství revoluce a postup od lidové demokracie k socialismu a komunismu je možný jedině tehdy, když se revoluční předchůdci těší vážnosti a když jsou pevně hájeny a rozvíjeny jimi dosažené jednoznačné úspěchy revoluce, a že postup revoluce je v polovině cesty přerušen a zničen, když dojde k odklonu od revolučních předchůdců. V drtivé většině zemí, které před rokem 1989, respektive 1991, budovaly socialismus, se moderní revizionisté a oportunisté, kteří se prodrali do vedoucích funkcí ve straně a ve státě, dopustili zrady, když pošpinili revoluční předchůdce a popřeli jejich obrovské úspěchy; popřeli tím čest a hrdost komunistů, pošpinili dobré jméno socialismu a nakonec došlo k zhroucení samotného socialistického zřízení.

Moderní revizionisté ukončili budování socialismu a buď vymazali revoluční vůdce, nebo jim vložili do úst zcela vymyšlené výroky, které nikdy neřekli. Začala politika „reforem“ a „přestavby“ socialismu, která zcela popírala a likvidovala historické úspěchy socialismu. Zrádci revoluce s nasazením různých prostředků a metod pomlouvali a špinili revoluční předchůdce, což samozřejmě vyvolalo ideové kolísání a zmatek a imperialisté a reakcionáři získali argumenty, aby mohli ještě efektivněji pomlouvat komunisty a historii budování socialismu.

Stanovisko a jasný postoj vůči revolučním předchůdcům se stává zásadní věcí pro rozvoj socialistického zřízení.
Samostatnost všech složek proletariátu a novátorské budování socialismu dosáhne vítězství jedině tehdy, když z generace na generaci budeme postupovat s vysoko vztyčeným rudým praporem revoluce, který pozvedli revolucionáři starší generace.

Naše organizace samozřejmě vyzdvihuje Karla Marxe, Bedřicha Engelse, Lenina, Stalina, Mao Ce-tunga, Kim Il Sunga, Fidela Castra, Ernesta "Che" Guevaru, Klementa Gottwalda a další legendární představitele KOMINTERNY a obecně komunistického hnutí a vysoce hodnotí jejich význam. První vůdci proletariátu Marx a Engels reflektovali třídní požadavky a tužby proletářů, přivedli socialismus od utopie k vědě a zahájili počátek socialistického a komunistického hnutí. Lenin dále rozvíjel marxismus v souladu se změněnými požadavky doby, organizoval a mobilizoval proletariát a ten dovedl k nejpozitivnějšímu dějinnému zlomu - Velké říjnové socialistické revoluci. Stalin v návaznosti na Leninovo velké dílo z mladého prvního socialistického státu vybudoval světovou velmoc a v čele armády a lidu uhájil socialistickou vlast proti nacistické agresi. Marx, Engels, Lenin a Stalin a jejich pokračovatelé byli ve své době představiteli největších přání a požadavků utlačovaných mas pracujících. Velké dílo socialismu je nerozlučně spjato s jejich jmény. Skutečnost, že imperialisté a zrádci revoluce znevažovali tyto představitele nejhumanističtějšího režimu a řízení vůdců pomlouvali jako „diktaturu“ a „porušování lidských práv“, jen dokazuje, že vůdcové dělnické třídy byli důslednými zastánci zájmů lidu, kterým se dostávalo důvěry a podpory národů, a že to byli pevně odhodlaní komunističtí revolucionáři, kteří se drželi revolučních zásad bez kompromisů s nepřáteli revoluce.

Vedoucí představitelé států Varšavské smlouvy, jejichž armády vstoupili do Československa tudíž nebyli žádní stalinisté, jak mnozí uvádí, byli to antistalinisté, stejně jako vedoucí představitelé Československa. Obě dvě skupiny moderních revizionistů opustili ve velké míře marxismus-leninismus, čímž zcela odzbrojili dělnickou třídu a další části proletariátu a vstup vojsk byl motivován pouze zachováním rozdělení světa vyplynulým z 2.světové války, ruku v ruce ze zcela nesmyslnou vizí "mírové koexistence" s kapitalistickým světem. Jak se s ním dá mírově koexistovat nám potom předvedli fašističtí zločinci Reagan, Thacherová a Bush starší.. Jediným jejich zájmem bylo zlikvidovat socialistickou soustavu, klidně podporou eskader smrti v Latinské Americe, nebo náboženských fanatiků v Afghánistánu, včetně Usámy bin Ládina a harašením jadernými zbraněmi v Evropě..

V roce 1968 již bylo po politické kontrarevoluci a v Československu si dvě party revizionistů mezi sebou vyřizovali účty, přičemž obětí byli českoslovenští pracující, tak i sovětští vojáci a samozřejmě renomé socialismu, což předznamenalo jeho pád v roce 1989. Ten znamenal po politické i hospodářskou kontrarevoluci, kdy imperialisté mohli beztrestně rozkrást veškeré bohatství socialistických zemí, jen po rozpadu Sovětského svazu v něm rozkradli bohatství za 40 biliónů dolarů, protože samotný kapitalistický svět byl před zhroucením.

Na druhou stranu někteří lidé oprávněně děkují vojskům Varšavské smlouvy, že dalších 20 let nemuseli žít v nelidském a zdegenerovaném kapitalismu. Chápeme je a přejeme jim, že zažili bezpečné a šťastné dětství a start do života. Bohužel však musíme konstatovat, že režim nevyužil poslední šanci k renesanci socialismu - vykořeněná vnějšková oslava Gottwalda, valutová konta členů strany, bezideový Socialistický svaz mládeže s kariéristy ve funkcích místo mladých leninistů, kteří chtěli koncem 60.let založit skutečný komsomol, který je vždy jedinou nadějí a budoucností komunistické strany. Dnešní prezident ČR a předseda nejsilnější opoziční strany nám předvádí jací byli mnozí členové Komunistické strany Československa. Dnes jen špiní socialismus a obírají pracující ve prospěch korporací, bank a své rodiny.

S novým vedením KSČM se pojí naděje, že nastoupíme, zřejmě k uzoufání pomalou, ale přece jen cestu ke jménu Lenina, Stalina a Gottwalda, protože jen jejich následováním se můžeme přiblížit k tomu, co dělí komunisty od sociálních demokratů, totiž vědomí, že kapitalismus není neporazitelný a dá se svrhnout. Je ovšem nutné vybudovat skutečně revoluční stranu. Je zcela logické, že bez revoluční organizace nemůže revoluce nastat nikdy.
Nechceme hodnotit existující či dokonce vládnoucí komunistické strany ve světě, to musí analyzovat jejich členové, jen chceme vypíchnout úspěchy Korejské lidově demokratické republiky vedené vynikajícím revolučním vůdcem, váženým soudruhem Kim Čong Unem, které nás hluboce inspirují i v textu tohoto stanoviska. Oni revoluční předchůdce nepošpinili a proto dál budují socialismus a důsledně bojují proti imperialismu.

David Pazdera, předseda SKG